|
STĚHOVÁNÍ
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
První
stěhování
za korunu
groš
celé naše
jmění
rákosový
koš
těch pár
drobných věcí
vešlo do
dlaně
zato štěstí
bylo
nepočítaně
do nového
bytu
v dlaních jsi
ho nes
nemusel ho
vozit
žlutý
mercedes
Druhé
stěhování
věcí plná
síň
košů trochu
více
avšak štěstí
míň
scvrklý
lístek čaje
když se
vyvaří
stonek
potměchutě
schován v
herbáři
tolik zbylo
štěstí
za námi ho
vez
po hvězdnatém
nebi
žlutý
mercedes ¨
Občas napadá
mě
stěhovat se
dnes
kolik marných
krámů
špeditér by
vez
ledničku a
pračku
skříň i
kanape
stůl brát
opatrně
ať se
nezdrápe
přes ustlanou
postel
přehozený
pléd
jenom toho
štěstí
jen tak za
nehet
POCHYBY
původní polský text:
Jacek
Kaczmarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Čemu je možno
ještě věřit v tomhle kraji
kde přátelé
se sobě vyhýbají zdálky
a byvší
nepřátelé na housličky hrají
vítězné písně
z velké knoflíkové války
Kdo a co
ještě může urazit tě v zemi
pozurážených
páteří a šíjí
kde ti kdo
včera byli hluchoněmí
dnes recitují
novou poezii
Po čem je
možno ještě toužit v tomhle státě
kam poslat
prosby se včerejším datem
fatamorgána
je úsměv na plakátě
a studny v
oázách jsou zaneseny zlatem
Kým začít
pohrdat a koho nenávidět
když víš že
nenávist je rodnou sestrou zloby
dívat se za
sebe a za slabost se stydět
a vzývat sílu
která slabostí je doby
Čím oslovit
lze nafoukané skety
pro něž je
slovo zbožím do butiku
o chóru sní
mé rozechvělé rety
internované v
parlamentu zvyku
Kdo bude
popravený ze svatebních hostí
že svatba
skončila a muž svou ženu plení
a farář
samozvanec v rámci budoucnosti
na dvorku
rozprodává keksy rozhřešení
Komu dát
lásku trn i vůni růže
když všichni
kolem milují tak teskně
že jizvy víry
jsou jen jizvy kůže
a kapka krve
na trávě se leskne
Co zradit po
Moskvě co zradit po Mnichovu
když zrádci
proradně už sami křičí Zrada
a v
kutnohorských dolech zlatých kovů
z průseků
ztrouchnivělých hluchá hlína padá
Jak věřit v
národ a jak v jeho duši čistou
když na
vlajkách jsou axiómy víry
vyšité
vetchou nití stříbrolistou
půjčenou
nápovědou z divadelní šmíry
A koho vynést
na piedestál dějin
kam tolik
hlupců už bylo vyneseno
nechybí
bronzu pro ty kteří chtějí
na soklech
vyrýt svoje malé jméno
Jak v tichu
žít když uši drtí rámus
a mrtví tančí
v muzeálním revue
zpívat bych
měl Tedeum laudamus
a mlčím neboť
nevím nevím nevím
8.6.1992
Balada o strašákovi do zelí
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Hromy bily
severák dul
foukal vítr
bouřný a svěží
strašák v
poli zlomil se v půl
padl na zem a
teď tam leží
Vrabci kterým
naháněl strach
až se třásly
prdýlky jejich
jako supi na
mršinách
šťastně
klovou a přitom pějí:
Proč my
hloupí jsme se tak báli
koukej bráško
ďoby ďob ďoby
kasal ses a
splaskly ti svaly
strašáku ty
přežitku doby
Mezi lidmi za
čas šla řeč
že snad
možná přece jen kdyby
respektive
anobrž leč
bez strašáka
něco tu chybí
Soused jeden
ekonom byl
sehnal beton
a potom pravil
strašak byl a
budě i fčil
anarchyja
podryva zdravi
Hruď mu z
modré oceli ukul
nohy v pevném
betonu zalil
teď si klovej
vrabčácký kluku
toho který
větrem se svalil
Jenže vrabci
nevděčná spřež
smutní jsou
ač měli by hopsat
klovat kdy
chceš a koho chceš
to je vlastně
zábava pod psa
Ekonome Padá
ti krov
teče střecha
hnije ti tepich
na strašáka
beton a kov
v této chvíli
je kapku přepych
Co on na to?
Nic na to. Coby ?
nový strašák
betonem svítí
Zadul vítr
převratné doby
strašák stojí
a dům se zřítil.
LANA
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Drazí mí
diváci račte se přichystat
hezky se
usadit bradu dát do dlaně
slyšte mou
básničku Byl jednou malý stát
v tom státě
všechen lid chodíval po laně
s tím ovšem
že vláda po laně z oceli
veřejnost po
tenkém vláknu ze silonu
každý však
ten i ten strachem se tetelil
aby snad
nespadl jak hruška ze stromu
Dříve než
pokročí můj výklad nestranný
poznámku na
okraj tady si dovolím
o tom že
záchranná síť byla pod lany
pod lany
vládními jinde už nikoli
Kraloval
tomuhle provazo - královstí
zářný hlas
upřímně myšlených hesel
Naše zem
budiž vzor nejvyšší rovnosti
všem se to
stejně houpe a třese
Nechci vás
zdržovat čas velmi utíká
děj prostě o
pár let posuňme spolu
do roku kdy
státem přehnal se hurikán
a lana
praskla a všichni žuch dolů
Lanová
soustava státu se zřítila
stát prostě
nepřežil dějinnou průbu
vláda se
zachytla v síti a idyla
národ si
ošklivě namlátil hubu
A navíc
pohleďte jak v scifi románě
strašlivý
obraz se v mé básni rodí
lidé jenž
zvykli si chodit jen po laně
zapomněli to
jak po zemi chodit
Zapomněli
jak vést normální hovory
jak říkat
pravdu z úst lidu jak roste
když už teď
nemusí pro pány cenzory
vymýšlet
složitě to co je prosté
Už se však
sbírají podření od krve
ten bere fáč
ten si oděrky myje
mrmlají
žbrblají a křičí teprve
teď začne
skutečná demokracie
Nic proti
pohodě však do té idyly
želbohu
nedopatření se vkradlo
že totiž z
těch kteří na zem se zřítili
veliké
procento přímo na hlavu padlo
Jak šutr
letěli jak dudlík z kolébky
se zemí
tvrdou se srazili čelně
přičemž se
tak silně praštili do lebky
že praštěni
jsou už neléčitelně
A už se hemží
a rojí kol dokola
že se jim
rozbřesklo ? Naděje zanech
Slyšíš je?
Stát nutno budovat odzdola
ovšem na
zásadně pevnějších lanech
Na závěr
sluší se učinit dvojtečku
poté co báseň
jsme v poklidu zvládli:
žij blaze
národe v tom novém státečku
a pozor na
ty co na hlavu padli!
PÍSEŇ KRYSY
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Moře bouří
Vichr fičí
loď se na bok
pokládá
Zabte krysu!
všichni křičí
a ta krysa to
jsem já
Velký mumraj
na palubě
každý opustil
svůj flek
S klackem v
rukách s nožem v hubě
mají v očích
vztek
Už nad vodami
stoupá zpěv
sbor otců
praotců a synů
ať teče krev
ať teče krev
ta smyje
velkou krysí vinu
Že kurs byl
chybný plachty zlé
že v trupu
černé díry zejí
ať platí
viník když je zde
hej na krysu
a zabijme ji
Z pravoboku
vlny pění
z levoboku
skály jsou
u kormidla
nikdo není
bocman běhá
za krysou
Strojník
nechal stroje stroji
zpod kotlů se
valí čmoud
loď se zmítá
v paranoi
krysu
zapíchnout
Už nad vodami
stoupá zpěv
sbor otců
praotců a synů
ať teče krev
ať teče krev
ať smyje
velkou krysí vinu
Že kurs byl
chybný plachty zlé
že v trupu
černé díry zejí
ať platí
viník když je zde
hej na krysu
a zabijme ji
Stěžně už
jsou ulámané
vítr cáry
plachet rve
kde je lodník
s kapitánem ?
honí krysu
tedy mne
Tenhle koráb
námořníkům
nejednou už
ke dnu šel
nežli zmizí
sakumpikum
něco říct
bych chtěl
Já nejsem
běžný krysí typ
jenž
podpalubím skrytě chodí
a přežírá se
když je líp
a když je hůř
tak prchá z lodi
Já nepomýšlím
na exil
má loď je zde
mé předurčení
Dno opravme
řvu ze všech si
Můj hlas však
v ryku slyšet není
SITUACE
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Jednou jeden
velký
pán
z jakých
příčin nevím
sám
laskavě mne
přijal ve svém kabinetě
Přemáhaje v
sobě
strach
překročil
jsem jeho
práh
že mu řeknu
něco o tom co mne hněte
Pár dotazů
chtěl jsem vznést
zatínal jsem
ruce v pěst
byla ve mně
negace i desperace
bohužel však
celý čas
v kanceláři
kromě nás
byl i kdosi
třetí - totiž Situace
Měla divně
chladný zrak
tvářila se
právě tak
jako by ji
zima sáhla do dekoltu
úsměv ostrý
jako křen
z kapsy
čouhalo ji ven
něco co se
podobalo hlavni koltu
V prsou se mi
zrychlil dech
chlap se
zvedl řekl Ech
znám váš
názor pane je to moje práce
správný názor
ne že ne
k čemu nám to
ale je
cítíte sám
jaká je teď situace
Chci mu na to
něco říct
situace
krucifix
pohledem jak
kulometem po mně střílí
kolem srdce
bong bong bong
tak jsem ten
svůj protest song
nezvlád jaksi
dozpívat v té hloupé chvíli
Přešly roky
ale vztek
nepřešel a já
si řek
běž tam zase
navíc právě došlo k změnám
Situace v
onen čas
změnila se
ráz na ráz
a byla teď
jaksi nově vyjasněna
Měla šmrnc a
útlý bok
sladká ústa
ladný krok
no jak říkám
situace jedna báseň
růžově jí
žhnula líc
Brigitte
Bardot to je nic
bezostyšně
hnedle ke mně lísala se
Já však
chladný jako led
chystám se že
právě teď
vyřídím si s
chlapíkem svůj starý účet
a vtom ona
skok a vpřed
přisála se na
můj ret
a zlostně mne
líbá tak že musím mlčet
Polibek mi
vyrval dech
chlap se
zvedl řekl Ech
znám váš
názor pane je to moje práce
správný názor
ne že ne
k čemu nám to
ale je
vidíte sám
jaká je teď situace
Chci mu na to
něco říct
situace
krucifix
objímá mne že
až skoro ztrácím síly
kolem srdce
bong bong bong
tak jsem ten
svůj protest song
nezvlád jaksi
dozpívat v té hloupé chvíli
Přešly roky
ale vztek
nepřešel a já
si řek
přijde chlape
jednou čas a budeš bát s
však se dorvu
za tebou
vyslechneš si
pravdu mou
poznáš mne
jen co nebude situace
ani tamta ani
ta
ani dobrá ani
zlá
v nedospaných
nocích se mi o tom zdává
jak jdu k
tobě ty jsi sám
situace není
tam
pak si snad
už z plna hrdla zanadávám.
24.1.1988
V jednom divadélku loutek
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
V jednom
divadélku loutek,
jehož název
znám mi není,
přišli jednou
v rámci přeměn
noví lidé do
vedení.
Nastalo však
mizerére,
zjistilo se,
že tu není
žádných
nových loutek, které
postaví se za
vedení.
Načálnictvo
po poradě
prohledalo
půdy sklepy,
až pak kdesi
vzadu v skladě
našli jednu
jak tam dřepí.
Jsem už sice
stará loutka,
stačí ale
díry zašít,
svázat lanka,
spravit poutka,
mohu ještě
děti strašit.
a když navíc
moje záda
zpevníte mi
trochou sádry
spontánně a
zcela ráda
podpořím vás
- nové kádry.
Sám šéf vzal
se do rachoty,
vázal šňůrky
na rub na lem,
loutka, mistr
na bonmoty,
nazvala ho
liberálem.
Jak tak
lichotila stále,
rozpadla se
ťuky, puky,
šéf byl sice
liberálem,
ale velmi
silné ruky.
Dáte-li vše
dohromady,
uznáte, že je
to v háji,
když oporou
nové vlády
staré loutky
stát se mají.
Smutné městečko
původní polský text: Wojciech Mlynarski
překlad:
Jaromír Nohavica
Zdálo se mi
onehdá v noci
o malé a
veselé zemi
bydlet tam
byl nádherný pocit
což už dlouho
nestalo se mi
samé žerty v
tom kraji zněly
smál se každý
velký i malý
tak že z toho
modřiny měli
jak se za bok
popadávali
Pak však ve
snu mihla se vláda
respektive
premiér vlády
strachem
bledý vymýtit žádal
jevy tyto
škodlivé tady
Z dálné země
objednal vskutku
vyhlášené
tamější divy
zájezdové
městečko smutku
pod
nazvánijem Gorod tosklívyj
kolotoče
netočily se
kolotočář
častoval lidi
vlastním
vzorným životopisem
podle nějž je
třeba se řídit
na pódiu z
vrzavých prken
chlapík z
jehož úst táhlo pivo
kroutil v
bednách králíkům krkem
přičemž
křičel Ať žije život
Smích se
ztratil lid se smát přestal
zato vláda ta
byla ráda
volá Hola
Toť správná cesta
sláva hurá
tramtara tadá
Pouze jeden
muž s moudrou tvář
šeptal v
skrytu zádama k plůtku
to jsou jenom
kolotočáři
to je jenom
městečko smutku
život znal
však patrně málo
snad i více
příčin to mělo
každopádně
městečko stálo
stálo dále a
neodjelo
cynikové z
hloupého těsta
nepodarci
žluklého loje
na bulváru
smutného města
začli stavět
kiosky svoje
všechny nuly
za kudlu groše
nedomrlí
hloupí a trhlí
ve městečku z
práchnivých fošen
nadšeně se do
práce vrhli
od bran
šachet až k lánům žita
zněly tóny
břeskného marše
Vzhůru hlupci
z východu svítá
udeřila
hodina naše
uchytlo se
úrodné símě
město rostlo
investicemi
na dvou
vozech přijelo v zimě
zjara bylo po
celé zemi
smích se
ztratil v smutku a v pláči
zato vláda ta
byla je ráda
jásala že o
to nám kráčí
sláva hurá
tramtara tadá
zdravý rozum
rděl se co slyšel
mnohý člověk
trápil se strašně
jen ten
moudrý zmíněný výše
nezbláznil z
té obecné vášně
tiše šeptal s
jistotou v hlase
přijeli a
odjedou
zase
Nemýlil se
hleď koně muly
první vozy
zvolna se hnuly ? |
