Nohavica v labyrintu světa
o3.VOLNY.CZ - 3.2.2004

Zatímco Divným stoletím se na pozadí táhla jakási „bilancující smířenost“ s končícím dvacátým stoletím, Babylon v souladu se svým názvem bloudí v otevřenosti mladého století jedenadvacátého.
 
Úplně první zážitky z nové desky jsou vizuální. Černému obalu z tvrdého papíru, kterému vévodí ukoptěná tvář Jarka Nohavici na titulní straně, Aleš Najbrt vtiskl jednoduchý ale působivý styl.
 
Zvukově i z hlediska instrumentálního obsazení je album spíše střídmější. Vynikajícím kořením pro několik písní je kytara Karla Plíhala, velmi působivé jsou i temně znějící hluboké klavírní akordy Jiřího Neužila v Dlouhé tenké struně. První skladba Krupobití je v rámci alba ojedinělá - rocková rytmika a hammondy Ondřeje Kabrny zaručují skvělý tah „na rozehřátí.“ Třešničkami na dortu jsou písně, ve kterých zní samotná Nohavicova akustická kytara nebo heligonka (Ostravo, Milionář). Na desce jsou zařazeny i dvě podstatně starší písně – Masopust (1976) a Na dvoře divadla (1981)
 
Co ale dělá Nohavicu Nohavicou jsou bezesporu texty. Básnické, originální, vtipné, hluboké – to vše tento Krylův pokračovatel dokáže stvořit. Na albu Babylon však různorodé texty tvoří jakousi pestrou koláž a zdá se mi, že v několika písních vyznívají trochu rozpačitě (Sestřičko ze špitálu, Nic Moc, Babylon).
 
NOHAVICA - BÁSNÍK výmýšlí netradiční a zajímavá přirovnání (Jsi krupobití v žitném lánu - Krupobití), rozněcuje fantazii (ženy vyšňořené muchomůrky … ženy jesenická vřesoviště plná světélek a mechů – Ženy), a také si hraje se slovy a slůvky (Pochod Eskymáků textově rozverný jako Tři čuníci).
 
NOHAVICA - BARD slezského kraje působí jistým a strhujícím dojmem - jakoby za ním stály zástupy věrných. Pochod Ostravo si nelze nezasadit do zakouřené hospody. Píseň Milionář hýří vtipem a ani pár užitých sprostých slov nepůsobí hrubě.
 
NOHAVICA ZAMYŠLENÝ nad složitostí lidského života a vypořádávající se bez nároku na úspěch s nejistotou (Dlouhá tenká struna). Něžná a smutná píseň Mařenka, ze které dýchá bohatá metaforičnost Karla Kryla (tomu je také píseň věnována). Lidská bezmoc v tváří tvář rozmaru přírody (Velká voda). A nakonec lehce matoucí píseň Převez mě, příteli – za bezstarostným „táborákovým“ pohvizdováním s foukací harmonikou se Nohavica dotýká tématu smrti...
 
  Album Babylon vyznívá jako dosti různorodý celek se slabšími místy i vrcholem v posledních třech skladbách, nicméně posluchače osloví a Nohavicovy fanoušky určitě potěší.



Honza Aleš
Zdroj: o3.volny.cz