POPRVÉ

Poprvé jsem potkal černocha ve svých 8 letech. Ač připraven Chaloupkou strýčka Toma, když mi podal ruku, prohlížel jsem si svou dlaň, zda nepouští.

Poprvé jsem zapomněl ve škole svůj pytlík s přezůvkami první den.

Poprvé jsem slyšel a viděl operu v 8. třídě v ostravském divadle A. Dvořáka. Dávali Smetanovu Hubičku. Celé mne to nudilo. Seděl jsem vedle Šárky a chtěl jsem se ve tmě letmo dotknout její ruky.

Poprvé jsem pocítil, jak mne voda sama nese, v 10 letech na horním splavu v Karlovicích. Řeka byla pevná a poddajná zároveň.

Poprvé jsem uslyšel svištění vzduchu kolem své hlavy o Velikonocích příštího roku. Dole stál můj anděl.

Poprvé jsem vylezl s kytarou na vyvýšené pódium v 9. třídě v rámci tanečních. Spolu s kamarády, co jsme si říkali NOE, jsme zahráli 3 písničky a pak bez potlesku zase slezli.

Poprvé jsem se oženil, když mi bylo 20 let a jsem s ní dodnes.

Poprvé jsem viděl moře ve svých 37 letech. V Řecku. Zjevilo se náhle přede mnou jako rovná kolmá temně modrá stěna, která na mne chtěla mermomocí spadnout a zalít mne vodou celého světa.

Poprvé jsem viděl smrt, když umřel můj valašský děda Josef. Ležel uprostřed velkého pokoje na stole, byl bíle bledý a nehýbal se.

Poprvé jsem něco vyhrál v italském lunaparku naproti ostravskému kulturnímu domu. Byla to akvarijní rybka, která plavala ve skleněné baňce. Házelo se pingpongovým míčkem a já se trefil. Umřela nám za tři dny a mně bylo smutno.

Poprvé jsem si vydělal peníze za opisování not pro dechovku. V prvním járu gymplu. Když si vzpomenu na černé puntíky, v hluboké úctě se skláním před paní Markovou a jejími kolegyněmi z archivu ostravské opery.

Poprvé jsem zahlédl svou malinkatou zemi shůry, když mne posadili jako nejlepšího sběrače starého papíru za odměnu do vyhlídkového letadýlka vedle pilota. Přede mnou se točil knipl úplně stejně jako ten pilotův, napravo dole bylo Hlučínsko, nalevo dole Morávka a mně se dělalo špatně. A prosil jsem pilota, ať tu odměnu zkrátí.

Poprvé jsem hořce plakal nad nenávratností smrti, když nám před třemi roky umřela naše jezevčice Tina - můj talisman nových časů. Držel jsem ji do jejího posledního dechu v náruči, pak jsem jí pod tújemi ve zmrzlé zemi vykopal hrobeček a uložil ji navždy. A nahoře v podkroví jsem si lehl na břicho, jak to dělají děti, a do noci brečel.

Poprvé jsem napsal pořádnou píseň na vojně, když mi bylo opuštěně. Jmenovala se Masopust.

Poprvé jsem kouřil Astry za 2,10 Kčs.

Poprvé jsem přečetl celou knihu v 7 letech. Byly to Báchorky Boženy Němcové. Neohroženého Mikeše hned napoprvé pro velký úspěch dvakrát.

Poprvé jsem viděl velký oheň u Křenků nad obrajtovnou. Hořela stodola, praskalo dřevo, létaly velikánské jiskry a já se děsivě bál, ale nemohl jsem odtrhnout oči.

Poprvé jsem boural, když do mé plechové Felicie vpálila ve svém obrněném džípu na kraji Těšína náhle a z protisměru manželka miliardáře Krejčíře. Ticho a zápach airbagů v ústech mne probudily.

Poprvé jsem vydržel pod hladinou déle než minutu na pustkoveckém koupališti. Ne svou vinou ovšem.

Poprvé jsem dočetl celou anglickou knihu v originále předevčírem. The Wonderful Wizard of Oz od L.Franka Bauma s originálními nádhernými obrázky W.W. Denslowa.

 

Košilka (kytarová verze)
16.10.1988, tehdejší Sjezdový sál Paláce kultury Praha, koncert Osobnosti folku, 1:27 min, mp3 - 3,41 MB

Košilka (heligónková verze)
9.12.2002, Palác Akropolis Praha,
2:55 min, mp3 - 2,73 MB