Ten příběh, vyprávěný Valentinem Rasputinem v novele Žij a nezapomínej, má vlastně velmi prostý rámec. Je podzim 1944, blíží se konec války a v sibiřské vesnici Atamanovka čeká Nastěna na svého muže Andreje, který je jako většina mužů z Atamanovky na frontě. Jednoho dne zjistí, že se vrátil a skrývá se v boudě na druhém břehu Angary. Tajně za ním chodí. Oba vědí, že za dezerci je ve válce trest jednoznačný. Nikdo ve vesnici se o jeho návratu nesmí dozvědět. Ani otec, který snad tuší. Nastěna otěhotní. Její tchyně si toho všímá... Válka končí. Nastěna lže, že otcem je muž z vedlejší vesnice a je vyhnána z domu. Podezření narůstá. Místní pořádají na Adreje lov. Nastěna jej chce varovat, její loďka se převrhává, ona utone. Andrej utíká na blízký ostrov. Příběh končí.

Na konci roku 1985 mne oslovil režisér Viktor Polesný s myšlenkou, zdramatizovat tuto útlou novelu a požádal mne o napsání písní do chystané komorní divadelní hry. Představoval si to tak, že bych byl sám účasten a to (jak jsme to pak oba pak pracovně nazvali) v roli antického chóru, který by dopovídal a napovídal děj. Krásná Rasputinova novela mne nakonec svou mnohoznačností inspirovala k napsání 10 písní. Někdy na jaře 1986 jsem Viktorovi písně do Prahy přivezl natočené na nekvalitní kazetě. Náš společný divadelní projekt se neuskutečnil, už ani nevím, proč. Písničky zůstaly. Z nich například Až mě zítra ráno v pět (která se původně jmenovala právě Žij a nezapomínej) patří k mým nejčastěji hraným a natáčeným písním. S Viktorem jsme se naposled viděli při natáčení  charitativního pořadu, kterému velel pan Svěrák, a kde  jsem premiérově zpíval píseň Pane prezidente. Viktor mi slíbil, že se podívá na chalupě, jestli onu historickou kazetu ještě má, takže zatím musíte vzít zavděk archivními nahrávkámi z koncertů. 

Tématu hrdinství a zbabělství jsem byl tehdy na přelomu roku 1985 a 1986 plný. Snad proto mi dodnes některé písně znějí tak blízko. A nenápadného hrdinství oné ženy Nastěny (a našich žen vůbec) si vážím o to víc.

Nad zemí zjizvenou zákopy létají vrány
žížaly vylezly po dešti z podzemních děr
mužové zalehli na místo
začal se okamžik nejistot
kdo z nás je hrdina a kdo je dezertér

Poručit srdci ať nebouchá ať jen tak cinká
čapku si ozdobit vějířem bojarských per
hlava ať hlava nic netuší
že rukama sahám si na duši
jestli jsem hrdina anebo dezertér

V batůžku na zádech nosíme fotky svých blízkých
střelka jde na jih a my musíme na sever
nad hlavou ohňostroj zuří
ne ještě nechce se umřít
ani jak hrdina ani jak dezertér

Prokleté období lásek a nenávisti
proč jsi mi Fauste řekl sáhni a ber
po dlani žížala leze mi
a já chtěl dožít zde na Zemi
trochu jak hrdina a trochu jak dezertér

Sbírám svou odvahu ona je schoulená v blátě
malinký vrcholek obrovských ledových ker
oči mám bolestí podlité
kde je kde je můj spasitel
který mi řekne jsi hrdina a ne dezertér
který mi řekne jsi hrdina a ne dezertér

VLCI
(klub Na Petynce, 9.3.1987)  2:00 min, mp3 - 1,89 MB  

Dnes v noci přišel sníh
jak vojsko v řadách sevřených
a bílí tamburaši
zvedli prach a už se práší
a už je mráz
a už je mráz

Dnes v noci přišel sníh
a v našich domech teploučkých
krásně hřály pece
je lehké vysmívat se věcem
když jdou mimo nás
když jdou mimo nás

Dnes v noci vlci vyjí
smrt chodí dokolečka
život je parodií
když hlad má vlčí smečka
někdo se v koutě krčí
někdo má knedlík v krku
a někdo hlasem vlčím
přidá se k zpěvu vlků
a s vlky vyje vyje a žije
a s vlky vyje vyje a žije

Dnes v noci každý z nás
si zvolí vlastní part a hlas
pak už to půjde samo
hrát svoje concertino a moll
umřít či žít
umřít či žít

Smutná žena
(nedatováno, 2.pol. 80.let)  1:48 min, mp3 - 1,69 MB  

Smutná žena která muže nepoznala
studánečka spadlým listím zaházená
kdo se do ní podívá
bolesti se nedohlídá
smutná žena která muže nepoznala

Smutná žena která dítě nechovala
jabloňová píšťalička polámaná
zpívá zpívá písničku
o slunci a jablíčku
smutná žena která dítě nechovala

Smutná žena která muže pochovala
prázdná loďka k břehu řeky přivázaná
řeka teče do moře
ach ty hoře přehoře
smutná žena která muže pochovala

Ivanič hrdina
(nedatováno, 2.pol. 80.let)  2:12 min, mp3 - 2,07 MB  

Poslyšte lidičky veliká novina
z fronty se navrátil Ivanič hrdina

Vatovku odložil posadil se za stůl
ach ženo rozmilá vodkou mě počastuj

Vodku mu nalila slaninu přinesla
kdepak je Ivane kdepak je ruka tvá

Ach ruka má zůstala u Kurska
v boji ji utrhla ta střela germánská

Chleba mu podala hořce zaplakala
tak jsem tě čekala až jsem se dočkala

Neplakej ženo má však já si poradím
i koně osedlám i tebe pohladím

Neplakej ženo má mohlo býti hůře
statný je synek náš však on mi pomůže

Macešky
(Helštýn, 3.9.1994)  2:09 min, mp3 - 2,53 MB  

Sněhem a závějemi
jde žena pro macešky
prosinec vládne zemí
a ona kráčí pěšky

Macecha nemacecha
nechejme stranou zkazky
ta žena velmi spěchá
a v nás je málo lásky

U kamen muž se hřeje
a verbíři až zatlukou
sněženky zpod závěje
žena mu vkládá do rukou

Kabát má promáčený
na zádech batoh těžký
je věčný úděl ženy
jít sněhem pro macešky

Z oblohy rampouch visí
a daleko je březen
šťastný muž odnáší si
hostii velekněze

Nechejme stranou spásu
nechejme stranou zkazky
milovat za zlých časů
je věčný úděl lásky

život
(Divadlo Kalich, Praha, 25.1.2006)  1:41 min, mp3 - 2,38 MB  

Život je minové pole
kde roste bodláčí vedle růže
to co tě učili v základní škole
to ti tady nepomůže

Život je popravčí četa
jenom jeden střelec náboj má
vyhnout se tomu pravému je zákon světa
je jediná věc rozumná

Život je vřeténko nití
ó jak lehce trhá se nit
tři tisíce tři sta třicet tři cest vede žitím
a ty jen po jedné můžeš jít

Život je kobercový nálet
chce to jenom chlapče získat gryf
a až se budeš v prachu hlíny vedle cesty válet
buď rád že jsi ještě živ

Samodruhá
(klub Na Petynce, 9.3.1987)  3:08 min, mp3 - 2,95 MB  

Zlořečena budiž tato žena
studna hříchu smilství a neřesti
nádoba nízkých pohnutek
které každého člověka
přivedou do neštěstí

Její muž Alexej
muž bohabojný a pracovitý
s nepřítelem někde předaleko
srdnatě bojuje
a ona se tady zatím děvka jedna
kdoví s kým
a kdoví kde
a kdoví jak muchluje

Bim bam bom
ona je v tom

Vlezla do postele
a dala bůhvíkomu
ta děvka nestydatá
a teď to máme
stigmata po těle
parchantní děcko k tomu
tváří se jako svatá
ale my ji známe

V komíně troubí trubač z Jericha
cha-cha
červi ať jí vlezou do břicha
cha-cha
ona je samodruhá
ona je samodruhá
ona je samodruhá

Taková ostuda
chudáci tchán a tchýně
aby snad chodili
kanálama
člověk jí lásku dá
a ona potom svině
si noční košili
sundá sama

V komíně troubí trubač z Jericha
cha-cha
červi ať jí vlezou do břicha
cha-cha
ona je samodruhá
ona je samodruhá
ona je samodruhá

Vinna vinna vinna vinna
nevěrná muži
na rameno vypálit jí růži
vinna vinna vinna vinna
kolem krku kámen
ať si říká kdo co říká
ámen

Vy dobří sousedi
žijící ve vší ctnosti
před vámi stojí žena
ďábelnatá
neberte ohledy
služte spravedlnosti
ať padne na kolena
a do bláta

V komíně troubí trubač z Jericha
cha-cha
jen ji klidně kopněte do břicha
cha-cha
ona je samodruhá
ona je samodruhá
ona je samodruhá

Vinna vinna vinna vinna
nevěrná muži
na rameno vypálit jí růži
vinna vinna vinna vinna
kolem krku kámen
ať si říká kdo co říká
ať si říká kdo co říká
ať si říká kdo co říká
ámen

Vítězná
(Helštýn, 3.9.1994)  1:54 min, mp3 - 2,23 MB  

Hlas z amplionu:
Pozor ! Pozor ! Spoluobčané !
Soudruzi ! Vnimánie ! Vnimánie !

Ať zní salvy děl
v tento slavný den
společný nepřítel
už je poražen
náš svět už kvete jak louka
na které včera rostl pýr
skončila válka
je mír

Je konec hrůz je konec běd
začíná nový den
čeká nás cesta vpřed
k šťastným zítřkům jen
náš svět už kvete jak louka
na které včera rostl pýr
skončila válka
je mír

(klub Na Petynce, 9.3.1987)  2:49 min, mp3 - 3,98 MB  

Až mě zítra ráno v pět
ke zdi postaví
ještě si naposled
dám vodku na zdraví
z očí pásku strhnu si
to abych viděl na nebe
a pak vzpomenu si
lásko na tebe
ná-na ná-na ná
na ná-na ná-na ná
a pak vzpomenu si
na tebe

Až zítra ráno v pět
přijde ke mně kněz
řeknu mu že se splet
že mně se nechce do nebes
že žil jsem jak jsem žil
a stejně tak i dožiju
a co jsem si nadrobil
to si i vypiju
ná-na ná-na ná
na ná-na ná-na ná
a co jsem si nadrobil
si i vypiju

Až zítra ráno v pět
poručík řekne pal
škoda bude těch let
kdy jsem tě nelíbal
ještě slunci zamávám
a potom líto přijde mi
že tě lásko nechávám
samotnou tady na zemi
ná-na ná-na ná
na ná-na ná-na ná
že tě lásko nechávám
na zemi

Až zítra ráno v pět
prádlo půjdeš prát
a seno obracet
já u  zdi budu stát
tak přilož na oheň
a smutek v sobě skryj
prosím nezapomeň
nezapomeň a žij
ná-na ná-na ná
na ná-na ná-na ná
na mě nezapomeň
a žij