JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ROZHOVORY
 

Bohem nadaný bohém - Jaromír (neboli Jarek) Nohavica
TELEVIZE ?? - 1991
 

 

Co víc dodávat. Nepotřebuje, aby se hovořilo za něho. S vytříbeným citem pro mateřštinu to umí nejlépe sám. A tak se rovnou ptáme:

 

Co je na písničkářství k závidění, a naopak co je jeho stinnou stránkou?

Hodnotit klady a zápory čehokoliv je věcí osobního náhledu. Co se vám bude jevit na písničkářství jako záviděníhodné, může být pro druhého právě tou stinnou stránkou a naopak. Písničkář, konkrétně koncem 20. století a v této zemi, je vlastně osamělý běžec, rezonanční deska, kněz satanských mší, ohníčkář, dékápko, StB vlastní duše, šašek bez portfeje, úspěšný mladý muž, posudková lékařská komise, obraceč omelet, jeden z mnoha a jeden z mála, vlajkonoš, párkař, větrolam, darmoděj, zpěvák svých písní. Nic víc, nic míň. Vyberte si!


Kolik teď máte vystoupení za měsíc?

Loni koncem prázdnin jsem na koncertě v Českém Krumlově pyšně ohlásil své poslední veřejné vystoupení na delší čas. Byl jsem naivní. Snažím se tedy alespoň vystupovat velmi zřídka a příležitostně. Vždycky jsem spíše tíhl k psaní, a protože neumím psát po hotelích, zamykám se teď doma do sebe na sedm knoflíků, jak zpívá Karel Plíhal, a vypínám telefon. Nejde to ale beze zbytku. Jsem příliš těsně napojen na svět a svět na mne. Jsme už holt takoví propojenci.

Jak se změnilo postavení písničkářů po listopadu?

Po kterém listopadu? Postavení písničkáře nemůže změnit žádný listopad. Vím, že mne teď budou mnozí vehementně přesvědčovat o tom, že už nechodí tolik lidí, že nemáme o čem psát, že lidi mají jiné starosti, že jsme dohráli svoji historickou úlohu. Já však opakuji: postavení písničkáře se nezměnilo nijak. Je stále písničkářem.

Co ve vaší práci vyvěrá z talentu a co z dřiny?

Z talentu vyvěrá v mé práci všechno. Z dříny ten zbytek. Nevím totiž, dá-li se nazvat moje práce dřinou.

Trpíte před vystoupením trémou? Trpíte jí v životě a kdy?

Před: ano. Při: ne. V: ano. Když jsem zahnán do úzkých.

Dokážete ze své popularity vytěžit i finanční efekt?

Už několikrát jsme na dlouhých cestách s kamarády zvažovali, jak bychom mohli ze své popularity vyrýžovat ještě nějaký ten inflační peníz. Naštěstí zůstalo jen u zámyslů, takže nás neuvidíte ani v peepshopech (to by byl kšeft! Dovedete si představit Plíhala v jedné a mne v druhé kóji?), ani v pořadu typu »Trpěli pod knutou«, ani nezaložíme trashmetalovou skupinu »Zakázané slipy«. A to, že za svou práci dostáváme peníze, je snad přirozené, nebo ne?

Proč je mezi vámi písničkáři tak málo písničkářek?

Dívek á žen, které hrají a zpívají své písně, znám hodně. Je ovšem pravda, že málokterá v sobě najde sílu a snad i odvahu veřejně vystupovat. Skočit mezi vlčáky. Ono totiž být písničkářem znamená být taky trochu partyzán a tulák. V tomhletom směru to mají naše květinky zatraceně těžší. Proto tímto smekám před Zuzanou, Dášou, Ivou i dalšími.

Jaký má v současnosti člověk, jako jste vy, životní cíl?

Bojím se slovutných hesel a proklamovaných zářných zítřků, nevím proto, zda dokážu zformulovat slovy celoživotní cíl. Snad - naplnit svou nádobu po okraj. Milovat a být milován. Žít.

Kdy se vám vymýšlí nejlépe?

Hlavně v noci. Kdy už všichni spí, jen my dva jsme vzhůru, já a já.

Měl jste někdy chuť s touto živností praštit, kdy a proč?Uvažoval jste někdy o jiné životní dráze?

Použila jste příhodné slovo: životnost. Neboť já se písničkařením jak živím, tak zároveň písničkařením žiju. A praštit se svým vlastním životem? Ne. Starého psa novým kouskům nenaučíš.

Náš časopis nedávno pořádal anketu televizní popularity. Jeden z pop-vítězů nám tehdy svěřil, že by hodně dal za publikum, jaké má Jarek Nohavica. On sám se už musí přizpůsobovat. V oblékání, v repertoáru. Na vás chodí nejkritičtější mládí, přesto zpívá jakoby zhypnotizované zpaměti jednu vaši písničku za druhou. Přizpůsobujete mu repertoár?

Vláďa Merta svého času použil k vyjádření vztahu písničkáře a jeho posluchačů(všimněte si, že nemluvil pouze o publiku) termín: autenticita. Opravdovost. A navíc oboustranná. Tím je snad řečeno vše. Jen tak na okraj. Zdá se mi, že onen pán sčítal jablka a hrušky.

