Píseň není útočným šklebem
HITBOX
- léto 1995
|
Jaromíra Nohavicu jsme zastihli v pátek 12. května
ve Zdounkách na Kroměřížsku. Měl před posledním
koncertem a měl radost, že jedeme na sever a můžeme
jej vzít domů. Místo abychom po koncertě v autě
dělali rozhovor pro časopis, povídali jsme si jen
tak a domluvili jsme se, že mu položím otázky příští
den písemně, a on, až se bude odpoledne z domova
vydávat na další týden hraní, tentokrát po
Slovensku, si je vezme s sebou, a po večerech je
odpoví do svého počítače. Ze slovenské šňůry se
vrátil další čtvrtek a v pátek znovu vyjížděl na
cesty, tentokrát s Karlem Plíhalem a Petrem Freundem.
V úterý v noci přijel do Brna a ve středu ráno nám
přinesl do redakce disketu. Tam na něj čekalo další
překvapení, náš Dotazník pro každý den, který musel
vyplnit na místě, bez dlouhého přemýšlení. A tak vám
můžeme přinést profil Jaromíra Nohavici ze všech
stran. Začneme naším korespondenčním rozhovorem. |
 |
Jsou písničky nadčasové a písničky svázané s dobou
vzniku. O čem je svět v roce '95? Myslíš si, že jsi
našel nějaký obraz, metaforu současné doby
Fauvisté skládali své obrazy z mnoha barevných
skvrn. Světem poletuje tisíce metafor jako atomů.
Chybí jeden svorník. Zvon v kopuli. A zvoník.
Každý máme svůj způsob psaní, vymýšlení písniček. I
když ho asi nedokážeme úplně pochopit, jistě o něm
přemýšlíme. Dokázal bys ho nějak popsat?
Píseň
píšu v tichu. O samotě. Trochu opuštěn. S kytarou. V
noci. Vymyslím-li verš, motiv podložený melodií,
který mne zaujme, cítím a vím, že k němu už někde
existuje celá píseň, jenom ji proboha najít.
Uslyšet. Takže hledám a poslouchám. Když jsem líný a
nemám den, spokojím se s přibližným zněním, ve
chvílích zázraku se trefím do černého.
O
některých věcech zpíváme, protože se staly, o
některých proto, že se mohly stát. A jsou písně
psané proto, aby se nějaké věci nestaly. Čeho se
bojíš, co bys chtěl zaplašit?
Když
už se ptáš na věci mezi nebem a zemí, na věci, které
se staly, mohly stát nebo věci, které nechceme aby
se staly, pak já než abych něco chtěl zaplašit,
spíše patrně přivolávám. Připomíná se mi kmenový
mág, který buďto zabíjí figurky nepřátel (a
zaplašuje tedy), buďto kreslí kruh bezpečí a chrání
anebo přivolává déšť. Já přivolávám déšť. Píseň
nezaplašuje, ale volá. S tím souvisí i otázka,
může-li být píseň agresivní. Já se domnívám, že ne.
Že píseň není útočným šklebem.
Zpíváš už víc než deset let. I tak jsi vlastně začal
vystupovat už "velmi dospělý". V čem si myslíš, že
je výhoda a nevýhoda toho, kdo jde se svou kůží na
trh až téměř v třiceti letech?
Nabízí
se banální odpovědi o kladech "zralosti", ale i
záporech "zralosti" apod. Upřímně řečeno, nevím, v
čem je výhoda nebo nevýhoda. Oba termíny samy o sobě
nic neznamenají. Musejí být vymezeny ve vztahu k
jiným. Já vlastně nevím, v čem jsem měl výhodu
například oproti Karlovi Plíhalovi nebo Vláďovi
Mertovi. A vlastně je to i jedno.
Písničky vyjadřují pocity, ke kterým patří i image
interpreta. Když zpívá ženská po čtyřicítce o
prvních nesmělých dotycích, zní to divně. Jak se
vypořádáváš s tím, že tvé staré písně nestárnou s
tebou?
Přemýšlím o otázce a nerozumím jí přesně. Buď je
příznivá, že totiž mé staré písně jsou pořád mladé,
anebo nepříznivá, že bych ty písně, já staré pako,
už neměl hrát. Zkusím odpovědět na variantu méně
příznivou: píseň Třiatřicet např. zpívám (když už)
ne jako výpověď, ale jako píseň, kterou jsem kdysi
napsal. Podobně je to s ostatními hlavně milostnými
písněmi.
Dovedeš si představit sám sebe za deset let? Děti z
domu, první vnoučata, zklidněná duše?
Skutečně se těším na roli dědečka. Chtěl bych mít
hodně vnoučat. Můžeš jen litovat, že nebudeš mým
vnukem. Možná že proto jsem na světě, abych byl
dědečkem.
Mnoho tvých kolegů ti závidí. Schopnosti, úspěch,
peníze... Závidíš i ty někomu něco?
Františkovi Petříkovi, našemu zvukaři, závidím jeho
autobus.
Čím
je pro tebe Karel Plíhal? Dovedl by sis představit,
že vaše rodiny bydlí v dvojdomku se společnou
zahradou?
Čím je
mi Karel? V knihách se o tom píše a v životě to
zřídka potkáš. Víc ti neřeknu. A k dvojdomku: nikdy,
nikdy, nikdy. Nemohli bychom chodit k sobě na
občasnou a vzácnou návštěvu. Byli bychom
nakvartýrovaní vedle sebe, což je děsivá představa.
Nakolik jsi v písničkách autentický, na kolik se
stylizuješ a proč?
Psal
jsem jakousi poznámečku k Mladičké básnířce, kde
jsem to myslím formuloval přesně, takže se ocituji:
S touhle písní se to má podobně jako s mnohými mými
písněmi. Půl pravdy, půl zaslechnutého příběhu,
osminka fantazie, čtvrtinka lži - vše dohromady pak
tvoří jeden pravdivý příběh o mladičké básnířce.
Mimochodem - na píseň mi Soňa odpověděla po letech
ve vlastní básnické sbírce.
Natočil jsi znovu Darmoděje. Proč a jak?
Firma
Monitor chtěla vydat na kompaktu Darmoděje. Vylekal
jsem se, protože po zkušenostech s Osmou barvou duhy
vím, jak dopadají přepisy pantonských starých
nahrávek z vinylových černých desek na kompakt.
Prostě zvukově velmi mizerně. Bylo mi líto písní z
Darmoděje, které mimochodem se člověku podaří napsat
možná jednou za život, a rozhodl jsem se proto
Darmoděje přetočit u Karla ve studiu. Kompakt má
prostor zhruba 60 minut, přitočil jsem tedy i pár
písní starších, řekl bych "z časů Darmoděje", které
vlastně pořádně nikde nevyšly. V létě by to mělo být
venku.
Bavili jsme se spolu o knížkách Erazima Koháka a
hezky jsme si notovali. Můžeš prozradit, které knihy
tě v poslední době oslovily? Myslíš si, že se to
nějak projeví ve tvých písních?
Knihy
bilancující tohle divné, předivné 20. století.
Například Hitler a Stalin - Paralelní životopisy.
Jak se znám, projeví se to zcela jistě.
Nelákají tě i jiné literární útvary než písničky?
Dovedeš si představit, že bys napsal historický
román jako Okudžava?
Dovedu, ale chybí mi zpomalení v čase. Pořád na něj
čekám, protože to se asi nedá vyprojektovat, jak
jsem si naivně myslel. K tomu člověk buď dozraje
nebo nedozraje.
Co
je v tom pravdy: "Holky, mladý koně, furt mě lákaj,
já jsem ale pro ně stará páka"?
Vše je
jinak. Líbí se mi ženy a dívky kolem třiceti let. A
to kolem je prostě velké kolem. Člověk má s nima o
čem pokecat. Samozřejmě - mimo jiné.
HlTBOX (míněn časopis) byl vlastně na začátku tvůj
nápad. Co říkáš na to, jak se materializoval?
Líbí.
Kterou písničku bys v něm rád měl?
Zatím
cokoliv od Mňágy. Pak se samozřejmě ozvu. Oba přeci
dobře víme, že jsem ten nápad s časopisem měl hlavně
kvůli sobě. Kolega Dvorník skvěle stahuje u písní
akordy. A komu by se s tím chtělo trápit, když to za
26 korun udělá za tebe.
Kdyby se po tobě mělo něco jmenovat, čemu bys dal
přednost: ulici, odrůdě jablka, motýlovi nebo
kometě, která se nevrátí?
Špendlíky Nohavicky.
Chceš něco vzkázat našim čtenářům?
Nic.
Oni vědí.
Děkuji
za rozhovor.
DOTAZNÍK PRO KAŽDÝ DEN
1.
Co je podle vás vrchol mravní bídy? Zabít
2.
Kde byste chtěl(a) žít? Teď a tady
3.
Vaši nejoblíbenější spisovatelé? Kosmas
4.
Vaši nejoblíbenější básníci? Pepsi cola
5.
Oblíbený literární hrdina? Čuk a obzvlášť Gek
6.
Kterou historickou postavu máte v největší oblibě?
Karla IV. - protože byl moudrý
7.
Které historické charaktery se vám nejvíc protiví?
Vrahové vlastních milenek
8.
Které hrdiny/hrdinky skutečného života obdivujete
nejvíc? Milenky
9.
Kterého imaginárního hrdinu/hrdinku? Imaginární
mne nezajímají
10.
Který válečný čin nejvíc obdivujete? Neobdivuji
11.
Váš nejmilejší malíř? K.H.Mácha - malíř hradů
spatřených
12.
Váš nejmilejší hudebník? Hrozně milý je Pepa
Streichl, když hraje
13.
Komu byste chtěl(a) dělat "předkapelu"? To bych
radši nebral
14.
Jaký je váš oblíbený způsob manipulace s diváky?
Z vertikální polohy do horizontální - tedy otáčení
kolem osy
15.Oblíbený
akord? Ami a cigánské géčko
16.
Oblíbená tónina? Richterova stupnice
17.
Oblíbená manželka kolegy z branže nebo oblíbený
manžel kolegyně z branže? Ne
18.Čím
se zaobíráte nejraději? Tím
19.Kým
byste chtěl(a) být? Martou Kubišovou
20.
Která je podstatná vlastnost vaší osobnosti?
Velmi plachý
21.Jaký
je váš sen o štěstí? Ve dvou
22.
Co je pro vás největší strastí? Bolest druhých
23.
Kdybyste nebyl(a) tím, čím jste, jaké byste si
zvolil(a) povolání? Povolání se nevolí, povolání
přichází zadními dveřmi
24.
Které barvě dáváte přednost? Přiznané
25.
Kterou květinu máte nejraději? Nesnáším
26.
Se kterým ptákem nejvíc sympatizujete? To
myslíte vážně?
27.Jakou
politickou reformu byste přál(a) světu? Dobré
reformní úmysly dláždí cestu do pekla
28.Kterým
přirozeným talentem byste chtěl(a) být
obdarovaný(obdarovaná)? Umět létat
29.
Jak byste chtěl(a) umřít? Já neumřu
30.
Váš současný stav? Na cestě do kopce
31.
Vaše heslo? Ach, nevím
Při
výběru otázek jsme se inspirovali rubrikou n36x podl'a
Prousta z časopisu Fragment
Ptal se a fotografoval Jiří moravský Brabec
Zdroj:
HITBOX
