K uvedeným monodramatům pár poznámek na okraj.

Vypátrání skutečných  duchovních otců těchto  smrtelně vážně myšlených hříček ponechávám detektivům ducha bystré literární vědy, já se jen zmíním o studánkách, u nichž jsem pívával, a chuť jejichž vod teď cítím na jazyku: Krylov a jeho  veršovaný „Trumf“, Galczynskiego Divadélko Zelená husa, Jára Cimrmann, Hrubín „Dvakrát sedm  pohádek“, v prvé řadě ale šumící totáčové  kazety s nahrávkami  divadelních  her v  přednesu samotných autorů, tehdy dramatiků, dnes prezidentů.
Všechny hry vznikly z vnitřního  podtlaku. Byv nucen přinést  k různým příležitostem  nějaký ten prezent, přinášel jsem  kamarádům ze skupiny Prolog k výročí jejich kapely „Honzu, který na buben přišel“, Zapletalovi ku příležitosti křtu jeho nové knihy „Kobovu garáž“ a Robertu Křesťanovi k nové desce novou hru „Druhá tráva“.
Monodrama „Jak Honza na buben přišel“ přetiskuji v původní verzi, ačkoliv jsem ji chtěl (a stále chci)  zgruntu předělat.V archívu jsem totiž ke své velké radosti objevil dlouho  hledanou a málem oželenou skvostnou literárně filozofickou kritiku Lumíra Tučka na ono monodrama, a kvůli souvislostem a Lumírovým citacím přepisuji tedy „Honzu“ v originální podobě.
 

Jak Honza na buben přišel (30.10.1989)
veršované monodrama o 11 hlasech
věnováno kamarádům ze skupiny Prolog

Kobova garáž  (18.3.1992)
monodrama pro 3 osoby,6 zpěvaček a 1 hlas
Věnováno Zdeňku Zapletalovi

Zubři  (29.10.1992)
veršované monodrama pro 4 osoby a 1 hlas
věnováno milé a roduvěrné Jarce Halamíčkové z Rožnova pod Radhoštěm

Druhá tráva   (14.12.1992)
veršované monodrama se zpěvy pro 4 osoby dospělé, 4 osoby nedospělé
a 1 hlas tvárný
Věnováno Robertu Křesťanovi