JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


KONCERTY - RECENZE
 

Jarek Nohavica zpíval i Mozarta
NOVINKY.CZ - 24. 10. 2013


     Osm tisíc diváků přišlo ve středu večer na první koncert Jarka Nohavici do pražské O2 Areny. Písničkář se na něm představil v doprovodu Janáčkovy filharmonie Ostrava, jak bylo v plánu, nicméně občas si na pódium pozval i svého polského kolegu, akordeonistu Roberta Kusmierského. Napověděl tak, jak bude vypadat čtvrteční vystoupení, které naplánoval odehrát ve dvou.

     Nohavicovy písničky zaranžoval pro provedení s filharmonií její dirigent Marko Ivanovič. Ctil při tom atmosféru původních skladeb i poetiku textů. Kde Janáčkova filharmonie hrála v plné síle a s vervou, melodické linky Nohavicových písniček určovaly nadále směr i platnost písní. Když se zklidnila a doprovod byl spíše komorní, ponechala na odiv jejich krásu v jednoduchosti. Nerušila je, nepoutala na sebe nadměrnou pozornost.

     Asi v polovině programu si Nohavica prý poprvé v životě před publikem zazpíval úvod z Mozartova Potrestaného prostopášníka aneb Dona Giovanniho nazvaný Je to hrozné sluhou být. Sám pro tuto operu přebásnil do češtiny libreto Lorenza Da Ponteho. Za to, s jakým gustem zpíval, obstál.

     Přestože je zkušený umělec, který se na pódiích pohybuje už více než třicet let, bylo zpočátku patrné, že jej provází nervozita. Sám to ostatně přiznal a posléze nechtěně potvrdil, když na začátku písničky Ženy zapomněl text. Produkci přerušil, publiku se omluvil, rychle si vzpomněl a zazpíval ji na druhý pokus.

     Při funkci jeho textů je jasné, že se nemohl zachovat jinak, a bylo sympatické, že se ke své chvilkové indispozici přiznal. Bylo to důležité i pro něho samotného, protože od té chvíle ponechal stranou ostych a přijal do vystoupení lehkost a radost.

     Diváci v hale se postupně rozezpívávali, Nohavica tu a tam utrousil nějaký vtípek a přidal i historku o tom, jak si „zazpíval“ s Leonardem Cohenem. Nálada koncertu začala být asi taková, jako by zpíval pro zaplněné okresní divadlo, velmi bezprostřední.

     Ve finále více než dvě hodiny trvajícího vystoupení už publikum notovalo nejpopulárnější písničky s ním a na závěr mu aplaudovalo. Svému písničkáři totiž dobře rozumí. Když zpíval sám nebo jen za intimního hudebního doprovodu, bylo v hale až posvátné ticho, do kterého se ani ti největší fanoušci neodvažovali zpívat či se jinak projevovat. Tak obrovskou autoritu má na české scéně málokdo.

 

Celkové hodnocení 80 %


Autor: Jaroslav Špulák, Právo
Zdroj: www.novinky.cz


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu