JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ROZHOVORY
 

S Jaromírem Nohavicou převážně – vážně
WWW:ZATECKECOUNTRY.CZ – 2001

 

 

Každý písničkář dává do textů trochu ze svého života, vypsal jsem si proto pár veršů z písní, které zpíváte a pokusím se ptát. V písni „ Chmelová “ zpíváte „Pásy se posunujou, chmelové šišky smrdí - pár týdnů to tady vydržím a pak jim na to prdím “ proto se ptám: “Byl jste někdy v Žatci na chmelové brigádě?“

Byl jsem dvakrát v Liběšicích u Žatce, moc rád na to vzpomínám. Byl jsem, je pravda pokaždé …neromanticky, jednou na vlečce, kde jsem strhával štoky a podruhé na česačce, na válečcích , strašná práce…


Už klasická píseň z vašeho repertoáru „ Když mě brali za vojáka “ ve které zpíváte„Když mě brali za vojáka stříhali mě dohola…“ Kde jste vlastně sloužil na vojně a stříhali vás dohola?“

Sloužil jsem v Uherském Hradišti, kde jsem byl zdravoťákem. Na vojnu, jako na všechno co už je za námi vždycky vzpomínám na to lepší a to horší se objevilo v těch písničkách, z toho jsem se vyzpíval. No a kdo to zažil, ten ví jaký to je nepříjemný pocit, takže víc nemám co dodat, než že mě ještě oblékli do tepláků, jako nás všechny chlapi.


Když už jsme u vlasů, v písni „ Mý vlasy “ zpíváte „ Mý vlasy jsou lék na největší nářky, čarovnou moc skrývají - závidí mi i báby kořenářky takovou bylinu nemají “. Když jste byl mladý, měl jste s tím problémy…?

Samozřejmě že ano, člověk, který má tak výrazné vlasy jako já, tak výrazné jméno, tak je tak trochu černou ovcí, respektive výraznou ovcí. Je to běžné v každém dětském kolektivu, který je až razantně mnohdy nespravedlivý, snad dětsky upřímný, ale co člověka nezabije, to ho posílí.


Stojíte si stále za slovy z písně „ Mávátka “ zde zpíváte „ Můj soused odvedle je farář v kostele, moc príma kluk jenže často hledí k nebi - já jaksi v nebi nemám žádné přátele a Bůh ten pro mě nikdy nebyl“. Jste věřící?

Tak zaprvé, písnička Mávátka je napsaná, jak zpívám na začátku „ Už dvacet sedm roků chodím po světě…“ někdy v roce 1970, dneska mi je o dvacet let víc a za dvacet let života toho vím o životě víc, ještě ne všechno a tak je to i s tou otázkou víry. Není to záležitost jednorázového prozření, ale otázka jakési cesty, hledání něčeho. Takže nechejme to tak, že jsem dál, než jsem byl tehdy, když jsem tuto píseň psal, ale ten trolejbus ještě na konečné není.


Po vážnějším tématu trochu ze života. Píseň „ Ostravská častuška “ a text „ Svazaci na šachtach enem se podřimovali, něky aj i zazpivali ale něrubali “ To že jste pracoval jako knihovník je známo, prý jste pracoval také na šachtě?

Přímo v dole jsem nepracoval, ale dělal jsem ve Vítkovicích dost nepříjemnou a manuální práci, takže vím, co to obnáší dělat osm hodin denně, vrátit se ze šichty, lehnout, padnout a být rád že člověk žije. Druhý den vstávat, odcházet za tmy, aby se člověk odpoledne vrátil…. Takže dovedu pochopit těžký úděl mnohých kluků a holek, co se živí rukama.


Teď je na řadě má oblíbená píseň „ Píseň zhrzeného trampa “ a úryvek „ Poněvadž nemám kanady a neznám písně z pamp - vyloučili mě z osady že prý jsem houby tramp “ Jaký máte vztah k trempům, popřípadě k těm ortodoxním?

Ve čtrnácti letech jsme měli s kamarády turistický oddíl, inspirovaný časopisem ABC, chodili jsme na výpravy do přírody, později jsem začal trampovat s kytarou, na kterou jsem začal hrát ve třinácti. Ale s tím trampingem se to má tak, že takový ten ortodoxní tramp utíká z uniformity civilního života a vytváří si uniformitu nedělní, z rituály, zákazy, příkazy a zákony. Vím ale, že jsou to jen krajnosti tohoto hnutí a spousta kluků a holek co jezdí na trampy, jsou normální se kterými se domluvím. Nemám žádné nevyrovnané vztahy s trampy, právě naopak a tato píseň je spíše úsměvná vůči těm ortodoxním na všech stranách.


Píseň „ Pane prezidente “ a úryvek „ Pane prezidente, já žádám jen kousek štěstí – pro co jiného jsme přeci zvonili, klíčema na náměstí “. Jak je známo tato píseň nemá být natočena na CD, aby se v médiích neohrála, a hrajete ji zásadně jen na koncertech. Měl jste možnost tuto píseň zahrát pro prezidenta?

Teď jsem ho delší dobu nepotkal, teď je samozřejmě zaneprázdněn, ale já myslím že ta písnička je ještě více než jemu určena lidem.


Teď přichází na řadu jedna z mých nejoblíbenějších písní „ Pravda a lež “a úryvek „Leckterej hlupák se dodneška pro pravdu hádá, pravdy se ovšem v těch řečičkách nedobereš - jistěže ve světě nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to co dokáže lež “ Jakou vlastnost máte na lidech nejraděj – je to pravdomluvnost?

Ale ne, s tou pravdou a lží se to má trochu složitěji než v písni Vladimíra Vysockého. Nic není jednoznačného, nic není černého, nic není bílého. Kdyby to tak bylo, bylo by to prosté a jednoduché na tom světě. Všechno má odstíny různých barev, tak že rozlišit mnohdy pravdu od lži anebo lež od pravdy vždycky dokážou jen ti, nebo snaží se o to snaží , ti kteří potom ve jménu své pravdy jsou schopni i zabíjet jenom, aby ta jejich pravda zvítězila. Tak že já se těch velkých pravd trošku bojím. Co si u lidí vážím? Snad vstřícnosti, jakéhosi pocitu, že jestli-že mne něco bolí, tak to stejně tak bolí toho druhého a naopak má radost není jen radostí mou.


Jako poslední jsem připravil úryvek z písně „ Dvanáct “ a text „V planoucích pláních plamenů, vintovky černých řemenů - a revoluční držte krok, nepřítel číhá na útok…“ a píseň „Láska je jak kafemlýnek“. U posledních dvou písní nechám otázku na vás…

U této písně bych možná mohl odpovědět na častou otázku lidí, proč některé starší písničky nevydám na desce. Zrovna tato je jedna z nich, která nikdy nevyšla a jen ji hraji na koncertech. Já jsem samozřejmě po roce 1989 velmi zvažoval, jak se vyrovnat s těmi písničkami, kterých byla spousta a nikde nevyšly. Jestli to vydávat v nějakých archivních a pamětnických edicích a připadalo mě to trošku nedůstojné. Myslím, že se to patří až tady člověk není a ať to za něj udělají jiní. Přesto mě o to žádá spousta lidí, tak jsem se rozhodl, že využiji média, které je v poslední době skvělé a jedinečné a to je internet. To myslím bez žádných podbízivých gest, to myslím vážně. Sám ho používám a jako knihovník vím, že vlastně internet je velká čítárna, která má zatím jen jediný velký problém. Člověk do ní vejde, tam ta spousta časopisů, každá webová stránka je podle mne jeden časopis, časopisy jsou po té čítárně rozhozeny a člověk ty miliardy stránek nestíhá a mnohdy je ani nenajde. Ale možná i toto hledání patří k internetu. Internet považuji za jedinečný, za dovršení komunikace mezi lidmi, je to osvobození lidí, kde je svět jako velká vesnice. Proto jen co mi čas trochu dovolí, tak bych chtěl přiložit ke svým webovým stránkám www.nohavica.cz, výstřižky z časopisů, novin a různé rozhovory ze svého archivu, který mám doma vedený od doby, kdy hraji. Nechám to všechno přepsat a zveřejnit, tím se ze stránek stane taková multimediální knížka, v které si lidé mohou vyhledat cokoliv z mého života. Stejně tak bych tam chtěl umístit i písničky ve formátu MP3. Měli by to být písně v plné verzi, ale z archivních nahrávek, to znamená, že by tam byla například píseň.: Dvanáct, nahrávka z Brna ze dne 3.3.1986 atd. No a k písni „Láska je jak kafemlýnek“, tu jsem napsal své ženě, ještě než se nám narodili děti, no a vidíte, jak to letí Lenka už má dvacet jedna let.


Moc děkuji za rozhovor a příjemný pobyt v Žatci.

 

František Roubal
Zdroj: www.zateckecountry.cz

 


bio
video TV
v
ideo archiv

články
r
ecenze CD

recenze koncertů

rozhovory

on-line diskuze

domů
mapa webu