JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ROZHOVORY
 

Píseň není útočným šklebem
HITBOX - léto 1995

 

Jaromíra Nohavicu jsme zastihli v pátek 12. května ve Zdounkách na Kroměřížsku. Měl před posledním koncertem a měl radost, že jedeme na sever a můžeme jej vzít domů. Místo abychom po koncertě v autě dělali rozhovor pro časopis, povídali jsme si jen tak a domluvili jsme se, že mu položím otázky příští den písemně, a on, až se bude odpoledne z domova vydávat na další týden hraní, tentokrát po Slovensku, si je vezme s sebou, a po večerech je odpoví do svého počítače. Ze slovenské šňůry se vrátil další čtvrtek a v pátek znovu vyjížděl na cesty, tentokrát s Karlem Plíhalem a Petrem Freundem. V úterý v noci přijel do Brna a ve středu ráno nám přinesl do redakce disketu. Tam na něj čekalo další překvapení, náš Dotazník pro každý den, který musel vyplnit na místě, bez dlouhého přemýšlení. A tak vám můžeme přinést profil Jaromíra Nohavici ze všech stran. Začneme naším korespondenčním rozhovorem.

 

Jsou písničky nadčasové a písničky svázané s dobou vzniku. O čem je svět v roce '95? Myslíš si, že jsi našel nějaký obraz, metaforu současné doby

Fauvisté skládali své obrazy z mnoha barevných skvrn. Světem poletuje tisíce metafor jako atomů. Chybí jeden svorník. Zvon v kopuli. A zvoník.


Každý máme svůj způsob psaní, vymýšlení písniček. I když ho asi nedokážeme úplně pochopit, jistě o něm přemýšlíme. Dokázal bys ho nějak popsat?

Píseň píšu v tichu. O samotě. Trochu opuštěn. S kytarou. V noci. Vymyslím-li verš, motiv podložený melodií, který mne zaujme, cítím a vím, že k němu už někde existuje celá píseň, jenom ji proboha najít. Uslyšet. Takže hledám a poslouchám. Když jsem líný a nemám den, spokojím se s přibližným zněním, ve chvílích zázraku se trefím do černého.


O některých věcech zpíváme, protože se staly, o některých proto, že se mohly stát. A jsou písně psané proto, aby se nějaké věci nestaly. Čeho se bojíš, co bys chtěl zaplašit?

Když už se ptáš na věci mezi nebem a zemí, na věci, které se staly, mohly stát nebo věci, které nechceme aby se staly, pak já než abych něco chtěl zaplašit, spíše patrně přivolávám. Připomíná se mi kmenový mág, který buďto zabíjí figurky nepřátel (a zaplašuje tedy), buďto kreslí kruh bezpečí a chrání anebo přivolává déšť. Já přivolávám déšť. Píseň nezaplašuje, ale volá. S tím souvisí i otázka, může-li být píseň agresivní. Já se domnívám, že ne. Že píseň není útočným šklebem.


Zpíváš už víc než deset let. I tak jsi vlastně začal vystupovat už "velmi dospělý". V čem si myslíš, že je výhoda a nevýhoda toho, kdo jde se svou kůží na trh až téměř v třiceti letech?

Nabízí se banální odpovědi o kladech "zralosti", ale i záporech "zralosti" apod. Upřímně řečeno, nevím, v čem je výhoda nebo nevýhoda. Oba termíny samy o sobě nic neznamenají. Musejí být vymezeny ve vztahu k jiným. Já vlastně nevím, v čem jsem měl výhodu například oproti Karlovi Plíhalovi nebo Vláďovi Mertovi. A vlastně je to i jedno.


Písničky vyjadřují pocity, ke kterým patří i image interpreta. Když zpívá ženská po čtyřicítce o prvních nesmělých dotycích, zní to divně. Jak se vypořádáváš s tím, že tvé staré písně nestárnou s tebou?

Přemýšlím o otázce a nerozumím jí přesně. Buď je příznivá, že totiž mé staré písně jsou pořád mladé, anebo nepříznivá, že bych ty písně, já staré pako, už neměl hrát. Zkusím odpovědět na variantu méně příznivou: píseň Třiatřicet např. zpívám (když už) ne jako výpověď, ale jako píseň, kterou jsem kdysi napsal. Podobně je to s ostatními hlavně milostnými písněmi.


Dovedeš si představit sám sebe za deset let? Děti z domu, první vnoučata, zklidněná duše?

Skutečně se těším na roli dědečka. Chtěl bych mít hodně vnoučat. Můžeš jen litovat, že nebudeš mým vnukem. Možná že proto jsem na světě, abych byl dědečkem.


Mnoho tvých kolegů ti závidí. Schopnosti, úspěch, peníze... Závidíš i ty někomu něco?

Františkovi Petříkovi, našemu zvukaři, závidím jeho autobus.


Čím je pro tebe Karel Plíhal? Dovedl by sis představit, že vaše rodiny bydlí v dvojdomku se společnou zahradou?

Čím je mi Karel? V knihách se o tom píše a v životě to zřídka potkáš. Víc ti neřeknu. A k dvojdomku: nikdy, nikdy, nikdy. Nemohli bychom chodit k sobě na občasnou a vzácnou návštěvu. Byli bychom nakvartýrovaní vedle sebe, což je děsivá představa.


Nakolik jsi v písničkách autentický, na kolik se stylizuješ a proč?

Psal jsem jakousi poznámečku k Mladičké básnířce, kde jsem to myslím formuloval přesně, takže se ocituji: S touhle písní se to má podobně jako s mnohými mými písněmi. Půl pravdy, půl zaslechnutého příběhu, osminka fantazie, čtvrtinka lži - vše dohromady pak tvoří jeden pravdivý příběh o mladičké básnířce. Mimochodem - na píseň mi Soňa odpověděla po letech ve vlastní básnické sbírce.


Natočil jsi znovu Darmoděje. Proč a jak?

Firma Monitor chtěla vydat na kompaktu Darmoděje. Vylekal jsem se, protože po zkušenostech s Osmou barvou duhy vím, jak dopadají přepisy pantonských starých nahrávek z vinylových černých desek na kompakt. Prostě zvukově velmi mizerně. Bylo mi líto písní z Darmoděje, které mimochodem se člověku podaří napsat možná jednou za život, a rozhodl jsem se proto Darmoděje přetočit u Karla ve studiu. Kompakt má prostor zhruba 60 minut, přitočil jsem tedy i pár písní starších, řekl bych "z časů Darmoděje", které vlastně pořádně nikde nevyšly. V létě by to mělo být venku.


Bavili jsme se spolu o knížkách Erazima Koháka a hezky jsme si notovali. Můžeš prozradit, které knihy tě v poslední době oslovily? Myslíš si, že se to nějak projeví ve tvých písních?

Knihy bilancující tohle divné, předivné 20. století. Například Hitler a Stalin - Paralelní životopisy. Jak se znám, projeví se to zcela jistě.


Nelákají tě i jiné literární útvary než písničky? Dovedeš si představit, že bys napsal historický román jako Okudžava?

Dovedu, ale chybí mi zpomalení v čase. Pořád na něj čekám, protože to se asi nedá vyprojektovat, jak jsem si naivně myslel. K tomu člověk buď dozraje nebo nedozraje.


Co je v tom pravdy: "Holky, mladý koně, furt mě lákaj, já jsem ale pro ně stará páka"?

Vše je jinak. Líbí se mi ženy a dívky kolem třiceti let. A to kolem je prostě velké kolem. Člověk má s nima o čem pokecat. Samozřejmě - mimo jiné.


HlTBOX (míněn časopis) byl vlastně na začátku tvůj nápad. Co říkáš na to, jak se materializoval?

Líbí.


Kterou písničku bys v něm rád měl?

Zatím cokoliv od Mňágy. Pak se samozřejmě ozvu. Oba přeci dobře víme, že jsem ten nápad s časopisem měl hlavně kvůli sobě. Kolega Dvorník skvěle stahuje u písní akordy. A komu by se s tím chtělo trápit, když to za 26 korun udělá za tebe.


Kdyby se po tobě mělo něco jmenovat, čemu bys dal přednost: ulici, odrůdě jablka, motýlovi nebo kometě, která se nevrátí?

Špendlíky Nohavicky.


Chceš něco vzkázat našim čtenářům?

Nic. Oni vědí.

 

Děkuji za rozhovor.

                                              

 

 

DOTAZNÍK PRO KAŽDÝ DEN


1. Co je podle vás vrchol mravní bídy? Zabít

2. Kde byste chtěl(a) žít? Teď a tady

3. Vaši nejoblíbenější spisovatelé? Kosmas

4. Vaši nejoblíbenější básníci? Pepsi cola

5. Oblíbený literární hrdina? Čuk a obzvlášť Gek

6. Kterou historickou postavu máte v největší oblibě? Karla IV. - protože byl moudrý

7. Které historické charaktery se vám nejvíc protiví? Vrahové vlastních milenek

8. Které hrdiny/hrdinky skutečného života obdivujete nejvíc? Milenky

9. Kterého imaginárního hrdinu/hrdinku? Imaginární mne nezajímají

10. Který válečný čin nejvíc obdivujete? Neobdivuji

11. Váš nejmilejší malíř? K.H.Mácha - malíř hradů spatřených

12. Váš nejmilejší hudebník? Hrozně milý je Pepa Streichl, když hraje

13. Komu byste chtěl(a) dělat "předkapelu"? To bych radši nebral

14. Jaký je váš oblíbený způsob manipulace s diváky? Z vertikální polohy do horizontální - tedy otáčení kolem osy

15.Oblíbený akord? Ami a cigánské géčko

16. Oblíbená tónina? Richterova stupnice

17. Oblíbená manželka kolegy z branže nebo oblíbený manžel kolegyně z branže? Ne

18.Čím se zaobíráte nejraději? Tím

19.Kým byste chtěl(a) být? Martou Kubišovou

20. Která je podstatná vlastnost vaší osobnosti? Velmi plachý

21.Jaký je váš sen o štěstí? Ve dvou

22. Co je pro vás největší strastí? Bolest druhých

23. Kdybyste nebyl(a) tím, čím jste, jaké byste si zvolil(a) povolání? Povolání se nevolí, povolání přichází zadními dveřmi

24. Které barvě dáváte přednost? Přiznané

25. Kterou květinu máte nejraději? Nesnáším

26. Se kterým ptákem nejvíc sympatizujete? To myslíte vážně?

27.Jakou politickou reformu byste přál(a) světu? Dobré reformní úmysly dláždí cestu do pekla

28.Kterým přirozeným talentem byste chtěl(a) být obdarovaný(obdarovaná)? Umět létat

29. Jak byste chtěl(a) umřít? Já neumřu

30. Váš současný stav? Na cestě do kopce

31. Vaše heslo? Ach, nevím

 

Při výběru otázek jsme se inspirovali rubrikou n36x podl'a Prousta z časopisu Fragment

 


Ptal se a fotografoval Jiří moravský Brabec

Zdroj: HITBOX


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu