|
FOTBAL (1984)
Je neděle 9.března 2008, půl čtvrté odpoledne a já
začínám psát své archivní stránky, protože večer na
Bazaly přijede Slávia Praha a já tam musím být. Tedy
vlastně nemusel bych, ale nedá mi to. To víte - chlapské
geny. Slávia vede ligu o 4 body před Spartou a 7 bodů
před Baníkem. Sparta hraje zítra s Teplicemi, které jsou
čtvrté, pouhý bod za Baníkem. První čtyři si to dnes
rozdají spolu. Do konce ligy zbývá 10 kol, ale tohle
může napovědět mnohé.
Holky nezlobte se, ale vy jste včera měly Mezinárodní
den žen, tak já dnes budu psát o fotbale.
Každý kluk, který si kdy kopl do balónu (čili do
kulatého nesmyslu, jak říkají ženské a ti intelektuální
chlapečci, kteří o něho ani nezakopli), rozumí fotbalu
tak, že by mohl vést minimálně národní reprezentaci
místo Brucknera. Ví, koho kam postavit, koho na který
post koupit, jakou zvolit taktiku, ví přesně, za kolik
to utkání bylo koupené a kdo to dneska odchodil, zná
zákulisní čachry a klikyháky. Zná kurzy v sázkových
kancelářích a špekuluje, co tam dát a nedat, aby mu to
nakonec (jako vždy) upálilo tiket aneb aby zase nevyhrál
nic. Ti, kteří napětí neunesou sami, jdou do hospody na
jedno pivko a na předzápasové prognostické řeči, ti, co
to mají do hospody daleko, anebo by jim ještě pro nízký
věk nenalili, lezou pod různými nicky na Idnes, kde si
navzájem nadávají do katanů a kocků, aby hájili jednu
jedinou pravdu, která má barvy jejich oblíbeného klubu.
Další část fotbalových odborníků dnes zasedne k ČT4,
pokud tedy ovšem ukecají manželku, která dnes potřebuje
mermomocí zjistit, jestli má Osvaldová furt ten Xfaktor.
Mnozí slávisté se určitě vydají přes půl republiky, aby
si v sektoru hostí vyposlechli od domácí náprotivné
tribuny ono slavné baníkovské „Co vás tak málo,vy k…y,
co vás tak málo?“ (Zpívané na kubánské Kvantanamera.
Psáno foneticky, protože tak to v Ostravě cítíme.) A
nemalá část těch nejvěrnějších fandů se vydá nahoru na
Slezskou. Na Bazaly.
Jsem rád, že tam budu. Svůj kalendář koncertů si plánuji
pokud možno tak, aby mi nic důležitého ve fotbale
neuteklo a abych si ještě navíc občas zahrál scrabble.
Chytré, ne? Včera v noci jsme přijeli z Hronova. Hrálo
nás tam 71. Konečně jsem zabral a skončil pátý. Víťa
Sázavský sedmý. Dnes zaberou baníkovci a jaro je naše.
Vidím to v barvách růžových. Pak se ale ve mně probudí
realista a řeknu si: nakonec to skončí stejně tak, že
buď Baník vyhraje nebo prohraje nebo bude remíza. Proč
já tam vůbec lezu… Proč já mám ten fotbal tak rád?
Fotbal je hrou o mnoha poschodích.
Můžeš se jen tak kochat pohledem na kluky, kteří to
s balónem fakt umí a když neumí, tak si na ně pořádně
zařvat, protože tobě by to šlo líp.
Můžeš stát pod hodinami na stadióně, kde jsi už před
léty stával jako kluk se svým tátou. Dnes na stejném
místě, ale navíc pod LCD obrazovkou, budeš s kamarády
zpívat chorály, z kterých mrazí a které mají sílu
husitských zpěvů, a přitom pouštět k nebesům modré a
bílé ohňové komety.
Můžeš se prát kvůli fotbalu anebo prostě jenom proto,
že jsi magor na hlavu a prát se potřebuješ, i kdyby se
na stadióně hrály gorodky.
Můžeš před zápasem donekonečně rozebírat s kamarády
naděje, vyhlídky a bodové zisky a po zápase průběh
utkání a nic na tom všem stejně nezměníš, jen máš další
krásné téma k velkým disputacím, když už jste u stolu
probrali všechny baby v okolí. A koho by taky bavila
furt ta politika a havliády a čunkofleky a aleje
topolánků.
Můžeš fotbal hrát. S kamarády, na louce, na koupališti,
v tělocvičně, v kempu, o basu piv, s opékáním selat a
zpíváním u ohně. Zcela jistě si přitom pochroumáš svůj
meniskus, protože čas běží, ale ty to nevnímáš a nevíš,
že ti už není 16. Fotbal hraje chlap nadoraz vždycky.
Jak malý Jarda, řekne ti pak tvoje holka nebo manželka
nebo máma.