Vnímáte při vystoupení nálady publika?

Nikdy jsem nestavěl (a mí přátelé podobně) mezi sebe a lidi železnou oponu, ani nevypouštěl mlžné dýmy. Snad že jsem zpíval jen na malinko vyvýšených místech. To aby mě bylo lépe vidět a abych byl lépe slyšet. Ale já viděl a slyšel také.

Jak prosperuje Český Těšín? Co lidi vašeho města tíží? Na co hubují? Zasáhla u vás už privatizace?

S Českým Těšínem je to jako s celou naší republikou: neprosperuje, ale prosperovat bude, a to si pište, že ano! Tento časový prostor mezi touhou a realitou tíží lidi zřejmě nejvíce. A taky je ještě trápí staré struktury a velká sametovost revoluce a nízké platy a vysoké ceny a neupravené fasády domů a turisté a tuzemci - s Českým Těšínem je to prostě jako s celou touhle zemí. Žijeme každodenností a zítřejší nadějí zároveň. Privatizujeme sami sebe.

Nedávno na semaforském večírku někdo v legraci navrhoval B. Polívku na moravského prezidenta a vás na slezského. Myslíte si, že byste se s Bolkem dohodli?

My jsme s Bolkem o zásadních kompetenčních a hraničních otázkách domluveni už z temných dob stagnace, kdy jsme vedli předběžná tajná jednání v Brně u Očků. Jen mě překvapuje, že se zde hovořilo o Polívkovi jako o moravském prezidentovi. Tak tohle jsme si, Bolku, nedomluvili. U Očků ses celou dobu zmiňoval pouze o svém Svobodném státě valašském (SSV), stejně jako já o Zemi slezské všeho druhu (ZSVD). O Moravě jako takové řeč nešla. To zas prr!

Ztrácíte hodně času čtením novin?

Sbírám informace o světě ze všech stran, jak to jen jde, a čtu tedy rád i noviny. Proto nemohu říct, že bych tím ztrácel čas.

Míváte často výčitky svědomí?

Kolikrát si říkám, že snad není horšího člověka na světě, než jsem já. Co já už se nadělal psích kusů! Těch melodií, které jsem ukradl, těch slov, která jsem uzmul. Ale na druhé straně se občas pochválím a poklepu si po rameně. Takových je nás zřejmě většina. Snažíme se být lepší a ještě lepší, až budeme nejlepší ze všech. To je snad jediná omluva našich činů.

O čem víte, že neumíte?

Když to vezmu od A do Z, nemám všech pět P, a i když nejsem žádné B, zamyslím-li se nad svým I a Q, pak neumím ani Ň.

Jste pověrčivý?

Nejsem. Pověrčivost je neškodná zbabělost. Nevlastní sestra víry.

Soudíte lidi podle prvního dojmu? Opravujete často svůj odhad?

Měl jsem v životě to štěstí, že díky své profesi jsem potkal skutečně hodně lidí. Nikdy ale od nikoho nečekám hory-doly a svatouškovství a bílé roucho, spíš v každém nahlížím sebe sama. Nebývám proto zklamán.

Trpíte v současnosti skepsí, nebo jste optimista?

Asi bych měl zafilozofovat systémem: optimistický skeptik, skeptický optimista. Já odpovím po pravdě: jsem naděje pln. Byl jsem a bohdá i budu.

Myslíte si, že jste v životě smolař, nebo se na vás v potřebné dávce usmívá štěstí?

Dovolte výjimečně, abych zarecitoval jednu svoji písničku:
Děvenka Štěstí a mládenec Žal
spí v jedné posteli, kterou jím vítr stlal
v plátěných hazukách se tulí ve spánku
z jednoho talíře snídají pohanku.


Jaké máte zkušenosti s Čs. televizí?

Asi stejné jako ona se mnou. Když se mi nelíbí, tak ji vypnu. Když jsem se jí nelíbil já, tak mě taky vypnula.

Jste hodně ctižádostivý otec? K čemu vedete své děti? Jak s nimi třeba trávíte volnou neděli?

Nemyslím, že jsem ctižádostivý otec. Svým dětem nenápadně podhazuji a nabízím to, o čem si myslím, že by měly poznat. Na nich ovšem je, co si nakonec vyberou. Desetiletí malí lidé ovšem nejsou žádní blbci. Závidím Stalinům jejich jistotu. Já Josifem Vissarionovičem nejsem. Co se týče volných nedělí, musím vás opravit. Můj životní rytmus není dělen na pondělky až pátky. Jsem spíše montér, který je 14 dní v kuse doma a pak víkend nevíkend týden pryč. Každopádně naše volna trávíme pospolu a často se škorpíme, ale ještě častěji je pohoda a legrace. Vždyť život je tak krásný.

Co byste vzkázal dnes hodně rozbolavělým lidem?

Já snad poslední větu ještě jednou zopakuji: Vždyť život, ač někdy bolí, je tak krásný a jediný. A pokud se žije, ještě se neumřelo.

Co zbývá dodat?
Pane Nohavico, děkuji.


 

Bohuslava Holubová
Foto: Jan Šilpoch

Zdroj: Televize?


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu