|
NATAŠO
LÁSKO MÁ (1980)
Když mne nad dnešní písní Natašo lásko má napadlo spočítat si jen
tak pro zábavu, kolik dívčích jmen se mihne v mých
písních, sám jsem byl překvapen, když jsem došel k číslu
42. Rovnou ale říkám: nebojte se. Nebudu vás zahlcovat
žádnými důvěrnými bulvárními informacemi o jednotlivých
jménech. Jednak není o čem, a jednak se domnívám, že muž
má tak jak tak mlčet až za hrob. Budu tedy diskrétní.
Ženy jsou jiné bytosti. Najít k nim klíč není tak
snadné. Možná že některým mužům chybí prostě jen
trpělivost a touha. Odměna je ale sladká. Za branami
městského opevnění každodennosti se rozprostírá
překrásná krajina polí i luk, lesů i mýtin, potůčků i
horských bystřin. Básník to ví, a proto tak často tluče
na vrata.
Pojďme na to.
Deset dívčích jmen je titulními hrdinkami mých písní.
Karolina, kterou
vídávám z vlaku stát u trati,
Margita, tanečnice
smrti, Lenka,
které zpívám, že na čísle 56109 nikdo to nebere,
Maria panna,
která byla na všecko sama i
Mařenka, kterou
neopouštím. Na Moniku
v další písni si už nevzpomínám,
Markétu
potkávám v podchodu těšínského nádraží (ale také později
jako svědka na své svatbě v písni
Možná že se
mýlím a na Žižkově náměstí v
Budějovické).
Martině je věnováno jednak
Heřmánkové
štěstí, ale také pod oknem zpívaná
Píseň pro Martinu.
Svatava nedělá nic jiného, než že čte na Gottwaldově
ulici básně a dnešní
Nataša je
symbolem všech těch čechovovských lásek, které nám
zamávají na nádraží kapesníčkem a s plynoucím časem
zmizí za horizontem našich životů.
Rovnou prozradím, že mi v dnešním výčtu jmen velmi
pomohla píseň
Proutníci kluci. Refrén přispěl hned 14 jmény dívek,
což je plná třetina mého virtuálního písňového harému.
Iva, Iveta, Marie, Alžběta, Dáša, Ája, Alena, Alice,
Blažena, Máša, Ida, Irena, Lysistrata, Renata. Hlavně ta
Lysistrata mne po letech velmi těší a vzpomínky na ni
jsou jako živé.
Dál už to vezmu podle abecedy, jak jsem ženská jména do
svých písní dával.
Anežka
byla má žena, která by mne za dopis prezidentovi
přizabila. Babeta
odešla do světa a konkrétně zmizela v Bruselu,
Drahomíra byla matkou svatého Václava. Má nevěsta z
písně Dance
macabre se podobá symbolicky Evě i Marii. Jméno
Fí sice nenajdete
v žádném českém kalendáři, ale je to křestní jméno
zamilované delfínice. Jitku v Halelujá
tahám za copánky.
Magda drží sveřepě Jana za ruku na hradišťském
náměstí ve Svatební.
Magdalena
(s Petrem) jsou mi připomínkou lásky z roku 1790 za
zídkou staré kašny.
Marina tančí tanec pohanského bůžka Odina v Kejklířích.
V Husitovi zpívám o
Marii, která stojí
na vozové hradbě. Novojičínská
Maruška
(Králová) má 4 kluky v Buď
vítán. Další dvě Marušky čepují pivo. Jedna v Hospodě
U mámy, druhá Starobrno v kantýně písně
Holywood.
(Mařenek se mi vůbec v písních přeurodilo. Ani jsem
netušil jakým symbolem ženskosti mi jsou.) Za hranice do
Petěrburgu jsem
vyjel na výlet s Naděždou
Ivanovnou. Krylova (nebo chcete-li novozákonní)
Salome tančí v Osudu.
Mít prsa jako má paní
Soňa toužím v písni
Kdyby. Ve
Starých dobrých časech mi drzá dívka Tereza říká, že
patřím do starého železa, v písničce
Pro Martinu mi
stejná Tereza po telefonu sděluje, že už ke mně nevleze,
protože jsem posledně dostal strach. No a na závěr mi
ještě symbolicky v písničce
Halelujá zůstává
Věrka. Té TO prostě ukazuju a basta.
Vždycky mi připadlo velmi zvláštní, že z velkého českého
básníka smrti a depresivních existencionálních otázek
(mluvím o Karlu Hynku Máchovi ) se ve školních
učebnicích díky jeho 4 veršům věnovaným lásce (a to jen
letmo a okrajově) stal opěvovaný básník zamilovaných.
Došlo to tak daleko, že si pod jeho pomníkem v Praze
dávají mladí milenci schůzky a líbají se tam. Říkám to
proto, poněvadž dnes jsem vám povyprávěl o několika
desítkách dívčích jmen ve svých písních a nerad bych,
abych (snad kvůli vyváženosti) nebyl v učebnicích za čas
veden jako básník smrti a depresivních existencionálních
otázek
P.S.
Vždycky mne potěší, když mne pozorní čtenáři a
posluchači mých písní upozorní na případné nedodělky
mého Archivu pod lupou. Tentokrát se ozvali ti, kterým
chyběla některá dívčí jména. Konkrétně : Adéla, za
kterou se v písni Svatava vydává pan Slováček, Eurydika,
krásně líbající v Převez mě příteli, Evelyna, která ve
čtvrtek hajcuje a v pátek vyhasíná a ještě jedna (v
pořadí pátá) Maruška - ta, co je holka fest
A je to.. |
