Jaromír Nohavica: Každá jedna žena je originál, ale všechny jsou stejné
ZPRAVODAJ NDM -  5/2006

Rozhovor s „dvorním básníkem“ opery Národního divadla moravskoslezského

Představovat, zvlášť v Ostravě, Jaromíra Nohavicu by bylo trapné. Jeho poslední ostravský koncert, plánovaný na 29. června 2006, byl vyprodán během dvaceti minut. Vedle koncertní a skladatelské činnosti se Nohavica věnuje také činnosti překladatelské. V Národním divadle moravskoslezském Ostrava uvedli v květnu premiéru opery W. A. Mozarta – Cosi van tutte, libreto přeložil právě Jaromír Nohavica. Připomeňme jen, že už v roce 1996 přebásnil pro NDM libreto k Marschnerově opeře Vampýr.

Po deseti letech od vašeho prvního setkání s přebásněním operního libreta se znovu vracíte na divadelní prkna. Můžete přiblížit, jak se to tak seběhlo?

To jsem předloni tlačil v hypermarketu nákupní vozík a míjel ředitele Golata také s nákupním vozíkem. Tak jsem se ho zeptal, kdy uděláme nějakého toho Mozarta, jak jsme o tom před deseti lety mluvili. A on mi řekl, abych se dal do Cosi fan tutte. Přišel jsem domů, vyložil nákup a dal se do toho, protože miluji Mozartovu hudbu a protože mne baví odjakživa opatřovat melodie slovy. A chtěl jsem ukázat, jak krásná je čeština. A zkusit, zda může má rodná řeč znít moderně a živě i v operním libretu.

Da Pontovo libreto bylo mnohokrát nařčeno z „povrchnosti“, nepropracovanosti, navíc z frivolnosti, nesčetněkrát bylo také zcela přepisováno a měněno. Jak na da Pontův text nahlíží člověk, který s ním měsíce „lehal a vstával“? A nesvádělo i vás pokušení původní příběh a text zcela změnit a přepsat?

Příběh samotný jsem nepřepisoval. Řekl bych, že jsem možná libreto kolorizoval. Oprášil ze šedi. Snažil jsem se, aby zablýsklo barvami. Byl jsem odvážnější ve volbě jazykových prostředků. Několikrát se mi stalo, že jsem se dokonce zastavil na některém místě a ptal se nahoru pana Wolfganga, jestli můžu. Ujišťuji Vás, že se smál, líbilo se mu to a schválil mi to.

Inspirovala vás při práci i Mozartova hudba, nebo jste vycházel jen z textu? Četl jste jiné české překlady této opery?

Myslím, že právě Mozartova hudba mi umožnila odrazit se k daleko barvitějšímu vyznění operního libreta. Je samozřejmé, že jsem byl v jiné pozici než Da Ponte, který psal veršovaný příběh, a nemyslel na hudební stránku věci. Cítil jsem dokonce, jak na mnoha místech libreta živelný Mozart až trpí formální šroubovaností rytmické stavby a snaží se vystavět mnohé árie daleko volněji, vykročit z Da Ponteho pevné rytmické a rýmové stavby. Takže v tomto slova smyslu jsem spíše následoval Mozartovu hudbu.

„Počeštil“ jste jména postav. Nebyl jste v pokušení přeložit i název celé opery?

Nebyl. Nadělalo by to zbytečné zmatky.

Co pro Vás bylo nejzajímavější – a co nejtěžší při práci na opeře Cosi fan tutte?

Těch osm měsíců práce nad libretem bylo tak zajímavých, inspirativních, těžkých, ale zároveň zábavných, že to není na krátkou odpověď v tomto rozhovoru, spíše na delší článek. Snad bych jen vypíchl, že bez tolerance své ženy bych se do této práce nikdy nemohl pustit a nikdy bych ji nedokončil. Ale přesto o svém snu, přeložit Dona Giovanniho a Figarovu svatbu, se teď zatím doma nesmím ani zmínit.

Myslíte si i vy, že „takové jsou všechny“?

Zkusím z toho vybruslit: Každá jedna žena je originál, ale všechny jsou stejné.

Bojíte se premiéry a toho, jak všechno dopadne – nebo se těšíte?

Těším se moc. Já snad nedospím.

Děkuji za rozhovor a zlomte vaz!

 

Pavla Březinová
Zdroj: ZPRAVODAJ NDM -  5/2006