Highway to Hell or/and to Heaven?
POLSKÁ VERZE WEBU WWW.NOHAVICA.CZ


     Opravdu v pražské Lucerně bylo pekelně, pekelně horko a dusno... A to ze dne na den víc. Ale díky tomu si budeme tyto večery ještě lépe pamatovat! A v jejich pozadí była okouzlující jarní Praha, jestli ne nejkrásnější (a právě tento názor je mi osobně blízký), tak určitě jedno z nejkrásnějších měst na světě! Kaštany s jejich světlezelenými lístky, magnólie s jejich těžkým kvítím, a v hradčanských zahradách jemně růžovějící mandloně - je možné si představit krásnější podívanou?

     Na pražské koncerty přijelo několik desítek lidí z Polska, a to díky vstřícnosti Jaromíra Nohavici a tomu, že Krystyna Tuliszka, redaktorka polských webových stránek měla skvělý nápad, který umožnil i polským fanouškům zúčastnit se této výjimečné události. Právě díky její snaze jsme si mohli objednat lístky ještě před oficiální prodejem v České republice a to bez nutnosti stát ve frontách - a tak mi dovolte, abych na tomto místě jménem „pražských vyvolených“ za toto gesto poděkovala! Kromě toho prodej prostřednictvím internetu se vůbec nekonal, takže těm, kteří bydlí v Polsku daleko od jižní hranice nezbylo než zvolit šílenou variantu jízdy do České republiky, aby se snažili tam na místě si ty lístky vybojovat. A boj byl krutý, zvlášť když si uvědomíme třeba stovky padělaných lístků, které znepokojovaly pražskou policii, nehledě na ty, kteří si je koupili...

     Co více, Jarek nás na svém koncertě srdečně pozdravil, i když žádnou se svých písní polsky nezazpíval. Ale myslím si, že takovou potřebu ti, kteří se odhodlali jet do Prahy, ani nepocítili. Mám dojem, že koncerty byly velmi osobní, protože právě takové jsou texty z desky Ikarus, a právě tato deska hrála na koncertě hlavní roli. I když je nejnovější, slova písniček z té desky publikum už dobře zná a zpívalo je stejně hlasitě, jako už ty dvacetileté. Povzbuzení ke společnému zpívání písně Jdou po mně, jdou dovedla tento večer k situaci, že Jaromír dělal vlastně jenom doprovod, protože interpretem se stalo publikum! Jedinou vůbec neznámou, a tedy i společně nezpívanou skladbou bylo „pekelné“ Las Vegas s velmi sugestivním a převratným textem, a řádek „do nebe je stejně blízko, jako do pekla“ se skvěle hodil k atmosféře Lucerny.

     Výběr písniček, jako vždy, patřil Mistrovi Obřadu, i když nechyběly ani pokusy jeho rozšíření, o které se snažili ti odvážnější diváci. Předem ohlášená píseň Ladovská zima se objevila pouze na prvním koncertě, možná jí neprospěla atmosféra v Lucerně, kde zůstala jenom snem. Opravdu hodně krásy přidali i doprovázející hudebníci - Dalibor Cidlinský jr. u klavíru a Michal Žáček se saxofonem a flétnou. Provedení písně Mám jizvu na rtu s jejich účastí bylo opravdovým zážitkem. A odvážné vystoupení s Pio Squad zůstane zvláštní kapitolou, nota bene vřele uvítanou publikem. I když obecenstvo bylo zřejmě částečně překvapeno, ostravský folkař tímto dokázal, že jeho talent inspiruje rozsáhlé hudební kruhy.

     Je těžko je přecenit. Právě proto, když teď píšu o svých pocitech dovolím si na určité spojení - na plakátě, který reklamuje pražské koncerty, je vidět velká písmena ve dvou řádcích: JA-REK, ale když přimhouříte oči, máte možnost tam uvidět JA-REX! A proč ne? A i když je to asi pouze shodou okolností, taková souvislost se objevila a hodí se k obrazu Lucerny, která byla už potřetí svědkem oficiální pražské „intronizace“ Jaromíra Nohavici, objevené třemi ovacemi vestoje na závěr každého koncertu. Přemýšlím - když už všechno rozdělím do jednotlivých prvků - jestli tak skvělé přijetí těmi celkem osmi tisíci diváků způsobilo malou, samozřejmě ne schválně, ale velmi symbolickou změnu v textu písně Mám jizvu na rtu, protože dvakrát tam nezaznělo „mé oči mnohé viděly“, kdežto místo toho bylo zopakováno „a ruce mnohé měly, mé ruce mnohé měly“. Podívaná na celkem zkrocené publikum musela udělat velký dojem na Potulném Kejklíři, který nehledě na geniální schopnosti vedení za sebou tisíců lidí zůstane jenom člověkem, a nic, co je lidské, mu nebude cizí. Únava z několikahodinových koncertů a dělání „chyb“ také! A tímto se stává ještě bližší svému publiku. Perfekcionismus takové emoce nevyvolává. Diváci posledního koncertu byli dokonce svědky scény, která výborně ukazuje kouzlo setkání s Mistrem, a která asi na záznamu DVD nebude - po dvou řádcích písně Ona je na mě zlá Jaromír zastavil a rozhodl se, že začne ještě jednou. Z hlediska diváka řeknu, že vysvětlování důvodů roztržitosti paradoxně přidalo „viníkovi“ mnoho půvabu a objevilo ještě jednou výjimečný smysl pro humor, který má „autor českého textu“ této písně.

     Z hlediska dojmů - duet celkem dokonalý: Praha v jarním slunci a fenomenální koncerty Jaromíra Nohavici! Takže určitě „highway to heaven“!

 

Irena French
Překlad: Magdalena Domaradzka
Zdroj: www.nohavica.cz