JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


KONCERTY - RECENZE
 

V bechyňské jízdárně zněl folk i bigbít
MF DNES - 28. 6 .2001
 

V nedělní večer se v jízdárně bechyňského zámku odehrál velkolepý koncert. Nehrál tam nikdo menší než Jaromír Nohavica se skupinou Čechomor. Písničkář, pro něhož tvůrčí zlom znamenalo album Divné století, prvně nahrané s mnoha hosty, si tentokrát přizval hudebníky z Čechomoru. A i toto spojení dopadlo výtečně. Vystoupení by se dalo rozdělit do pěti bloků. Ten úvodní obstaral Nohavica sám s kytarou, a až v třetí písni, Cukrářské bossanově, se k němu přidala kapela. Ta s ním zahrála další čtyři skladby. Z těch se vyvedly zejména Petěrburg, který měl oproti studiové verzi mnohem tvrdší aranž, a Líbíte se mi, s nádherným trojhlasem v závěru. Poté dostala prostor skupina samotná. Její repertoár tvoří lidové písně, které upravují a s pomocí dvou elektrických kytar, elektrického violoncella, houslí, akordeonu a bicích jim dávají bigbítový nádech. Tentokrát sáhli k svižnějším věcem z posledního CD, jako jsou Až já půjdu povandruju nebo Větříček. Překvapivě syrově znělo pizzicatové sólo cellisty Michala Pavlíka v písni Hruška. Třetí blok tvořily opět Nohavicovy skladby, k nimž si vždy pozval někoho z kapely. V něm také dokázal, že má ještě pořád o čem psát a nemusí žít z podstaty. Kromě Prezidenta, písně pojaté jako ztroskotancův dopis hlavě státu, to byl především hořce aktuální Babylon, v němž jej doprovodil leader kapely František Černý: "Ruce z papíru / nohy z olova / signály z vesmíru / obrázky z Kosova / před světem na útěku / do novověku". Došlo i na písně ve slezském nářečí. Hudebně nejzajímavější byla Kalina, kde se proplétaly Pavlíkovy dudy s trubkou Radka Pobořila. S houslistou Karlem Holasem poté zahrál několik svých veselých čtyřverší. Úspěch měl i hospodský popěvek "Propijeme naší babce prase v chlívku / necháme jí jenom kosti na polívku". Další část patřila opět Čechomoru, který ji odstartoval svým pekelně rychlým hitem Gorale a zakončil jarmareční Pivničkovou. Pak už s písničkářem zůstal na pódiu až do konce. Závěrečný a nejdelší blok byl hodně bigbítový. Verze písní Zatanči, Fotbal nebo Mladičká básnířka by zřejmě ortodoxní folkař odsoudil. Vyvrcholením takřka rockového nářezu byly ale překvapivě dvě zhudebněné básně Petra Bezruče: Pyšný Janek a Kdo na mé místo. Ale i přes světelné efekty a mlhu to byl stále Nohavica - vypravěč s kytarou a harmonikou, který se pouze obklopil excelentními spoluhráči. Svůj dar vtipného průvodního slova předvedl i v historce o tom, jak "chlapcům z Čechomoru" koupil před turné jistý časopis s úplně nahou Terezou Pergnerovou. "...tak jsem jim tam vepsal věnování: Gatě dole, šavle hore, čágo belo, Čechomore". Více než dvouhodinový koncert, jemuž přihlížela necelá tisícovka diváků, písničkář komorně zakončil svou veleslavnou písní Až mě zítra ráno v pět. Jaromír Nohavica je hvězdou se vším, co k tomu patří. Hudebně se posunul do velmi kvalitního mainstreamu a jeho písním to prospělo. Jen ty policisty a vojáky u všech vchodů bych oželel...

 

Václav Koblenc
Autor studuje PF Jihočeské univerzity

Zdroj: MLADÁ FRONTA DNES


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu