Nové album Jarka Nohavici je intimnějším
protějškem jeho desky Dvacáté století, které
vyšlo před několika roky. Na něm se Nohavica
zjednodušeně řečeno v nezvykle rozervané
poloze rozmáchl k "řešení" bezmála světových
problémů. Na aktuální novince Moje smutné
srdce se obrací spíše do vlastního nitra.
Přes šestnáct zařazených písniček nepřesáhne
délka alba tři čtvrti hodiny. Přitom kromě
novinek obsahuje Moje smutné srdce i několik
starších skladeb, i když v novém kabátě. Asi
nejvýraznější změny doznala letitá Košilka,
křehká miniatura skácelovského rodu.
Nohavica ji zpívá prakticky a capella jen s
několika sotva postřehnutelnými takty houslí
a decentním přizvukováním Víta Sázavského a
Zdeňka Vřešťála.
I písničku
Kosatá a Zubatá napsal Nohavica už před
čtrnácti léty. Aranžmá Karla Plíhala s
využitím osudově vyznívajících kláves Petra
Freunda a Plíhalovy střídmé elektrické
kytary jí přidalo na naléhavosti. Ze
starších skladeb Nohavica ještě zařadil
například ostravský tradicionál V jednym
dumku na Zarubku, vesele rozjetý protějšek k
songu Až to se mnou jednou sekne z Dvacátého
století.
Akordeon
Radka Pobořila a vůbec keltský nádech, které
písni dodala přizvaná Českomoravská hudební
společnost, jí vtiskly rozjařeně hospodský
nádech, ale Nohavica jako by tu zpíval
poněkud upozaděně.
Aranžmá
písniček jsou volena většinou velmi citlivě,
výjimkou je snad jedině Panna Maria.
Mohutnější zvuk dud Michala Pavlíka,
akordeonu Radka Pobořila a houslí Karla
Holase se rozchází s křehkým "vánočním"
textem.
Naopak v
písničce Vánoce v Bratislavě zdůrazňuje
jazzová rytmika kontrabasisty Františka
Uhlíře a hráče na bicí Pavla Plánky
nostalgii provázející rozchod chlapce s
dívkou. Slovenština hostující Silvie
Josifovské i teskně vyznívající refrén: "A
Vlado Merta hrál nám blues," v druhém plánu
jemně navozují smutek z rozchodu Čechů a
Slováků.
Na Nohavicově
albu lze zaslechnout i francouzský šanson,
kavárenský jazzový šraml a křišťálově
průzračné kytary. Ve spojitosti s
vynikajícími Nohavicovými texty a jeho
hladivým, důvěru vzbuzujícím zpěvem vznikla
opět nevšední deska, kterou si posluchač s
každým dalším poslechem ještě víc vychutnává.
U Nohavici to začíná být skoro tradice.
Vladimír
Wohlhöfner
Zdroj:
Slovo