JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


KONCERTY - RECENZE
 

Nohavica dostal publikum na lopatky
MF DNES -  26. 3 .2003
 

Pondělní recitál Jaromíra Nohavici v Hankově domě ve Dvoře Králové nad Labem byl bez sebemenší reklamy vyprodán během několika hodin, o lístky si volali lidé z Prahy, Poděbrad či Hradce. Sál praskal ve švech.

Na jeviště přišel skromný písničkář, který spustil Těšínskou a Vlaštovko, leť, a po téměř dvou hodinách odcházel jako rozšafný vítěz. Publikum všech věků i stavů měl na lopatkách, aniž by jedinkrát upadl do šmíry a podbízivosti. Je to radost sledovat muže, jenž "dvacet let pracuje v písni" při práci.

Pro Nohavicu jsou typické plebejské pohledy zdola, při Dopisu panu prezidentovi mrzne úsměv na rtech stejně jako při novince Hollywood, k níž ho inspirovaly zkušenosti z natáčení Roku ďábla v hale ČKD. Dělník se dívá na filmaře a v kantýně se holedbá, kdyby točili jeho, byl by z toho Oscar. Nohavica tomu navíc dal vlastenecky hymnickou melodii v duchu America the Beautiful.

Další nové písničky (Setřička ze špitálu, a capella odzpívaný Anděl strážný) prozrazují spíše dokonale zvládnuté řemeslo než výpověď, pokud je měříme alby Divné století a Mikimauzoleum. Další neodmyslitelnou tváří folkového šansoniéra je Nohavica kupletista, což je dnes na naší scéně vymírající žánr. K jadrným humoreskám v ostravštině (tradicionály Propijeme naší babce či Ostrava černá) přibyl "padlý" příběh Jak Franta Šiška šel do Milionáře se skvostnou pointou v každé sloce. Burácení publika pak neváhá utišit křehnými písničkami Kometa, Ještě mi scházíš, Podzemní prameny či Košilka, která starou heligónkou dostala další, folklorní rozměr.

Ve zjitřené době irácké války silně vyzněly Strach, cohenovský Danse macabre či prastaré Rakety. Ty psal v časech Varšavské smlouvy, kdy Sověti u nás rozmísťovali zbraně středního doletu.

Nakolik má Nohavica, profesionál dnes srovnatelný snad jen s Hanou Hegerovou, svůj program připraven, či nakolik improvizuje podle nálady v sále, ví jen on. Je vzácný, mediálně přeopatrný, a přesto jakoby nic neskrýval. Spoustu písní od Jdou po mě, jdou po Metro pro krtky s ním publikum zpívá od první do poslední sloky. Novou desku, jak prozradil, bude točit v květnu. "V září si ji můžete koupit, nebo vypálit," smál se písničkář a dodal: "Vypalujte, vypalujte, ale živý koncert nevypálíš!"

Po přídavku Až to se mnou sekne nebyl v Hankově domě snad jediný člověk, který by mu to vyvracel.

Petr Mareček
Zdroj: MLADÁ FRONTA DNES


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu