|
RAGBY (1983)
Píseň
Ragby je jednou ze čtyř mých „sportovních“ písní. Byla
napsána jako jedna z prvních , někdy v roce 1983 a svým
způsobem je nejkultivovanější. Nikdy jsem nezastíral, že
hlavní inspirací pro mé sportovní písně byl (kromě
samotného sportu samozřejmě) hlavně
Vladimír Vysocký a
jeho „spartívnyje pěsni.“ Má jich spoustu. Nepamatuji
si, že by v českém prostředí někdo z mých kolegů
pěstoval tento tématický žánr. Snad jen písně o kopané
se občas, už od časů první republiky ve starých
zpěvnících objevují, ale na žádné jiné sportovní odvětví
zpracované do veršů a tónů si nějak nevzpomínám.
Ono to není snadné, psát o konkrétním sportu. Jediné, co
vlastně zbývá, je vyhmátnout jakousi prapodstatu onoho
sportu, nějaký typický detail, cosi, co lze použít jako
podobenství. A na tom vystavět píseň. Jenže píseň musí
být delší než čtyřverší, které mne například napadlo,
když jsem uvažoval o vodním pólu. Vodní pólo je sport
můj / nahoře huj dole fuj. Ale co dál ? Nic. Takže o
vodním pólu píseň nemám. Kolik lidí mi například psalo,
ať napíšu o ledním hokeji. Ale o čem ? Snažil jsem se.
Napadalo mne např. blues trestné lavice, která si
stěžuje na to, kolik nespravedlností už zažila. Nebo
kuplet modré čáry. Ten jsem začínal v polovině
osmdesátých let. Měl být plný jinotajů o emigraci. O
tom, jak musí nejprve do třetiny puk a pak teprve hráč.
A kdo může přejet a kdo ne. Píseň o pingpongovém míčku,
který je tlučen ze všech stran a lítá jenom jak debil
celý život přes síťku tam a zpět. Ale dopsat celou
píseň, to znamená mít nápad, který pak vydrží několik
slok. A refrén k tomu. Takže nakonec jen čtyři písně.
Ragby samotné jsem hrával jako starší žák a pak
dorostenec. Díky panu učiteli Hanzelovi ze 4.ZDŠ na
Fučíkově ulici (nezapomeňte, že se píšou 60.léta) v
Ostravě - Porubě, kam jsem chodil. Za Lokomotivu
Ostrava. Ve Svinově. Nejprve jako mlynář
(to je ten, co má na staré roky zežmoulané uši z těch
věčných strkanic v mlýně) a pak mlýnová spojka. Moc rád
vzpomínám na kluky, co to hráli líp než já. Ale ragby je
sport, kde se uplatní každý. V tom je jeho kolektivní
krása. Hlupy aj chytry, lehky aj těžky, malý aj velky,
odvažny aj bojacnějši. V ragby jako v málokterém týmovém
sportu platí, že teprve všichni dohromady tvoří jeden
celek.
Uvědomuji si, že ragby má pro mne kouzlo jakési
alternativy, čehosi menšinového, co není pro všecky,
jako je fotbal. No schválně, jen si to správně zkuste
napsat „ rugby“. Už jen, jak to slovo vypadá ! U a G v
něm zní tak zlověstně. A představte si, že první česká
pravidla přinesl do Čech a půvabně ilustroval Ondřej
Sekora. Dodnes cítím spolupatřičnost a společné
zednářské zasvěcení s lidmi, kteří na sebe prozradí, že
hráli ragby. A mohl bych jich jmenovat řady. Poznám je
podle toho, že mají míň vlasů a jsou velmi rozvážní.
Klasickým případem je pan herec Nárožný. Nebo můj
ortopéd, který mi loni opravoval nohu. Na
dorostenecké
fotce zpřed 36 let je dole druhý zprava. Mne poznáte
lehce. I po těch letech. A když už jsem u těch stop po
sportu. Moc lidí, hlavně holek, si myslelo, že má jizva
na rtu pochází právě z těch ragbyových dob. Kdo chcete,
myslete si to dál. Jen já vím, že to je z časů, kdy jsem
jako čtvrťák proletěl mezi zábradlími ve škole z třetího
patra až do sklepa. Kdo přežil takový let, přežije
mnohé. Doufám.
Samotnou píseň jsem zpočátku hrával v delší verzi. Proč
jsem opustil ten hepyendový konec, nemám tušení, ale
jsem rád, že se tato verze zachovala. Vůbec jsem rád, že
se mé koncerty v 80.letech šířily tak masově na
kazetách. A dodnes jsou tedy zaznamenány nejen v mé
děravé paměti. Myslím si dokonce, že objevení se
kazetových magnetofonů bylo ve své době pro muziku mého
žánru opravdovou revolucí. Ta umožnila, aby si každý,
kdo měl zájem, nahrál či přehrál, co chtěl. Jaksi mimo
hlavní struktury. Z vlastní volby a své vlastní potřeby.
Podobnou možnost dnes nabízí internet a jeho mp3. Pro mě
tedy vůbec žádná nová situace. Palte a kopírujte, živý
koncert nevypálíte a nezkopírujete.
A pamatujte si: v ragby se balón musí házet dozadu. To
byl taky jeden z motivů, které jsem chtěl zpracovat do
písně. Nezpracoval. Snad někdy jindy. Anebo spíše –
někdo jiný.
|
