JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


RECENZE CD
 

Ikarus: Příjemný, ale ne zásadní
LIDOVÉ NOVINY - 28.2.2008
 



Očekávané album - Jaromír Nohavica na nové desce reaguje i na Hutkova Udavače z Těšína

Jaromír Nohavica vydal novou desku Ikarus. Těm, kteří ji chtěli mít doma ještě před oficiálním „pultovým“ prodejem, nabídl umělec, aby si ji objednali z jeho webových stránek.

Deska Ikarus vznikala na osmi koncertech v Ostravě během týdne od 17. do 24. ledna. Fanoušci na ní najdou patnáct písní, které složili Nohavica, Vysockij a Beethoven, a to v poměru 13:1:1.

Album Ikarus bylo napjatě očekáváno nejen proto, že jde o další desku od jednoho z nejlepších českých písničkářů, ale také proto, že zároveň s ním měla přijít konfrontace s písní Jaroslava Hutky Udavač z Těšína. V té Hutka odsuzuje Nohavicovu spolupráci s StB a donášení na Karla Kryla po jejich setkání v srpnu 1989 ve Vídni. K písni se tehdy Nohavica nechtěl vůbec vyjádřit, na albu Ikarus tak učinil hned několikrát - a ne vždy se mu to vydařilo. Některé skladby zní až zbytečně jedovatě a vztekle, jinde to zase přežene s patosem - celkovou úroveň desky ale zvedají nadprůměrné Nohavicovy písně, kterých na Ikarovi není zase tak málo.

Beethoven ne, Vysockij o fous „Udavač z Těšína, koncert mu začíná, vtíravým hlasem svým bude nám zpívat,“ uvedl by zřejmě desku Jaroslav Hutka. Nohavica otevírá koncert, potažmo nahrávku, asi nejtypičtější písní, která dobře mapuje náladu čtyřicetiminutového celku; snaží se toho říct víc, než je schopen slovy vyjádřit. Občas napoví tón hlasu, jinde zabarvení strun na kytaře.

Mezi lepší skladby patří Mám jizvu na rtu, kde hostuje Dalibor Cidlinský na piano,vtipná Ostravian Pie nebo zmíněná úvodní Já si to pamatuju. Naopak výpůjčka melodie Ludwiga van Beethovena, na kterou je navléknutý původní český text, je nepřesvědčivá, a i Vladimir Vysockij, byť jeho umělecký život několikrát ten Nohavicův protíná, nezní made in Český Těšín úplně bezchybně. Ačkoliv „znít bezchybně“ záměrem celého pokusu jistě nebylo.

Nohavica má svůj dost těžko zaměnitelný rukopis, který mu navíc v komorní atmosféře koncertu a jen s akustickou kytarou nedovolí nikam odbíhat ani experimentovat. Na jednu stranu se tu písničkář představuje tak, jak jej mají fanoušci nejradši (tedy jen v doprovodu kytary a klidně i s malými chybičkami), na druhou stranu přináší v aranžích a přístupu k tvoření hudby jen pramálo nového. Vznikla docela příjemná, ale ani pro Nohavicovy fanoušky, ani pro ty ostatní nijak zásadní deska.
 

HODNOCENÍ LN ***
Jaromír Nohavica: Ikarus
Vlastní náklad 2008, distribuce Sony/BMG



 

Chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu
 

Jak zní a působí skladba po skladbě z nové desky Ikarus písničkáře Jaromíra Nohavici? Jsou mezi nimi písně naštvané, jedovaté, posmutnělé, vtipné i rozverné.

Já si to pamatuju (4:52) Jedna z nejsilnějších písní alba našla místo v jeho čele. „Chtěl jsem být s tebou/ jen s tebou nejvíce/ nějací přizdisráči se mi tlačí do mé vlastní ložnice/ A tvrdí, zvědaví prdi/ Že je to pro mé dobro, že jsou na svou čestnou práci hrdí/ Já děkuju, veliký bratře...“

Chytlavý, jednoduchý motiv a Nohavicova umná skládačka slov v mnohém přebíjí občasnou prvoplánovost sdělení. Vypadá to, že by toho chtěl tolik říct, všechno vysvětlit, na každého plivnout, všem se omluvit - je tam od všeho něco. Vyznívá uraženě a naštvaně, a proto i upřímně, ale taky zmateně. V živém záznamu reagovalo publikum smíchem na jednu pasáž: „...a mezi těmi všemi darebáky jeden z mnoha/ Vicanoha, nějaký Vicanoha.“ Ty ptáš se mě (3:39) Baladický, tradiční Nohavicův kousek má delší úvod a mezi posmutnělými lyrickými slokami graduje refrén: „Ty ptáš se mě/ a já ptám se tě/ a mlčíme oba/ neboť málo slov je na světě/ .../ Každý jinou řečí/ na jiné planetě...“ Je těžké vyjasňovat si nevyjasnitelné...

Noe (2:13) Jedna z nejkratších a „veselejších“ písniček desky. Biblický motiv, zasazený do současnosti. „No je to vážně k zlosti, že už jsme v tom/ veškeré podrobnosti www.potopa. com!“

Ironii a sarkasmus na účet internetu a počítačů má Nohavica zmáklou obstojně, ostatně sám si spravuje své webové stránky, které aktivně využívá pro komunikaci se svými fanoušky. Malé, zlobivé narážky si ale neodpustil.

Píseň o příteli (2:39) Autorem písně je ruský básník, herec a písničkář Vladimir Vysockij (1938-1980), pro jehož tvorbu byla typická tendence k politické satiře a ironii - nejméně v tomto by si s Nohavicou rozuměli.

Český překlad si hraje se slovy a na věty je třeba se soustředit, protože často uhnou typickému slovosledu; hudebně je skladba až „námořnicky“ (rusky?) rozmáchlá a asi by vyzněla ještě lépe hraná na akordeon.

Ježíšek (2:56) Vánoční motiv s antivánoční náladou a atmosférou. Nervní rytmus kytary oživuje občasný vpád sopránsaxofonu Michala Žáčka.

V posledních refrénech se ke skočné skladbě přidají tleskáním i diváci. „Na stěnách skotačí černé stíny/ Nechytneš je, nepolapíš, je to marné když se trápíš/ Z vánočních koled jsou evergreeny/ A co ty, Ježíšku? Ještě spíš...“ Co se to stalo, bratříčku (2:35) „Co se to stalo, bratříčku?/ Kam jsme to došli ruku v ruce?/ Krev už ti kape z malíčku/ .../ A proč mě bolí srdce?/ A proč mě bolí srdce...“ V jedné z nejtesknějších písní desky je jasné oslovení Karla Kryla, a to nejen textem, ale i omluvnou náladou. „Já chtěl jen zpívat písničku/ Aby se všichni lidi smáli/ O trávě, vodě, sluníčku - já chtěl jen zpívat písničku/ A oni mi ji vzali...“ Do dne a do roka (3:22) Hříčka v názvu předznamenává hraní si se slovy, ale textově je píseň spíše pochmurnou reflexí minulosti a nepříliš pozitivní náznak budoucnosti. „Byla hluboká noc/ .../ a já u okna stál/ a pil/ ...“ Pro Martinu (3:11) Nekonfliktní píseň na neutrální téma. Možná pobaví nechtěně - odkazem na „pramínek vlasů“, i chtěně - kombinací veršů „Za okny mrholí/ volal jsem Tereze/ řekla, že ke mně už nevleze/ že jsem ji posledně nalákal na známky/ následně dostal jsem strach...“ On se oběsil (2:16) Veselou, takřka rozpustilou zamilovanou náladu střídá rouhání. „Tak teda nevím - kšandy nebo provaz?/ Vážené publikum, jde v první řadě o vás/ Na rynku, na zahradě, jak si vyberete/ Bude to přenášeno on-line internetem/ On se oběsil.../ On se oběsil...“ V závěru Nohavica absurditu ještě stupňuje: „On se nám oběsil/ On se oběsil/ Telefon vyvěsil/ Někoho poděsil/ Jinému udělal radost/...“ A ačkoliv se na konci teatrálně zastaví („A dost!“), působí kousek nejvíc rozpačitě.

Ona je na mě zlá (1:51) Desáté skladbě, vypůjčené od Ludwiga van Beethovena, dominuje už od začátku flétna Michala Žáčka. Celá skladba působí (zřejmě kvůli kombinaci „vznešené“ melodie a banálního textu) podivně a jako by byla „šita horkou jehlou“.

Prošel jsem hlubokým... (2:25) Další skladbou se Nohavica vrací k standardnímu nadprůměru. Jeho hlas zní klidně a vyrovnaně, publiku už nespílá, ale laškuje s ním. „Na botách suché bláto mám/ bylo nás sedm a teď jsem sám/ Na stromech slzy jsou na kůře/ Krvavé, když bylo nejhůře...“ Ostravian Pie (2:33) Nečekaně skromné, ale nejblíže vrcholu. Nohavica do českých, vtipných a svižných slok vtipně míchá anglické verše. „Kolik máš let, že nevíš o životě/ co za nehet se vejde/ Jsi moje hloupé kotě/ Já jsem tvůj jed/ Jsem tvoje driving to mad...“ Ikarus (2:53) V titulní písni Nohavica zpomalí a začíná skoro až šokem: „A je mi z tebe špatně/ a je mi z tebe ještě hůř...“

Ikarus kombinuje houpavý rytmus a melodii refrénových pasáží a rychlé „odsekávání“ slok s gradací a pointami. Nejvíce vystihuje náladu celého alba. Snad náhoda?

Sloní hřbitovy (2:08) Vyznání svým fanouškům: „Až mi hvězdy přestanou svítit/ Až mi slunce přestane hřát/ Chci se s vámi vesmírem řítit/ Napořád...“ Následuje zasloužený potlesk.

Mám jizvu na rtu (3:47) Triumfální, a přitom velmi křehký klavír Dalibora Cidlinského v jedné z nejlepších písniček celé desky. „Trumfové eso v mariáši hážu do talonu,/ a chtěl bych vidět Baník jak poráží Barcelonu/ a kdyby se někdo z vás na anděla ptal: tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.“

„...a chtěl bych vidět Baník, jak poráží Barcelonu, a kdyby se někdo z vás na anděla ptal: tak mám jizvu na rtu, když při mně stál.“

Písničky z Ikara zazní také na koncertech Album vyšlo 11. února 2008 pro ty, kteří si ho objednali přes web na stránkách www.nohavica.cz. Do oficiální distribuce se dostane v březnu. CHYSTANÉ KONCERTY: 17. března Nová Paka, MěKS (www.kultura-novapaka.cz) 18. března Dvůr Králové, Hankův dům (www.hankuv-dum.cz) 19. března Rychnov nad Kněžnou, Pelcovo divadlo (www.rychnov-city.cz) 20. března Náchod, Městské divadlo Dr. J. Čížka (www.beraneknachod.cz) 21. března Polná u Jihlavy, Kulturní středisko Zámek Polná (www.parolaart.cz) Jak upozorňují stránky www.nohvica.cz, koncerty nejsou vhodné pro děti do 12 let.

 

Jana Kačurová
Zdroj:
LIDOVÉ NOVINY


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu