MUZEUM (1993)
V Opavě jsem spatřil
z kočárku velký bílý dům s červenými okny, a to je má
nejstarší vzpomínka na svět.
V Opavě jsem hrál po
povodních koncert pro pana hasiče, kterému uplaval dům,
zatímco on zachraňoval jiné.
V Opavě jsem hodil haléř
do kašny v parku před Slezským muzeem a věřil , že se
vrátím.
V Opavě jsem viděl až
zpod samé střechy stadiónu hrát dívky lední hokej.
Jezdily na bílých labutích bruslích po velké ledové
ploše s hokejkami, kterými se podpíraly, a schouleny
byly v jednom jediném hejnu s pukem uprostřed.
V Opavě jsem byl za ruku
s tátou na pohřbu Petra Bezruče.
V Opavě mne přejel
cyklista.
V Opavě u trafiky vedle
divadla mne šťastně napadlo, že budu investovat
v kupónové privatizaci do Telecomu.
V Opavě v altánu jsem
jedl poprvé v životě vařené kuře a i když mi nechutnalo,
musel jsem, neboť máma nedala jinak.
V Opavě, v Divadle
loutek, inspirován kamarádem Honzou Horákem jsem hrál
premiérově své pásmo zhudbněných písní Petra Bezruče
Maryčka a spol.
V Opavě jsem se bál velké
kamenné žáby na koupališti. A nedal si říci a pořád se
otáčel a díval na ni.
V Opavě na Pekařské
v Domě umění jsem si koupil CD s Cosi fan tutte a
zamiloval se do Mozartovy frivolní opery.
V Opavě jsem metr od
rozvodněné Opavice fascinovaně hleděl do kalných vod,
které se řinuly kolem a vtahovaly mne k sobě a byl jsem
na slastné spadnutí do nich, než mne pak, malého
chlapce, vyděšená máma konečně našla.
V Opavě, v den, kdy
pohřbívali v Moskvě Leonida Brežněva, jsem hrál klubový
koncert z písní Bulata Okudžavy, a to tak, že jsem
obracel list za listem a když jsem zahlédl v textu slovo
„krev“ nebo“ smrt“, píseň jsem odložil a hrál raději
jinou.
V Opavě jsem se naučil
v 5 letech sám od sebe číst.
V Opavě jsem se
s kamarády s Děsně fajn nesčíslněnkrát krásně
nezodpovědně opil.
V Opavě jsem objevil ve
vypuštěné strouze před domem na Nádražním okruhu zlatý
poklad – jediný ve svém životě - klubko měděného drátu.
Do Opavy jsem jako Charón
odvážel na zadním sedadle auta svou umírající maminku.
V Opavě třetí den umřela.
|
