 |
 |
|
o něm
|novinky |koncerty |diskografie |další
tvorba |kontakt
|
|
|
|
|
|
|
|
Když se písničkář po roce
vystupování ocitne na nejvyšších příčkách obliby
publika, mívá na tom někdy podíl náhoda a štěstí. U
Jaromíra Nohavici to byla zkušenost profesionálního
textaře, objevnost muzikanta a především upřímnost
osobností. .
Zvláštni kouzlo osobní výpovědi střídá humor někdy
uličnický, jindy ostře satirický. Při každém jeho
koncertu máte pocit, jako když právě teď k vám přišel
někdo blízký a neočekávaný na návštěvu. S nim přicházejí
Vysockij. Okudžava. Bezruč. Nohavica překladatel
přebásňuje nejen slova a poetiku, ale hlavně smysl.
Nohavica interpret vás přinutí pochopit hloubky
literatury opotřebované povinnou školní četbou.
Písničky vybrané na tuto desku jsou všechny z Nohavicovy
autorské dílny. Je to nepatrný vzorek z té zvláštně
pestré mozaiky poetického zrcadleni myšlenek, pocitů,
lásek, nadějí i zklamání. Svou Iyrikou se nevzdalují
reálnému obrazu světa, jsou uprostřed něho, hrají a
cinkají či zvoní na poplach. Věcem známým a nevšedním
vtiskuje pisničkář (netroufám si říci básník, protože
ono prosté písničkář tady znamená mnohem víc) novou
dimenzi - osmou barvu duhy. Staví lyrické katedrály na
pevných myšlenkových základech.
Muzika není, jak je někdy u folkových zpěváků zvykem,
trochu přebytečným doplňkem, ale je rovnocenným
partnerem, je sama o sobě poezií.
Je zpěvná v hluboké pokoře před folklórem, je prostá
zákrutů a naaranžování, dává se bez nabízeni těm, kterým
je určena a hlediště se často proměňuje ve velký.Nohavicův
sbor.
Michal
Konečný, 1985 |
|
|
