Neformální koncert


Od neděle 16. října zřejmě vzal ze své letitý předsudek o neslučitelnosti lenoškově čalouněných prostor Sjezdového sálu pražského Paláce kultury s písničkářskou neformálností. Tři protagonisté vyprodaného (2750 míst) koncertu Osobnosti folku (Slávek Janoušek, Ivan Hoffmann, Jaromír Nohavica) sice opravdu vypadali na obrovském náměstí jeviště ztraceně a drobounce, ale atmosféru tentokrát víc než architektura diktoval obsah jejich písní. Co víc, tuto šťastnou kombinaci zpívajících autorů, v jejichž repertoáru je důležité soustředění na jemné nuance poetických textů, zdárně ve výkonech podpořila moderní zvuková a světelná technika Paláce.
Mnoho netradičního ovšem navodil kvalifikovaný průvodce večera Jiří Černý: znovu se ukázalo, jak mnoho dokáže náhrada konferenciérské rutiny smysluplným slovem z úst uznávané osobnosti daného oboru. Čtyřhodinový programový blok si písničkáři rozdělili podle klíče předpokládaného zájmu publika - Nohavíca proto obdržel dvojnásobnou porci času. A splnil očekávanou úlohu hvězdy, navíc s cílem pro situaci. Bez pompéznosti, gest a patosu promyšleně propagoval veškeré své jedinečnosti (včetně recitace), dobře vážil poměr legrácek i bojovnosti a neopomněl ani povinnost neustále překvapovat (novinky Pokání a spol., ale i nečekaně živá Kdyby...). Za dozvuků improvizovaných duetů s Janouškem se na první pohled generačně velmi různorodé obecenstvo rozcházelo určitě s pocitem, že se mu dostalo štědré nadílky toho nejlepšího z našeho současného folku.
A propos - neformálnímu koncertu předcházela neméně neformální tiskovka s ambiciózní dramaturgií Paláce kultury a reprezentací spolupracujícího nového Centra pro volný čas mládeže. Už jen z ohlášených nejbližších akcí (listopadové vzpomínky na Vysockého a Jengibarova spojené s telefonickým mostem Praha-Moskva, prosincový rockový trojkoncert s polskou a britskou účastí) je cítit sympatická snaha aktivně hledat nově cesty i k divákovi, který dosud do těchto končin nezabloudil.

František Horáček
Tvorba, 3.11.1988