JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


TVORBA - LIBRETA
 

W.A. MOZART: FIGAROVA SVATBA

 

PRVNÍ JEDNÁNÍ

 

SCÉNA I.

Figaro, Zuzana.

Zuzana se dívá do zrcátka, Figaro měří pokoj.

                              

Č.1

Duetino
 

FIGARO:

Deset patnáct dvacet třicet

Semhle postel a támhle skříň
 

ZUZANA: Bílou pentlí vlasy svážu
Dám si růži do čela
Dneska cestou z kostela
Vedle svého novomanžela
Budu šťastná budu veselá

Pověz mi Figaro
Jak se ti můj čepec líbí ?
Vlastnoručně jsem ho šila

Posloucháš mě vůbec Figaro ?
Vlastnoručně jsem ho šila
Zhubla při tom čtyři kila
 

FIGARO: Ten je krásný Ten ti sluší
Krásnější svět neviděl
Císař pán by záviděl
 
ZUZANA: Líbí se ?
 
FIGARO: Ten ti sluší
 
ZUZANA: Nelžeš mi?
 
FIGARO: Na mou tě duši
 
ZUZANA: Sláva bohu Sláva bohu
Teď už vdávati se mohu
Mám svůj čepec jak má být
 
FIGARO: Vzít si můžeš svého muže
Máš-li čepec jak má být
 
ZUZANA ,
FIGARO
Ráno dnešní ať je pochváleno
Záhy budeme mít stejné jméno
V tomto čepci se stanu tvou ženou ( se stane mou ženou )
Já sama jsem si ho ušila( Zuzana sama ho ušila )
Já sama zcela sama ( Jó sama zcela sama)

Zuzana sama ho ušila
   
Recitativ
ZUZANA: Co tu měříš a špekuluješ, můj Figarečku ?
 
FIGARO : Já koukám jenom, zda naše fungl nová postel se vejde tady do tohoto kouta.
 
ZUZANA: Sem do pokoje ?
 
FIGARO : Jistě. Dal nám ho můj dobrý kamarád, pan hrabě.
 
ZUZANA: Já mu ho klidně nechám.
 
FIGARO : Co se ti nezdá ?
 
ZUZANA: Chytrý se dovtípí…
 
FIGARO : Ahá a za chytrou jsi tady ty.
 
ZUZANA: Ten pokoj nechci. Nechci! Stačí ti to ?
 
FIGARO : Nechápu důvod. Je prostorný, je vzdušný, v celém paláci není pěknějšího.
 
ZUZANA: Tak to ber tak, že jsem moudrá a ty jsi trdlo.
 
FIGARO : Díky. Proč tolik chvály ? Jen se bojím, abys později nemluvila jinak.
 
   
Č. 2 Duetino
 
FIGARO : Když pán zazvoní že si mé služby žádá
Cink cink cink cink
Hop a skok
Jeden krok
udělám

Když tvá milá paní
By též něco ráda
Cink cink cink cink
Šuby dub
Coby dup
Už jsi tam
 
ZUZANA : Jak znám hrabě pána a znám ho už roky
Už slyším jak dává ti pokyn
Cink cink cink cink
Poroučí abys jel někam pryč
Buch buch buch buch
K mému lůžku to má jen dva kroky
 
FIGARO : Zuzano No! No!
 
ZUZANA : Jen dva kroky
Buch buch
Dva kroky
 
FIGARO : No toto !
 
ZUZANA : Ty žárlíš můj milý
A proč ? Přece víš jak tě moc ráda mám
 
FIGARO : Já žárlím a šílím
A proč ? Co se ptáš ? Přece já pána znám
 
   

Recitativ
 
  Chceš slyšet ? Tak mlč a nemluv.
 
FIGARO : Jasně, chci slyšet všechno.
 
ZUZANA : Náš milý hrabě nechce už běhat za cizíma, má už jich zdá se plné zuby.
Dostal teď nový nápad, že by moh´ lovit doma, čímž má na mysli zámek.
Ale pozor ! Hraběnka, ta to není !
 
FIGARO : Kdo tedy je to?
 
ZUZANA : No hádej, můžeš dvakrát .
 
FIGARO : Nevím.
 
ZUZANA : Zuzana tvoje.A právě proto hrabě dal nám tenhle pokoj, aby byl blízko blizoulinko Zuzce.
 
FIGARO : Jó tak. Už mi to seplo.
 
ZUZANA : To je ten jeho šarm, ta jeho péče, jeho noblesa šlechtického ducha.
 
FIGARO : Teď vidím víc ! Jak já moh být tak slepý !
 
ZUZANA : Jen počkej, to není všecko. Don Basilio, můj učitel zpěvu a jeho kumpán, když máme spolu lekci, hučí furt do mě, proč hraběte nechci.
 
FIGARO : Kdo ? Basilio ? To je zloduch !
 
ZUZANA : A co sis myslel ? Že dostala jsem věno pro tvoje krásné oči?
 
FIGARO : On váží si mé práce.
 
ZUZANA : Hm ,to tak, to tak… On kupuje si prostě jisté chvilky,na něž má staré právo.
 
FIGARO : Nemá ! To právo, o kterém je řeč, dávno zrušil.
 
ZUZANA : To jo, jenže, jak zdá se, tak toho lituje a chce svoje zpět.
 
FIGARO : Skvělý ten hrabě ! Má plnou hubu keců, že je čas nových změn a potom couvá.
Zazní zvonek.
Kdo zvoní ? To je paní.
 
ZUZANA : Jen malou chvíli, Fí, fí, Fígarku milý !
 
FIGARO : Nic neboj se, má lásko !
 
ZUZANA : A ty se brzdi !
 
   
SCÉNA II.  
Figaro
 
 
FIGARO : Už si v tom dělám jasno. Začínám chápat naši londýnskou cestu. Prý velvyslanec…Vymyslel jste to skvěle. Pojedem ve třech, vy jste šéfem, já jsem kurýr, Zuzana s námi,velvyslankyně tajná. Já vám dám tajná ! Vůbec nic ! A basta !
 
   
Č. 3 Cavatina
 
FIGARO : Pan hrabě rád by dobrůtky papal
Hleď na ten zápal
Když cítí med
Pan hrabě rád by z cizího jed´
Jó z cizího jed´
No to se splet´

Kocoure mlsná
Nepráskej vousy
Nadarmo brousíš
Kocouří dráp
Do sítí lapni
Hraběnku svou si
A jinde sklapni
Klapy klap klap

Pokud jsi chlap

Klap klap klap

Jen počkej počkej

I když jsi pán jó
I když jsi pán
A já jenom rab

Já mu dám višně
Máčené v rumu
Dostane Pedro
Žvýkací gumu
Já mu dám zákusek
Dostane hadrem po puse
Já budu péci
On bude jísti
Ještě to neví
Záhy to zjistí
Párat s tím náfukou nebudu se

Pan hrabě rád by dobrůtky papal
Hleď na ten zápal
Když cítí med
Pan hrabě rád by z cizího jed´
No to se splet´
 
Odejde

 
 
SCÉNA III.  
Bartolo a Marcellina.
 
BARTOLO: A to jste, drahá, čekala do poslední chvíle, abyste mi to řekla ?
 
MARCELLINA: Což není vzrušující překazit svatbu, když už je na spadnutí ? Když už koláče pečou ? Jak málo často stačí. A on má ke mně kromě té naší smlouvy taky jisté závazky. Prostě, prostě je třeba začít hned teď . Postrašit drobet Zuzanku. Hraběti, aby řekla ne, ne, on aby se jí pomstil. Bude stát na mé straně a Figaro si vezme prostě mě.
 
BARTOLO: Dobrá, jak račte si přát. Jste v dobrých rukách. Vykonám, co je třeba, s nadšením v srdci a s gustem dám svou škaredou starou služku rád tomu, kdo mě obral o mou lásku.
 
   
Č. 4 Árie
BARTOLO : Já se pomstím Já se mu pomstím
Svého plánu rád se zhostím
Těm kdo ví jak pomsta chutná
Slova má víc nejsou nutná
Nejkrásnější věc na světě
Když se blíží čas k vendetě

Nastražíme
Rozmyslíme
Připravíme
Učiníme
Zvítězíme
Zvítězíme
Nastražíme Rozmyslíme Připravíme Učiníme
Až já se pomstím
Jsem si jist že vyjde to
Sláva hurá vendeto

Kdybych měl naruby obrátit zákoník
Něco už vymyslím abych byl na koni
Změníme maličko
Paragraf slovíčko
Z mínusu plus
A Figaro šlus

Z každého mínus
Udělám plus
Figáro šlus

Zná celé město doktora Bartola
Chystej si Figaro vůz na funus
Odejde.

 
SCÉNA IV.  
Marcellina, potom Zuzana.
 
Recitativ  
MARCELLINA: Ještě mám jakous šanci a za pokus nic nedám. Vida, Zuzana jde sem. Zkusíme něco. Já budu dělat slepou. A takovouhle krasotinku měl by si vzít.
 
ZUZANA : To mluví o mně.
 
MARCELLINA: Dá se od něho ale něco jiného čekat ? Za prachy vše !
 
ZUZANA : Ta drbna! Naštěstí každý zná tu její hubu.
 
MARCELLINA: Hleďme. A jak je chytrá. Kouká jak neviňátko, člověk málem by myslel…A přitom.
 
ZUZANA : Radši jdu pryč.
 
MARCELLINA: A jak se tváří.
 
   
Č. 5 Duetino
 
MARCELLINA: Je ctí pro mne velkou že můžu vás pustit
 
ZUZANA : Ó dík za ten zvyk nejdřív štíhlí pak tlustí
 
MARCELLINA: Ne ne vy jste první
 
ZUZANA : Starší přednost má
 
MARCELLINA: Ne ne vy jste první
 
ZUZANA : Teď vy a pak já
 
MARCELLINA / ZUZANA : Ne né milostpaní
Mé vychování
To brání
Mi v tom
 
MARCELLINA: Paní Nevěstinka
 
ZUZANA : Paní Papulinka
 
MARCELLINA: Paní Bumnazáda
 
ZUZANA : Paní Papáráda
 
MARCELLINA: Ta výbava
 
ZUZANA : Postava
 
MARCELLINA: To místo
 
ZUZANA : Ten zjev Ef Ef
 
MARCELLINA: Mě z ní asi trefí šlak
Tak tak
Jak pije mi krev
 
ZUZANA : Je k smíchu ten pajdulák
Jak jímá ji hněv
 
Marcelina odejde.

 
 
SCÉNA V.  
Zuzana, později Cherubin.
 
ZUZANA : Jen běž, ty stará sůvo, chytřejší než sto opic. Paní si přečte pár knížek, už by nejradši vedla celý svět.
 
CHERUBIN: Jsi to, Zuzanko, ty ?
 
ZUZANA : Jó jsem, co tady děláš ?
 
CHERUBIN: Já…No já…Jak to říci…
 
ZUZANA : Tak řekni. Co se stalo ?
 
CHERUBIN: Jde o to, že pan hrabě mě našel s mojí Barbarinou a hned výpověď dal mi. A jestli naše paní, moje kmotřenka krásná, nezíská milost pro mne, to potom já budu muset pryč a už tě neuvidím.
 
ZUZANA : Jó tak ty myslíš na mě? Vážně? A co že to tvoje horké srdce najednou přestalo po hraběnce toužit ?
 
CHERUBIN: Ó …Ne, ne, jenže z ní mám velký respekt. Závidím ti, že tak často můžeš se s ní vídat, ráno oblékat šaty, večer zase je svlékat, vlasy česat a pak vázat, spínat sponky. Ach, kdybych já moh´. Když si představím sebe…
 
ZUZANA : A jak je hezká a jemňoučká ta stužka. Nosí ji ve svých vlasech.
 
CHERUBIN: Ó ta je ale krásná. Dej mi ji, prosím tě.
 
ZUZANA : Vrať mi ji ! Vrať ji !
 
CHERUBIN: Ó nene ! Ji budu hlídat jak oko v hlavě, o ni se porvu na život a na smrt.
 
ZUZANA : Jsi drzý jako štěně.
 
CHERUBIN: ZUZANAzanko, díky. A za odměnu dám ti novou písničku, kterou jsem ti složil.
 
ZUZANA : A co já s ní mám dělat?
 
CHERUBIN: Přečti ji naší paní, přečti si ji ty sama, dej ji pak Barbarině, Marcelině, přečti ji pak všem ženám v celém zámku.
 
ZUZANA : Chudáček cherubín. On se nám zbláznil.
 
   
Č. 6 Arie
 
CHERUBIN: Nevím sám co se to se mnou děje
Hlava třeští a dech se mi chvěje
V kolenou slabý jsem jako moucha
Srdce bouchá mi už celý den
Jak jsem roztoužen
Tou spoustou žen

Pouhý lem šatů zřím a jsem grogy
Cítím parfém a jdou na mě mdloby
Padám
A strádám
Svůj pohyb nezvládám
Krásné madam
Lásku žádám
Vámi jsem omámen
Pá-da-da-dam
Své sny spřádám
Pak z nich nemůžu ven

Proč nikdo neslyší mě
Proč všichni míjejí mě
Já ptám se hor i strání
I ptáků ryb i laní ( i pánů i paní )
Proč touha spát mi brání
Proč nemám nikde stání
Čím se to léčit dá
A nikdo neodpoví
Smutnému andílkovi
Který je na vše sám
 
   
SCÉNA VI.  
Cherubin a Zuzana, později hrabě.
 
Recitativ  
CHERUBIN: Jsem zcela ztracen.
 
ZUZANA : Ticho buď ! Jde hrabě, schovej se tu.
 
Cherubin se schová za lenošku, hrabě si sedne.
 
HRABĚ: Zuzanko, co se děje? Zdáš se mi celá divná.
 
ZUZANA : Ó ne,chápejte ovšem…Vy a tady. Kdyby někdo nás tady spolu viděl.
 
Cherubin se schová v lenošce pod přehoz.
 
HRABĚ: Jenom chvíli a půjdu. Poslyš !
 
ZUZANA : Nic nechci slyšet.
 
HRABĚ: Jen dvě slova. Jak víš, tak do Londýna na čas posílá mě král. Já rozhod´ jsem se Figara vzíti sebou.
 
ZUZANA : Kdy najdu sílu…
 
HRABĚ: Můžeš všecičko všechno. S tím kouzlem ,které máš dnes nade mnou, můžeš nařizovat, co chceš a já ti to splním.
 
ZUZANA : Já nechci od Vás nic. Dnes ani zítra. Kašlu vám na ta kouzla. Ó, omlouvám se…
 
HRABĚ: Pochop mě, milá. Chci, abys byla šťastná. Dobře víš, co mám v srdci. Ty přeci víš, jak moc miluji tě. Tak poslyš. Jestli bys dneska večer na chvíli jenom do zahrady přišla, za to štěstí bych zaplatil i zlatem.
 
BASILIO: (za scénou) Před chvílí odešel.
 
HRABĚ: Kdo je to ?
 
ZUZANA : Jemine !
 
HRABĚ: Nikdo. Ať tady nejde !
 
ZUZANA : Chcete snad tady zůstat ?
 
HRABĚ: Půjdu jej hledat tam. Snad ho i najdu.
 
BASILIO: Já ukryju se tu.
 
ZUZANA : Bože, jen to ne !
 
HRABĚ: Ticho! A zbav se ho rychle!
 
Schová se za křeslo.
ZUZANA : Jak zbav ? No, nazdar.
 
   
SCÉNA VII.  
Předešlí a Basilio.
 
BASILIO: Zuzano, pozdrav pánbů. Pan hrabě náhodou tady nebyl ?
 
ZUZANA : A co by tady tak asi dělal, vážený pane ?
 
BASILIO: Klídek, klídek, já jen, že Figaro ptá se po něm.
 
ZUZANA : ( Ach, bože! ) Vy dva jste fakt jeho miláčkové.
 
HRABĚ: ( Jsem zvědav, jak mi slouží.)
 
BASILIO: No, musím říct, že neznám případ, že by ten, kdo miluje něčí manželku, neměl
rád jejího manžela.
 
ZUZANA : A zmizte, hampejzníku,než vás vynesu v zubech.
Strčte si někam vaše názory, řeči, i toho hraběte.
 
BASILIO: Co jsem řek´ špatně ? Každý má jiné gusto. Já jenom pomyslel na milence, aby se k vám hodil. Spíše moudrý a štědrý, jak to dělají všechny chytré dámy. Ne puberťáka tam kdesi.
 
ZUZANA : Myslíte koho ?
 
BASILIO: To vaše páže. Chlapeček malá, jak mu to všecko kouká z očí. Támhle vleze, tam se schová,hupky hup.
 
ZUZANA : To je nic než pomluva, vy, vy jeden !
 
BASILIO: Když se chce, všechno jde.A člověk vidí a zaslechne i hezkou písničku. Svěřte se mi. Já jsem váš přítel. Nikomu ani slovo. Psal ji vám nebo paní ?
 
ZUZANA : ( Kdo mu to kruci řekl ? )
 
BASILIO: Kromě jiného, dcero, bude vhodné mu říci, ať na ni u stolu nekouká tak lačně jakoby týden nejed. Hrabě si toho všimne a bojim, bojim. Vždyť víte, jaký je pruďas.
 
ZUZANA : To je příliš ! Vy tu lumpe, lžete, až se vám od huby práší !
 
BASILIO: Já ? Jak jsem koupil, tak i prodávám dál a nepřidávám ani chlup. Vždyť vědí o tom všichni.
 
ZUZANA : ( vystoupí z úkrytu ) Cože ?! Co vědí všichni ?
 
BASILIO: A…a…a
 
ZUZANA : A je to !
   
   
Č. 7 Terceto
 
HRABĚ: Sluch mě šálí Zrak mě mámí ?
Býti vámi tak hned jdu ven
Způsoby vašimi jsem rozezlen
 
BASILIO: Odpusťte mi
Trapně je mi
Že jsem vešel neohlášen
 
ZUZANA : Je to v pytli
Už mě chytli
( jak tu vlítli )
Já snad půjdu do kolen
Vrávorá.
 
BASILIO / HRABĚ: Ona se nám láme v pase
Jak tak zdá se
Má z toho šok
 
BASILIO: Pomaloučku na sedátko
 
ZUZANA : Svatá matko
Omdlela jsem

Ruce pryč a ani krok
Už ani krok
 
BASILIO: Nás dvou bát se nemusíte
Neztratíte cti ani flok
 
ZUZANA : Nás dvou bát se nemusíte
My vám nesem jen vína lok
 
BASILIO: To jak prve vykládal jsem
O pážeti já pouze lhal jsem
 
ZUZANA : Je to léčka
Basta a tečka
Je to podvodník a cvok
Normální cvok
 
HRABĚ: Páže
Ať si uzlík váže
 
BASILIO: Ubožáček
 
HRABĚ: Zítra lajtnant mu ukáže
 
BASILIO: Ubožáček
 
HRABĚ: Krásný ptáček
Sám jsem viděl
Jak si kvokal kvoky kvok
 
ZUZANA : Cože?
 
BASILIO: Kde?
 
ZUZANA : Bože! Ne!
 
   
Recitativ  
HRABĚ: Bylo to včera. Pokoj arbařin je zamčen, klepu, Barbarina otvírá vylekaná celá, ve mně podezření klíčí, všude hledám, všude slídím, rozhlédnu se po pokoji, pod ubrusem se něco rojí, tak to zvednu…! No a tam páže !
Stáhne přehoz z lenošky.
 
ZUZANA : Já padám ke dnu
 
BASILIO: Závistí blednu
 
HRABĚ: Ó ty světe pokrytecký
Falší znovu byl jsem bit
 
ZUZANA : Mám už toho plné kecky
Já chci aspoň chvíli klid
 
BASILIO: Takové jsou prostě všecky
Ženským nelze uvěřit
 
   
Recitativ  
HRABĚ: Basilio ! Rychle pro Figara, jenom ať se dozví, co se tu stalo.
 
BASILIO: A taky to, co kdo řekl.
 
HRABĚ: Ne, nechoď. Radši zůstaň. Taková drzost. Vše je jasné jak facka.
 
BASILIO: Nevinný nemusí se omlouvat.
 
HRABĚ: Kdy on sem vlastně přišel ?
 
BASILIO: Byl u mě ještě předtím, než vy jste vešel. Přišel mě prosit, abych vymohla pro něj u hraběnky milost. Když potom vás viděl, jak jdete ke mně, celý zmatený za křeslo se schoval.
 
HRABĚ: Ale já přeci jsem si sedl sem, když jsem přišel.
 
BASILIO: Pro mě místečko zbylo tady vzadu.
 
HRABĚ: A když já se schoval sem…
 
BASILIO: Tak udělal jsem prostě tak… Žádný problém.
 
HRABĚ: To tvrdí ten kluk, že slyšel všechno, co jsem tu říkal ?
 
BASILIO: Já jsem se snažil, abych neposlouchal.
 
HRABĚ: Hrůza je to.
 
BASILIO: Míň emocí. Jde někdo.
 
HRABĚ: Vy zůstanete tu, vy jeden hade.
 
   
SCÉNA VIII.  
Předešlí, Figaro, sedláci a selky.
   
Č. 8 Sbor
 
SBOR: Zpívejme písně
Házejme růže
Chválen buď navěky náš moudrý pán
Tváří se přísně
On všechno může
A lidmi svými je milován
 
   
Recitativ  
HRABĚ: Co je to tady za hru?
 
FIGARO : ( Zatančíme si, mé milované děcko ?
 
ZUZANA : Jsi moje všecko)
 
FIGARO : Náš vzácný pane hrabě, prosím, přijměte projev díků za váš odvážný počin, kterým jste zrušil právo, jenž tolik nemilé nám bylo.
 
HRABĚ: To právo už je pryč. Co ještě chcete ?
 
FIGARO : Dneska sklízíme plody vaší nedoceněné moudrosti. Neb naše svatba byla již dojednána, žádám vás tímto, ať dáte bílé roucho - symbol počestnosti - té, která díky moudrostí vaší zůstala čista tu.
 
HRABĚ: Jak mazaně mluví. Já nesmím dát nic znát. Přátelé moji, vaše uznání těší, ale hold nepatří mi. Ani hold, ani sláva. Když ono právo na svém panství jsem zrušil,jen jsem přírodě dal, co její bylo.
 
VŠICHNI: Ať žije !
 
ZUZANA : To je řeč !
 
FIGARO : To je krása !
 
HRABĚ: Teď slyšte slib můj, že vykonám ten obřad. Žádám jen malý odklad a potom vám dopřeji ono štěstí, zde tady před vašimi blízkými, s velkou pompou. ( Marcellino, kde vězíš ?)
Přátelé, jděte !
 
   
Č. 8a Sbor
 
  Zpívejme písně
Házejme růže
Chválen buď navěky náš moudrý pán
Tváří se přísně
On všechno může
A lidmi svými je milován
Sedláci a selky odejdou.
   
Recitativ  
FIGARO : Ať žije !
 
ZUZANA : Ať žije !
 
BASILIO: Ať žije !
 
FIGARO : ( k Cherubinovi ) Proč netleskáš jak všichni ?
 
ZUZANA : Je smutný chudák malá, protože pán ho vyhání ze zámku.
 
FIGARO : A zrovna, když je tak pěkně.
 
ZUZANA : Zrovna v den naší svatby.
 
FIGARO : Tolik slávy je kolem.
 
CHERUBIN: Ach, pane hrabě, já…
 
HRABĚ: Vy radši mlčte.
 
ZUZANA : Vždyť je to ještě dítě.
 
HRABĚ: Já vám dám, že je dítě.
 
CHERUBIN: Byla to chyba, já přiznal jsem se přece.
 
  Ben. Ben. Odpouštím já vám. Dokonce půjdu dál. V mém pluku zrovna teď je pro vás volné jedno místo. Jistě se vám tam bude líbit. Adió.
ZUZANA /FIGARO : Alespoň do zítřka.
HRABĚ: Ne, ne, ne, hned teď.
CHERUBIN: Pane hrabě, jsem hotov. Na váš rozkaz !
HRABĚ: Tak se rozluč a jedem ! Ještě Zuzance pusu. ( Jak nečekaná rána…)
Odejde s Basiliem.
 
FIGARO : Hej, kapitáne, aspoň ruku mi podej. Chci s tebou mluvit, než navždy zmizíš.
Buď sbohem, náš milý Cherubínku ! Člověk míní a osud a osud mění.
 
   
Č. 9 Árie
 
FIGARO : Spadla klec můj milý Cherubínku
Teď už máš modřinku na kolínku
Dolétal čmeláček na paloučku
Sladký pyl z kvítku pil S tím je šlus
Je z tebe vojáček můj ty kloučku
Vlevo vbok a teď Poklusem klus !

Krásná péra a šat zlatem skvoucí
Vyměníš za mundúr nepadnoucí
Dlouhý vlas který tvou hlavu krášlí
Bude zkrácen o zásadní kus
S tímto výsledkem smířit se zkus

Je to hnus
Zelené mozky
Čajík s bromem do termosky
Je nápojem božským

Těžká puška úzká torna
Pěšákova uniforma
Boty menší o dva palce
Blechy lezou zpod kavalce
Plat a stravu erár ti dává
Co chceš víc ? Armádě sláva

Pod korouhví svého pluku
Z Barcelony do Insbrucku
A pak zpátky horem pádem
S matkou žízní s otcem hladem
Břicho prázdné huba suchá
Kulky sviští kolem ucha
Ani slunko ani stín
Ať žije vojín Cherubín
Miláček k pomilování
Adonis k zulíbání
Narcisek k pohledání
Tajný sen všech slečen a paní

Zpříma kráčej pod praporem
Metálem si ozdob hruď
Zpíváme ti všichni sborem
Čest a sláva tobě buď !
 
   
 

 

 
DRUHÉ JEDNÁNÍ
 
 
SCÉNA I.  
Hraběnka sama.
 
Č.10 Cavatina
 
HRABĚNKA: Lásko má tvůj žár mi schází
Vroucný býval náš mládí čas
Mráz už zvolna v náš dům vchází
Zpátky lásko vem si nás
 
   
SCÉNA II.  
Hraběnka a Zuzana, později Figaro.
   
Recitativ
 
 
HRABĚNKA: Pojď sem, Zuzanko, sedni a dopověz to celé.
 
ZUZANA: Už víte všechno.
 
HRABĚNKA: Takže začal tě svádět ?
 
ZUZANA: Svádět jak svádět. Pan hrabě svádí jinak pokud týká se služek.On to spíš bere jaksi přes peníze.
 
HRABĚNKA: On už nemiluje mě.
 
ZUZANA: Proč ale pak na vás žárlí tak moc ?
 
HRABĚNKA: Takoví jsou tihle moderní muži.Nevěrní ze zásady a rozmarní jak děti, ješitní tak, že hned na všechny žárlí.Myslí si, že jen oni jediní můžou.
 
FIGARO: La la la
 
ZUZANA: Figaro, pojď sem, lásko ! Hraběnka by ráda…
 
  Jen žádnou starost. Není proč vraštit čelo.Vždyť o co tady kráčí ? Hraběti se má nevěsta zalíbila a proto chtěl by potajmu obnoviti znovu staré feudální právo.A že se mu to zdaří, je klidně možné.
 
HRABĚNKA: Jak „možné“ ?
 
ZUZANA: Zdaří co?
 
FIGARO: Üplně normálně. Stačí když Zuzka bude chtít a máme to.
 
ZUZANA: Prosím tě, přestaň plácat.
 
FIGARO: Jo, jo, už končím .On pan hrabě rozhod´,že ze mě bude kurýr na jeho cestách, přičemž Zuzana odjela by s námi jako poradce velvyslance, na což by dostala glejt. Což ona nechce - ten čestný diplom. Proto ho pan hrabě asi dá Marcelině.
 
ZUZANA: Tobě to není ekl dělat žerty z takhle závažných věcí ?
 
FIGARO: Nestačí vám ,že se ze všeho směju ? Mám jistý nápad :Po Basiliovi pošleme hraběti upozornění, že se bude konat schůzka, kterou vy jste si domluvila s milencem jistým
 
HRABĚNKA: Mein Gott ! A dát to tomu žárlivci mému ?
 
