|
HOSPODA U MÁMY
( 1985 )
Píseň, laděná do
nálady hrabalovské všeobjímající hospody, nemá s mou
slezskou realitou konce 80. let vlastně nic společného.
Je to jeden z mála případů, kdy jsem si v písni
vymaloval vysněný barvotiskový obrázek, ale realita byla
spíše v blátě se válející potrhaný plakát, na němž má
hlavní hrdinka černým fixem přimalovaný knír a v ústech
cigaretu. Celou faleš písně mi po letech prozrazují
použité harmonické postupy, které jsem opsal patrně
někde u jazzmanů. Akordy typu Gmaj7 se v pijáckých
písních prostě nenosí. Jako bych z celé písně cítil
alibi opilce, který doma líčí, že si jen poseděl z
kamarády na pivku. Slyším slavné tři opilcovy lži:
Zajdem na jedno. Dáme si poslední a jdem. A od zítřka
nepiju.
To krutě pravdivější je Teorie
alkoholického kopce, ke které jsem po vypitých
hektolitrech došel a kterou ze mne vymámil Petr Zelenka
při natáčení Roku ďábla. Ony autentické zkušenosti z
léčebny byly vůbec tragikomické. Přečtěte si dnes
například, jak líčím 15. den pobytu v deníku, který jsem
si tehdy příhodně nazval Diagnóza
J.N.
Vyprávíme si o oblíbených nápojích. Odstrašující
příklady. Čúčo. Jaryna. Jabčák. Čúčo s Alpou. Alpa.
Pampeliškové víno. Magické zelené oko. (Ve starých
radiopřijímačích zelené světýlko při ladění stanic.)
Zde štamprle zelené do půllitru piva. Nikoliv vlít,
celou štamprli spustit na dno. Stereo. Malá zelená a
malý rum pité dvouručně do pravého a levého koutku úst
najednou. Bílý medvěd. Vodka se šampaňským půl napůl,
jedna ku jedné. Ráno po probuzení pocit kolem úst, jako
když vám zubařka vpíchne umrtvující injekci. Nelze mýt
zuby, ani promluvit. Mozek pracuje, ústa mlčí. Zvlášť
odstrašující fluorový dezodorant do úst. Bowle. Mama s
tatu. (Líh se sirupem. Dodnes – brr.) V Kuvajtu
kamarádi montéři nevydrželi tamější krutou prohibici a
pálili pomerančovou šťávu. Otrava. Jednomu náhodně
odkudsi sehnali whisky, čímž ho zachránili. Druhý
oslepl. Třetí zemřel. Na Slovácku ve frontě v palírně
chtěli utlouct jednoho, který si přinesl přepálit
okurkovicu. Rámusák – svařené víno s rumem. Až se mi zle
udělalo, co jsme to všechno do sebe rvali.
a druhý den ráno mé zápisky pokračují…
Ráno při první cigaretě vyzvídám na ostatních další
svinské nápoje. Jsem mezi odborníky. Ono Rybí zelené oko
se jinde nazývá též Magické oko. Cikán v trávě je fernet
a zelená. Semafor jsou v pivu naskládané štamprličky
griotky, rumu a zelené na sobě. Griotka ve spojení s
rumem vytváří nápoj oblíbený hlavně ženskýma. Přízviska:
Šavle - meče, Čert, Čtyřka - pětka. Čúčo s Alpou se pije
jako Alpský ryzlink. Vlij do šampaňského gruziňák a
piješ Kachničku. Hrůzná už z názvu musí být Mexická
bomba – tequila s džinem. (Nezapomeňte, že Vám
cituji z deníku psaného počátkem 90.let. Dnešní
globalizovaný svět a otevřené hranice sebou přinesly
daleko větší rozmanitost a výběr alkoholu. Já osobně
jsem rád, že tehdy nebyly tak lehce přístupné drogy. A
to jak tvrdé tak ty měkké. Kdyby byly, už bych Vám to
dnes tady nepsal.) Zrádný je Bubák. Meloun, který v
létě naplníte injekční stříkačkou rumem. Opilé Vánoce
nebo Silvestr. Bavorák – fernet s Tonikem. Beton –
becherovka s tonikem. A taky Dřevorubec čili Koks (
základem je rum, semletá káva, citrón a pepř ). Ten již
patří na pomezí nápojových hrůz IV. cenové skupiny a
vytříbených koktejlů ze čtyřhvězdičkových podniků, což
se nás, lidových notoriků, až tak moc netýkalo.
Dnes po letech bych snad ještě vylovil z paměti Mozek –
tedy vaječný koňak s griotkou, neuvěřitelný Dvojboj,
který jsem sám nikdy nepil a jsem tomu rád, neboť to
bylo na střídačku víno a kola. A na závěr nápoj, o
kterém jsem jen slyšel. Rum s červenou limonádou jako
Letecká limonáda. Domýšlím účinky a tuším proč ten
název.
Až přijde čas, povyprávím vám něco o čajovně, kterou
spoluvlastním v Českém Těšíně.
|
