Poetikou rudých křídel
zahalená Lucerna
MUSICSERVER.CZ - 18.4.2009
Velký sál pražské
Lucerny rozezněl ve
dnech 14. až 16. dubna
svým již dlouhou dobu
očekávaným
trojkoncertem, spojeným
s natáčení nového CD a
DVD, Jaromír Nohavica.
Do Prahy, kam přijel
koncertovat po více než
dvou letech, přivezl
zajímavé hosty. Jaký byl
úvodní z této trojice
koncertů?
Počátek prvního ze tří
koncertů Jarka Nohavici
v pražské Lucerně,
čítajícího nakonec více
než tři desítky písní,
provází napětí. V modré
záři na pódium pod rudá
křídla Ikarova přichází
náš nejprodávanější
zpěvák, na klavír
doprovázen Daliborem
Cidlinským.
Stále je slyšet ruch z
obecenstva, opozdilci
jsou v tom dneska ale
nevinně. Fronty do
Lucerny se táhly celou
pasáží už několik
desítek minut před
avizovaný začátkem a s
blížící se osmou hodinou
se netrpěliví nedočkavci
oprávněně tážou: "Co se
děje? Proč se
nepohybujeme dál?" U
vstupu je vše zřejmé:
"Pozor! Přijde Mirek
Topolánek, všichni pryč,
udělejte místo, nikdo
nesmí dovnitř," hřímá
pořadatelův hlas. A tak
davy lidí čekají několik
minut, než Mirek ve své
hnědé kožené bundičce
projde. Několik minut,
kvůli kterým nestihli
začátek koncertu. Opět
se tak ukazuje malost
naší scény, jako kdyby
nic netušící fanoušci,
těšící se na svého barda,
neměli nic lepšího na
práci, než útočit na
politické pohlaváry.
Jinak Lucerna reaguje na
svého oblíbence již
během úvodních písní
velmi živě a vroucně. Z
nedaleko stojící
skupinky čepičářů, kteří
vzbuzují rozruch mezi
babičkami svým
oblečením, slyším: "Ty
vole, to je hustý!" Tak
komentovala skupina Pio
Squad atmosféru velké
Lucerny, které se měli
ten večer také
představit jako
speciální hosté Jarka
Nohavici.
Nadžánrovost není totiž
Jarkovi cizí, a jak sám
přiznal při přípravě
písně pro kompilaci
"20ers", kde právě s Pio
Squad jeden track
nahrál, rap je jeho
oblíbený žánr. A není se
čemu divit, neboť
poetika netradičních
slovních vyjádření mu
byla po celou jeho
kariéru velmi blízká a
sám si je vědom, že ve
svém mládí své první
písně de facto stroze
rýmoval až “rapoval“ do
podkresu několika
kytarových akordů.
Zajímavý byl až
donquichotsky nesourodý
výběr písní pro pražský
koncert, písně staré
nikdy v Praze nehrané,
střídaly novinky z
posledního cd "Ikarus",
ty zase předělávky
Vysockého a Kryla,
doplněné beethovenovsky
klidnými baladami plnými
barevných jazzových
aranží Michala Žáčka.
Pro eklektické ucho
posluchačovo výjimečný
počin, pro skalní
fanoušky stále v duchu
sedící na Portě roku
1984, zjevné zklamání.
Tuto nevoli úzkoprsých
posluchačů pak odnesli
pískotem právě kluci z
Pio Squad, kteří kromě
písně "Já tam byl“,
která vznikla v již
zmiňované spolupráci s
Nohavicou, představili i
svou vlastní skladbu.
Ceňme si však odvahy
Nohavici, který se svým
hudebním nadhledem
riskuje i při tak
očekávaném koncertu.
Srovnáme-li úterní
koncert s tím, jenž
proběhl v Lucerně v roce
2006, byl tento poslední
více muzikální, otevřený
a nadžánrovější, na
druhou stranu však méně
nohavicovský, takže bude
zřejmě vnímán dvěma
pohledy. Jedním
nepředpojatým a kladným,
který reprezentovali
především mladí
posluchači odrostlí na
Nohavicových "Třech
čunících", a druhým
negativně pohoršeným
pohledem již
zkušenějších harcovníků,
kteří stále považují
"svého“ Nohavicu za
neměnný 80kový
underground "Mávátek",
které také v Praze
zazněly.
|
|