Můžeš vydělat velký balík, to si piš. Stačí vědět, jak
to dopadne. Což vědí všichni ti v bundách různé barvy,
kteří postávají se založenýma rukama před bílými
tabulemi se sázkovými kurzy a znalecky se pohupují
v kolenou, zatímco místní Janička nebo Mařenka přepisuje
fixem u Sparty kurz z 1,2 na 1,15, jak jdou šance dolů.
Respektive nahoru.
Na Baník to dnes máme plus mínus 2,6 na výhru - 2,8 na
remízu - a 2,6 na vítězství Slávie. Když vsadíte milión
na ten správný výsledek, berete zhruba 2 a půl miliónu.
No jo, ale když se netrefíte, tak máte milión v čudu. A
stačí, aby někdo spadl ve vápně, aby to sudí foukl
opačně, aby nemávl ofsajd, aby to někdo odchodil, aby se
jim přisralo, protože i to se může přihodit, a ty pak
tiket mačkáš. A stejně tak zamáčkneš slzu adekvátní
částce, kterou jsi vsadil. (Nevěřte žádnému sázkaři,
který po letech tipování tvrdí, že je na svém.
Není. Michal Horáček z Fortuny je můj kamarád a on o tom
něco ví. Už netipuju.)
A ještě si můžete o fotbale psát písně. Jako já.
Udělal jsem to dvakrát. Kdysi před léty jsem si napsal
sportovní trochu legrační a satirickou písničku o
fotbalových fandech. S kytarou na koncertech měla
úspěch, ale opravdovým hitem se stala teprve tehdy, když
jsem ji začal hrát s heligonkou. Melodie i text jako by
byly pro heligonku zrozeny. Obě verze, kytarovou i
heligonkovou, si dnes můžete poslechnout. Díky této
písni mne před několika lety oslovili skrze kamaráda
Marcela (zvaného Woodman) noví mladí kluci, kteří přišli
do vedení Baníku, a požádali mne, zda bych nepomohl
natočit baníkovskou hymnu.
Velmi zvědavý jsem přišel do studia ostravského rádia.
Se mnou i 30 chlapů z baníkovského ostrého
fanouškovského jádra. Já takové chlapy znám, žiju tady
už 54 let, takže mi nikdo nemusí nic povídat o tom, co
umí či neumí a jací jsou. Měli připravený svůj vlastní
popěvek. Poslechl jsem si ho a věděl jsem, že má práce
bude jednoduchá. Najít správnou tóninu, tempo, a nechat
je zpívat. Byli famózní. „Baníčku my jsme s tebou“ je
chorál, který se nedá vymyslet u zeleného stolu. Ten
byl napsán na tribuně, fandy, životem. Mělo by mi sice
dělat dobře, když tolik novinářů pořád dokola tvrdohlavě
tvrdí, že jsem autorem této písně ( takže naposled
zopakuji – NEJSEM ), ale mě stačí pocit, že jsem tehdy
byl u toho, když se hymna klubala do světa. A že si ji
mohu zazpívat s tisíci baníkovskými na Bazalech.
Tak a je půl jedenácté večer. Já se vrátil ze zápasu a
dosedám k PC, abych dopsal dnešní Archiv pod lupou.
Divíte se, co tak brzy ? Já to mám totiž v Ostravě všude
maximálně 12 minut autem. Na Bazaly, na vřesinské
koupaliště, jakož i do ČEZ Arény. Jen do ZOO to je o
minutu dále.
Ptáte se jistě, jaké to dnes na stadiónu bylo. Super.
Jako na nejlepším rockovém koncertě. Hymnu jsem si
zazpíval s 16 tisíci baníkovci, tleskalo se, křičelo,
pískalo, jásalo i zoufalo, 70 slávistů v rohu mi kromě
jiného zapělo „Nohavica, Nohavica, STB“, aby ukázali,
jak jsem nebezpečný fanoušek, a nakonec jsem dostal vše,
co jsem od večera chtěl. Krásné jarní počasí, plno,
strhující zápas, výborní slávisté, ještě lepší naši,
samozřejmě ostudný rozhodčí, nervy až do konce,
zasloužená remíza, chorály, při nichž se chvěje zem a
trávník, Magerovy nádherné dva góly, bod který nic
neřeší – vidíte…22 čutálistů běhalo po trávníku a tisíce
bláznů se na ně dívalo. A já mezi nimi.
Sportu zdar – fotbalu zvláště.
P.S. Pozorný čtenář se jistě ptá, kdy že jsem to psal o
fotbale podruhé. No přeci na své poslední desce Ikarus.
V Jizvě na rtu zpívám ten nejfotbalovější verš, jaký
jsem kdy v životě vymyslel. - Že bych chtěl vidět Baník,
jak poráží Barcelonu.
Ach jo. Chlapské sny jsou tak krásné.
|
