S Jaromírem Nohavicou převážně – vážně
WWW:ZATECKECOUNTRY.CZ – 2001
Každý písničkář dává do textů trochu ze svého
života, vypsal jsem si proto pár veršů z písní,
které zpíváte a pokusím se ptát. V písni „ Chmelová
“ zpíváte „Pásy se posunujou, chmelové šišky smrdí -
pár týdnů to tady vydržím a pak jim na to prdím “
proto se ptám: “Byl jste někdy v Žatci na chmelové
brigádě?“
Byl jsem dvakrát v Liběšicích u Žatce, moc rád na to
vzpomínám. Byl jsem, je pravda pokaždé
…neromanticky, jednou na vlečce, kde jsem strhával
štoky a podruhé na česačce, na válečcích , strašná
práce…
Už klasická píseň z vašeho repertoáru „ Když mě
brali za vojáka “ ve které zpíváte„Když mě brali za
vojáka stříhali mě dohola…“ Kde jste vlastně sloužil
na vojně a stříhali vás dohola?“
Sloužil jsem v Uherském Hradišti, kde jsem byl
zdravoťákem. Na vojnu, jako na všechno co už je za
námi vždycky vzpomínám na to lepší a to horší se
objevilo v těch písničkách, z toho jsem se vyzpíval.
No a kdo to zažil, ten ví jaký to je nepříjemný
pocit, takže víc nemám co dodat, než že mě ještě
oblékli do tepláků, jako nás všechny chlapi.
Když už jsme u vlasů, v písni „ Mý vlasy “
zpíváte „ Mý vlasy jsou lék na největší nářky,
čarovnou moc skrývají - závidí mi i báby kořenářky
takovou bylinu nemají “. Když jste byl mladý, měl
jste s tím problémy…?
Samozřejmě že ano, člověk, který má tak výrazné
vlasy jako já, tak výrazné jméno, tak je tak trochu
černou ovcí, respektive výraznou ovcí. Je to běžné v
každém dětském kolektivu, který je až razantně
mnohdy nespravedlivý, snad dětsky upřímný, ale co
člověka nezabije, to ho posílí.
Stojíte si stále za slovy z písně „ Mávátka “ zde
zpíváte „ Můj soused odvedle je farář v kostele, moc
príma kluk jenže často hledí k nebi - já jaksi v
nebi nemám žádné přátele a Bůh ten pro mě nikdy
nebyl“. Jste věřící?
Tak zaprvé, písnička Mávátka je napsaná, jak zpívám
na začátku „ Už dvacet sedm roků chodím po světě…“
někdy v roce 1970, dneska mi je o dvacet let víc a
za dvacet let života toho vím o životě víc, ještě ne
všechno a tak je to i s tou otázkou víry. Není to
záležitost jednorázového prozření, ale otázka jakési
cesty, hledání něčeho. Takže nechejme to tak, že
jsem dál, než jsem byl tehdy, když jsem tuto píseň
psal, ale ten trolejbus ještě na konečné není.
Po vážnějším tématu trochu ze života. Píseň „
Ostravská častuška “ a text „ Svazaci na šachtach
enem se podřimovali, něky aj i zazpivali ale
něrubali “ To že jste pracoval jako knihovník je
známo, prý jste pracoval také na šachtě?
Přímo v dole jsem nepracoval, ale dělal jsem ve
Vítkovicích dost nepříjemnou a manuální práci, takže
vím, co to obnáší dělat osm hodin denně, vrátit se
ze šichty, lehnout, padnout a být rád že člověk
žije. Druhý den vstávat, odcházet za tmy, aby se
člověk odpoledne vrátil…. Takže dovedu pochopit
těžký úděl mnohých kluků a holek, co se živí rukama.
Teď je na řadě má oblíbená píseň „ Píseň
zhrzeného trampa “ a úryvek „ Poněvadž nemám kanady
a neznám písně z pamp - vyloučili mě z osady že prý
jsem houby tramp “ Jaký máte vztah k trempům,
popřípadě k těm ortodoxním?
Ve čtrnácti letech jsme měli s kamarády turistický
oddíl, inspirovaný časopisem ABC, chodili jsme na
výpravy do přírody, později jsem začal trampovat s
kytarou, na kterou jsem začal hrát ve třinácti. Ale
s tím trampingem se to má tak, že takový ten
ortodoxní tramp utíká z uniformity civilního života
a vytváří si uniformitu nedělní, z rituály, zákazy,
příkazy a zákony. Vím ale, že jsou to jen krajnosti
tohoto hnutí a spousta kluků a holek co jezdí na
trampy, jsou normální se kterými se domluvím. Nemám
žádné nevyrovnané vztahy s trampy, právě naopak a
tato píseň je spíše úsměvná vůči těm ortodoxním na
všech stranách.
Píseň „ Pane prezidente “ a úryvek „ Pane
prezidente, já žádám jen kousek štěstí – pro co
jiného jsme přeci zvonili, klíčema na náměstí “. Jak
je známo tato píseň nemá být natočena na CD, aby se
v médiích neohrála, a hrajete ji zásadně jen na
koncertech. Měl jste možnost tuto píseň zahrát pro
prezidenta?
Teď jsem ho delší dobu nepotkal, teď je samozřejmě
zaneprázdněn, ale já myslím že ta písnička je ještě
více než jemu určena lidem.
Teď přichází na řadu jedna z mých
nejoblíbenějších písní „ Pravda a lež “a úryvek „Leckterej
hlupák se dodneška pro pravdu hádá, pravdy se ovšem
v těch řečičkách nedobereš - jistěže ve světě
nakonec zvítězí pravda, ale až dokáže to co dokáže
lež “ Jakou vlastnost máte na lidech nejraděj – je
to pravdomluvnost?
Ale ne, s tou pravdou a lží se to má trochu
složitěji než v písni Vladimíra Vysockého. Nic není
jednoznačného, nic není černého, nic není bílého.
Kdyby to tak bylo, bylo by to prosté a jednoduché na
tom světě. Všechno má odstíny různých barev, tak že
rozlišit mnohdy pravdu od lži anebo lež od pravdy
vždycky dokážou jen ti, nebo snaží se o to snaží ,
ti kteří potom ve jménu své pravdy jsou schopni i
zabíjet jenom, aby ta jejich pravda zvítězila. Tak
že já se těch velkých pravd trošku bojím. Co si u
lidí vážím? Snad vstřícnosti, jakéhosi pocitu, že
jestli-že mne něco bolí, tak to stejně tak bolí toho
druhého a naopak má radost není jen radostí mou.
Jako poslední jsem připravil úryvek z písně „
Dvanáct “ a text „V planoucích pláních plamenů,
vintovky černých řemenů - a revoluční držte krok,
nepřítel číhá na útok…“ a píseň „Láska je jak
kafemlýnek“. U posledních dvou písní nechám otázku
na vás…
U této písně bych možná mohl odpovědět na častou
otázku lidí, proč některé starší písničky nevydám na
desce. Zrovna tato je jedna z nich, která nikdy
nevyšla a jen ji hraji na koncertech. Já jsem
samozřejmě po roce 1989 velmi zvažoval, jak se
vyrovnat s těmi písničkami, kterých byla spousta a
nikde nevyšly. Jestli to vydávat v nějakých
archivních a pamětnických edicích a připadalo mě to
trošku nedůstojné. Myslím, že se to patří až tady
člověk není a ať to za něj udělají jiní. Přesto mě o
to žádá spousta lidí, tak jsem se rozhodl, že
využiji média, které je v poslední době skvělé a
jedinečné a to je internet. To myslím bez žádných
podbízivých gest, to myslím vážně. Sám ho používám a
jako knihovník vím, že vlastně internet je velká
čítárna, která má zatím jen jediný velký problém.
Člověk do ní vejde, tam ta spousta časopisů, každá
webová stránka je podle mne jeden časopis, časopisy
jsou po té čítárně rozhozeny a člověk ty miliardy
stránek nestíhá a mnohdy je ani nenajde. Ale možná i
toto hledání patří k internetu. Internet považuji za
jedinečný, za dovršení komunikace mezi lidmi, je to
osvobození lidí, kde je svět jako velká vesnice.
Proto jen co mi čas trochu dovolí, tak bych chtěl
přiložit ke svým webovým stránkám www.nohavica.cz,
výstřižky z časopisů, novin a různé rozhovory ze
svého archivu, který mám doma vedený od doby, kdy
hraji. Nechám to všechno přepsat a zveřejnit, tím se
ze stránek stane taková multimediální knížka, v
které si lidé mohou vyhledat cokoliv z mého života.
Stejně tak bych tam chtěl umístit i písničky ve
formátu MP3. Měli by to být písně v plné verzi, ale
z archivních nahrávek, to znamená, že by tam byla
například píseň.: Dvanáct, nahrávka z Brna ze dne
3.3.1986 atd. No a k písni „Láska je jak kafemlýnek“,
tu jsem napsal své ženě, ještě než se nám narodili
děti, no a vidíte, jak to letí Lenka už má dvacet
jedna let.
Moc děkuji za rozhovor a příjemný pobyt v Žatci.
František Roubal
Zdroj:
www.zateckecountry.cz
