JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


ARCHIV POD LUPOU

Copyright 2005-2008 © Jaromír Nohavica
 

NATAŠO LÁSKO MÁ (1980)

 

Když mne nad dnešní písní Natašo lásko má napadlo spočítat si jen tak pro zábavu, kolik dívčích jmen se mihne v mých písních, sám jsem byl překvapen, když jsem došel k číslu 42. Rovnou ale říkám: nebojte se. Nebudu vás zahlcovat žádnými důvěrnými bulvárními informacemi o jednotlivých jménech. Jednak není o čem, a jednak se domnívám, že muž má tak jak tak mlčet až za hrob. Budu tedy diskrétní.

Ženy jsou jiné bytosti. Najít k nim klíč není tak snadné. Možná že některým mužům chybí prostě jen trpělivost a touha. Odměna je ale sladká. Za branami městského opevnění každodennosti se rozprostírá překrásná krajina polí i luk, lesů i mýtin, potůčků i horských bystřin. Básník to ví, a proto tak často tluče na vrata.

Pojďme na to.

Deset dívčích jmen je titulními hrdinkami mých písní. Karolina, kterou vídávám z vlaku stát u trati, Margita, tanečnice smrti, Lenka, které zpívám, že na čísle 56109 nikdo to nebere, Maria panna, která byla na všecko sama i Mařenka, kterou neopouštím. Na Moniku v další písni si už nevzpomínám, Markétu potkávám v podchodu těšínského nádraží (ale také později jako svědka na své svatbě v písni Možná že se mýlím a na Žižkově náměstí v Budějovické). Martině je věnováno jednak Heřmánkové štěstí, ale také pod oknem zpívaná Píseň pro Martinu. Svatava nedělá nic jiného, než že čte na Gottwaldově ulici básně a dnešní Nataša je symbolem všech těch čechovovských lásek, které nám zamávají na nádraží kapesníčkem a s plynoucím časem zmizí za horizontem našich životů.

Rovnou prozradím, že mi v dnešním výčtu jmen velmi pomohla  píseň Proutníci kluci. Refrén přispěl hned 14 jmény dívek, což je plná třetina mého virtuálního písňového harému. Iva, Iveta, Marie, Alžběta, Dáša, Ája, Alena, Alice, Blažena, Máša, Ida, Irena, Lysistrata, Renata. Hlavně ta Lysistrata mne po letech velmi těší a vzpomínky na ni jsou jako živé.

Dál už to vezmu podle abecedy, jak jsem ženská jména do svých písní dával.

Anežka byla má žena, která by mne za dopis prezidentovi přizabila. Babeta odešla do světa a konkrétně zmizela v Bruselu, Drahomíra byla matkou svatého Václava. Má nevěsta z písně Dance macabre se podobá symbolicky Evě i Marii. Jméno sice nenajdete v žádném českém kalendáři, ale je to křestní jméno zamilované delfínice.  Jitku v Halelujá tahám za copánky. Magda drží sveřepě Jana za ruku na hradišťském náměstí ve Svatební. Magdalena (s Petrem) jsou mi připomínkou lásky z roku 1790 za zídkou staré kašny. Marina tančí tanec pohanského bůžka Odina v Kejklířích. V Husitovi zpívám o Marii, která stojí na vozové hradbě. Novojičínská Maruška (Králová) má 4 kluky v Buď vítán. Další dvě Marušky čepují pivo. Jedna v Hospodě U mámy, druhá Starobrno v kantýně písně Holywood. (Mařenek se mi vůbec v písních přeurodilo. Ani jsem netušil jakým symbolem ženskosti mi jsou.) Za hranice do Petěrburgu jsem vyjel na výlet s Naděždou Ivanovnou. Krylova (nebo chcete-li novozákonní) Salome tančí v Osudu. Mít prsa jako má paní Soňa toužím v písni Kdyby. Ve Starých dobrých časech mi drzá dívka Tereza říká, že patřím do starého železa, v písničce Pro Martinu mi stejná Tereza po telefonu sděluje, že už ke mně nevleze, protože jsem posledně dostal strach. No a na závěr mi ještě symbolicky v písničce Halelujá zůstává Věrka. Té TO prostě ukazuju a basta.

         Vždycky mi připadlo velmi zvláštní, že z velkého českého básníka smrti a depresivních existencionálních otázek (mluvím o Karlu Hynku Máchovi ) se ve školních učebnicích díky jeho 4 veršům věnovaným lásce (a to jen letmo a okrajově) stal opěvovaný básník zamilovaných. Došlo to tak daleko, že si pod jeho pomníkem v Praze dávají mladí milenci schůzky a líbají se tam. Říkám to proto, poněvadž dnes jsem vám povyprávěl o několika desítkách dívčích jmen ve svých písních a nerad bych, abych (snad kvůli vyváženosti) nebyl v učebnicích za čas veden jako básník smrti a depresivních existencionálních otázek


P.S.
Vždycky mne potěší, když mne pozorní čtenáři a posluchači mých písní upozorní na případné nedodělky mého Archivu pod lupou. Tentokrát se ozvali ti, kterým chyběla některá dívčí jména. Konkrétně : Adéla, za kterou se v písni Svatava vydává pan Slováček, Eurydika, krásně líbající v Převez mě příteli, Evelyna, která ve čtvrtek hajcuje a v pátek vyhasíná a ještě jedna (v pořadí pátá) Maruška - ta, co je holka fest
A je to..


 

Práce v knihovně vám umožní pochopit ženskou duši.
© Jaromír Nohavica
     

 

Natašo, lásko má
nedatováno,   2:36 min, mp3 - 2,44 MB
 



Natašo lásko má
lásko na tři akordy
už tě má jiný frajer
čas je jak pohroma
jsem sám se sebou na kordy
smutně to ve mně hraje

Záda od omítky
líbání ve stoje
něžné průpovídky
otázky co to je
ústa nepřejícná
ústa lakomá
Natašo lásko má

Tajné objímání
u padlých kuželek
má ruka ve tvé dlani
jak prošlý výdělek
ticho bez polibků
nechané na doma
Natašo lásko
dvakrát ztracená
a dvakrát získaná
a potřetí prohraná

Natašo lásko má
lásko na tři akordy
brzy's mi dala košem
čas je jak pohroma
jsem sám se sebou na kordy
nechceš mě za kámoše

Stovky krásných dívek
a žádná jako ty
struny z ovčích střívek
hlídané mrákoty
úsměv jen tak koutky
višňové aroma
Natašo lásko má

Dvě tři krásné chvíle
milion špatných chvil
a jeden dlouhý výlet
tam kde jsem kdysi žil
kde také ty jsi žila
dnes nejsi už doma
Natašo lásko
dvakrát ztracená
a dvakrát získaná
a potřetí prohraná


vlastní texty
archiv pod lupou

překladatelé
překlady textů
       polské
       anglické
       německé
       italské
       chorvatské
      
maďarské
       esperanto
divadelní hry
opera
muzikál
bás

próza
písničkový blog
 

domů
mapa webu