Především jsem rád, že se Jarkovi tolik daří. Když je masově populární takhle kvalitní písnička, tak nejenže to zvedá obecnou hladinu vkusu, ale i úroveň progrese - o co pak musí být ještě lepší to, co je pro menšinové posluchače.

Pak je u Nohavici strašně důležité, jak se vymyká show-businessovému mechanismu. Že si Nohavicův tým koupí sál a vše si zařídí sami, to je ohromné, takhle já si představuju živý, čerstvý, chytrý kapitalismus. A taky spravedlivý. Protože lidé přijdou na Nohavicu, tak proč by se na tom měl přiživovat řetězec pořadatelů.

A to album Pražská pálená, složené z nahrávek z turné, které dal zadarmo na Internet, to je taky výborný nápad. Zaplať pánbůh, že Nohavicu máme. Ukazuje se, že není pravda, co se říkalo po revoluci: Co budou folkaři dělat, když ztratili nepřítele? Talenty tak pronikavé jako Nohavica, Plíhal, Radůza nebo Navarová nepotřebují nepřítele. Protože u písničkářů je nejdůležitější muzika - zvuk hlasu a nástrojů, rytmus, melodie, harmonie a až pak text. Když se objeví silná individualita, zákony show-businessu na ni neplatí.