Jarek Nohavica: Nevím, kde beru síly. Až je mít nebudu, tak s tím šlahnu
DENÍK  - 7. 9. 2016

 

     V červnu oslavil 63. narozeniny, stále však jede na plné „pecky"! Známý písničkář Jaromír Nohavica dál vyprodává koncerty, navíc už rok šéfuje svému ostravskému hudebnímu klubu Heligonka, který navštívilo od loňského září do června 16 tisíc lidí.
     „Zájem je velký a lidé k nám už přijíždějí nejen z Česka, ale vlastně celé střední Evropy. Mám z toho velkou radost," řekl v exkluzivním rozhovoru pro Deník plus Jaromír Nohavica, který mimo jiné také prozradil, kam jezdívá na dovolenou a jak si během ní čistí hlavu.

Je to právě rok, co vám funguje klub Heligonka, která si ihned získala mezi lidmi velké jméno. Kdy a jak se ve vaší hlavě (z)rodil nápad do něčeho takového jít? Předtím jste žádný podnik, a to i s mimohudebním zaměřením, neprovozoval…

     Po dlouhých letech putování po světě, kdy jsem jezdíval za svými posluchači, jsem cítil, že přišel čas, aby posluchači přijížděli taky za mnou. Inspirací mi byl klub Parník, kde jsem pravidelně hrával. Moc rád na ta léta v Parníku vzpomínám, ale přece jenom – vlastní je vlastní. Doma je doma, to je jasné. A pak se vše nějak sešlo, jak už to v životě bývá: přestěhování se do Ostravy, přestavba Dolních Vítkovic, Jan Světlík, architekt Pleskot.

Jistě jste se těšil, jak se vašemu novému „dítěti" – Heligonce – povede, byl jste v očekávání. Měl jste ale třeba i nějaké obavy? Jedna věc jsou předpoklady, druhá pak realita…

     Bude to znít nafoukaně, ale obavy jsem neměl. Čeho se bát? Financí? Šel jsem do toho za své peníze, bez žádných úvěrů, kdyby se to nepovedlo, uskrovním se. Bát se lidí kolem sebe? Dělám vždycky s těmi nejlepšími. Honzu Světlíka a Pepu Pleskota jsem už jmenoval. Tak ještě přidám Pavla Giertla. Toho jsem Parníku ukradl. Je skvělý! On je páteří provozu. Já programu. ?A pak – je krásné valašské přísloví: Kdo se bojí, sere v síni. My chodíme na dvůr.

S kým a o čem všem jste nejvíce konzultoval, jakým směrem se budete chtít vydat? Myslím tím nejen po stránce jednotlivých vystupujících, ale i technických věcí, prostředí…

     Za tu dlouhou dobu cestování po kulturácích a všemožných sálech a klubech vím, co muzikant, ale hlavně návštěvníci potřebují. Teď už snad můžu prozradit, že jsem se řídil heslem, které razil můj kamarád zvukař Láďa. „Na koncert musíš přitáhnout baby. Chlapi přijdou s nimi." Takže od vybavení po interiér až po okolí klubu jsme se snažili, aby se u nás naše holky, ženy a manželky cítily bezpečně, útulně, příjemně – prostě jako doma. Podle ohlasů se zdá, že se nám to podařilo.

Heligonka stojí v historickém objektu areálu ostravských Dolních Vítkovic, jde ?o bývalé koupelny Dolu Hlubina. Jak dlouho jste vlastně místo a samotný objekt vybíral? Objížděl jste třeba autem Ostravu, případně okolí?

     S Honzou Světlíkem a Pepou Pleskotem jsme pár vytipovaných míst samozřejmě obešli, ale ty bývalé koupelny nám padly do oka okamžitě. Já řekl jen: To má tvar heligonky! Vidíte to? A v očích architekta Pleskota se zablýsklo, a protože je to génius, už měl celý projekt v hlavě.

Ještě před otevřením jste říkal, že Heligonka nebude jen klub, ale místo pro hudbu, divadlo, tanec či kabaret. Místo, kde budete bavit lidi ?i sebe. Daří se vám to?

¨    Od začátku necháváme Heligonku, aby vyzrála sama. Aby si sama našla své nejlepší uplatnění. My tomu jen napomáháme. Já osobně mám ?velkou radost, že jí moc sluší kabaretní pořady. Na tradici českého meziválečného kabaretu jsem od počátku chtěl navázat.

Ani ne po půl roce fungování získala Heligonka ?v konkurenci osmi dalších objektů ocenění Ostravský dům roku 2015. V čem je její kouzlo?

     Je jedinečná. Můžu to říct, protože to ocenění nepatří mně, ale Josefu Pleskotovi, architektovi. Není takový klub daleko široko. A to koukám i za hranice.
Nejde o žádný megalomanský klub, kapacita je něco okolo 160 lidí. A ti mnohdy smutní a říkají, že dostat se do Heligonky hlavně na váš koncert je nadlidský výkon.

Jak vlastně funguje distribuce lístků na jednotlivé koncerty?

     Vím, že i když jsme od nové sezony zvýšili kapacitu Heligonky na 180 lidí, je těžké sehnat do Heligonky lístky. Těžké, ale ne nemožné. Prodejem přes internet z klidu vašich domovů či kanceláří jsme vyloučili jakékoliv podvody a fígle. Ale zájem je velký a lidé nám už přijíždějí nejen z celého Česka, ale řekl bych celé střední Evropy. Dělají si výlet do Ostravy, prohlédnou si město, pamětihodnosti, zajdou do Heligonky. Jsem tomu moc rád. Ostrava si zaslouží zájem. A pro všechny, kteří ještě lístek nesehnali, mám dvě informace. Loni u nás bylo 15 tisíc lidí. Ti všichni si koupili lístky přes naše stránky. Proč byste mezi nimi letos nemohli být i vy? Stačí si dát stránku www.heligonka.cz do oblíbených, jednou za čas na ni ťuknout a podívat se na sekci „vstupenky". Pět vteřin? A lístek seženete.

Už nejste pouze písničkářem, ale také ředitelem, ředitelem Heligonky. Co to konkrétně obnáší?

     Vzpomínám, jak jsem před otevřením Heligonky měl tu čest jet na koncert do Wroclawi ve voze vedle pana Seweryna, ředitele Teatru Polskiego ve Varšavě. Povídali jsme si o životě a já se pochlubil, že budu taky direktorem. A on mi hned s úsměvem líčil, co mě čeká. Že teď budu prostě vědět o každé rolce toaletního papíru, která v divadle chybí. A každé vrzající klice. Je to tak. Ale já, ačkoliv občas lítám hlavou v oblacích, chodím odjakživa nohama po zemi. Takže mi to nevadí.

Nekoncertujete pouze v Heligonce, ale dál jezdíte po celé republice a všude máte vyprodáno. Během srpna jste byl v Olomouci, Písku, Brandýse nad Labem, Karlových Varech, Strážnici, Telči, ale i na Hukvaldech či dokonce na Slovensku (Červený Kameň). Vás to i v 63 letech pořád baví?

     Je to velká radost. A to si ještě brnkám a hraju doma v Mariánkách nahoře v podkroví, když Ostrava spí.

Kde berete síly? Přece jen i fyzicky to musí být velký zápřah. Osmi a půl tisícům lidem na Hukvaldech jste zpíval tři hodiny…

     Nevím, kde beru síly, a moc o tom nepřemýšlím. Až je mít nebudu, tak s tím šlahnu.

Na podzim se chystáte vyrazit na zaslouženou dovolenou. Prozradíte čtenářům, kam přesně, a jak si tam čistíte hlavu?

     Už mnoho let jezdíváme na Mallorku, do zastrčené vesničky, kam jezdí jen samí Němci. A protože já německy neumím a nejsem Karel Gott, sedím, piju kávu, poslouchám jejich nesrozumitelné řeči a resetuju hard disk. Teď trochu kecám. To bude platit přes den. V noci budu dokončovat překlad Lazebníka sevillského. Chybí mi ještě kousek.

Co vás čeká do konce roku? Třeba koncem října máte vystoupit v Londýně ?a Dublinu…
     Na Londýn a Dublin se moc těším. Jsou to krásné koncerty pro Čechy, Slováky, Poláky a jejich Brity a Britky. Úžasný pocit pospolitosti. Na jedné lodi plujem.
Ještě poslední věc. Nedávno jste naznačoval, že snad plánujete vydání nové desky.

 Je to stále aktuální?

     U mě je to tak, že když vydám desku, vždycky už plánuju novou. Prostě píšu nové písně. A až jich je dost, natočím je a vydám. Abyste měli co vypalovat. Myslel jsem v létě, že už jich mám dobrých dost, ale ještě pár chybí. Cítím to… A než vydávat něco jen tak, aby něco bylo, to radši počkám. Tak mi držte palce.

 

Autor: Aleš Uher
Zdroj: denik.cz