|
Virtuálky: Zdařilá letní brigáda
REFLEX – 46/2009
JAREK NOHAVICA
jedenadvacet týdnů v řadě glosoval české dění
Každou neděli od května do září, celých jedenadvacet
týdnů, posílal Jarek Nohavica ve formátu MP3 svůj
písňový fejeton, "slovo ke dni", na server Virtually.cz.
Ačkoli mu kuriózní období českých dějin nabité
meteorologickými, vaječnými událostmi a předvolební
kampaní bez voleb přálo, nijak to nesnižuje jeho solidní
výkon.
Samozřejmě, skeptik pudově hledá Achillovu patu alba, v
němž by poznal mimořádné okolnosti jeho vzniku. Má
smůlu, místa vyloženě rozředěná uspěchanou banalitou či
za uši tahající rýmem nenajde. To spíš rutinu, s níž
Nohavica na první dobrou sáhne do vzorníku nálad svých
písní, takže se znovu dočkáme písně trampské, ruské
mollové, opilecké, ostravské, ale například i povedené
výčtové, kde Nohavica v Já žádám, v ironickém obrazu
chronického petičníka, dokázal vytvořit kouzelná
sousedstv.
Z alba Virtuálky, které si lze stáhnout na autorových
stránkách, plyne poučení: jakmile se vypravěč příliš
přiblíží k objektu svého zájmu, ocitne se v nebezpečí,
že se píseň nezlomí do věčnosti, že zůstane nápaditou,
nicméně tendenční historkou. Přihodilo se to písni Tanec
mezi vejci anebo Takové léto, kdy Nohavica nedokázal
najít tak překvapivou pointu, jež by rozsvítila více či
méně vtipný popis. K tomu bych přihodil ještě hravé,
nicméně očekávatelné Colours. Prostě, nejen Hejmova, ale
i Nohavicova modrá je dobrá.
Písničkář se dušuje, že jde o nedůležité popěvky
inspirované Bassovými "Rozhlásky" z prvorepublikových
Lidovek, jež mají svůj limit. Přesto jsem si jist, že
několik kusů zasahujících větší celek, jako například
povodeň na Jesenicku (V dobrém i špatném), osud země
uprostřed Evropy (Penzión Česko) anebo nostalgie po
staré Ostravě (Když jsem tahal kačera), znovu ožije na
jeho řadových koncertech.
Milan Tesař
Zdroj:
Reflex
|