FIGARO: To že tak žárlí, to hraje pro nás. My ho totiž spletem a podvedem, překvapíme, zmaříme jeho plány, ať neví a ať tápe. Brouka mu nasadíme tím do hlavy, že co on strojil, někdo jiný mu chystá. On začne ztrácet čas a pak ztratí stopu. Pak nečekaně a dřív než by snad stačil překazit naše všechny plány, nastane chvíle naší svatby a tváří v tvář vám netroufne si proti mně se stavět.
 
ZUZANA: No jo. A místo něj se postaví Marcelina.
 
FIGARO: Nech na mně. Hraběti dej vědět, jen ať přijde dneska večer za tebou do zahrady, kam místo tebe pošleme Cherubína, dokud ještě je tu. A samosebou předtím ho převlečeme tip top do ženských šatů. To je jediná možnost, jak hrabě pán přistižen in flagrati snad pak bude se chovat, jak si přejem.
 
HRABĚNKA: Líbí se?
 
ZUZANA: Ale jo !
 
HRABĚNKA: Logiku má to.
 
ZUZANA: To by mohlo vyjít ? Máme dost času?
 
FIGARO: Hrabě jel právě na lov a má se vrátit až za několik hodin.Teď půjdu a pošlu vám sem hned Cherubína. Nechám na Vás, jak ho nastrojíte.
 
HRABĚNKA: A potom?
 
FIGARO: Co potom ?

Pan hrabě rád by z cizího papal
Pan hrabě rád by z cizího jed jó
No to se splet
Odejde.
 
 
   
SCÉNA III.  
Hraběnka a Zuzana, později Cherubín.
   
Recitativ
 
 
HRABĚNKA: Bolí mě, že ten mladík
to všechno tady slyšel. To, co tu nestoudně navrhoval hrabě.Bolí to, bolí.Proč ale, to mi řekni,Nepřišel nikdy za mnou ? A kde je ona píseň ?
 
ZUZANA: Je tady a zazpívá nám ji sám pan autor. Tiše. Už je tu. No jistě. Tak vstupte náš, nejmilejší kapitáne.
 
CHERUBIN: Neříkej mi tak.Mně zní to hrozně smutně.Zaslechnu- li to.Vím, že se navždy loučímse svou kmotřenkou hodnou.
 
ZUZANA: A taky krásnou.
 
  No vždyť …No vždyť…
 
ZUZANA: No vždyť… Ty, ty… Tak honem, honem. Chcem slyšet tvoji píseň, kterous mi ráno zpíval .Paní si též ji přeje.
 
HRABĚNKA: Kdopak ji psal?
 
ZUZANA: A hleďme ! Jak celý zrudnul. Kdo by to do něj řekl
 
HRABĚNKA: Kytaru máme tady , tak doprovoď ho.
 
CHERUBIN: Mám,paní, velkou trému. Jestliže ovšem chcete.
 
ZUZANA: To víš, že chce. Tak pěj, náš Cherubínku !
 
   
Č.11 Canzona
 
CERUBIN: Vy která víte
Jak chutná svět
Snáz pochopíte
Trýzeň mých let

Trápím se trápím
Čím dál tím víc
Krůpěje skrápí
mou bledou líc

Mráz horko střídá
Proč nevím sám
Ráno ač snídám
Stále hlad mám


Sen jenž mě souží
Má vaši tvář
Vás paní toužím
Skrýt pod polštář

Touhou jsem zmámen
Má zvláštní chuť
Tíží mě kámen
Tam co je hruď

Já chtěl bych létat
Až ke hvězdám
Síť ze snů splétat
Tolik jich mám

Písně chci skládat
A vám je hrát
Tak málo žádat
A všechno dát

Vy když teď víte
Co v srdci mám
Snáz pochopíte
Proč tady lkám

Proč tuhle píseň
Já složil vám
 
   
Recitativ
 
 
HRABĚNKA: Bravo, to byla krása. Já netušila, že jste tak dobrý zpěvák.
 
ZUZANA: Je toho víc, v čem je tak dobrý jako v tomhletom. Rychle, vojáčku, pojď sem. Figaro řekl ti ?
 
CHERUBIN: Všechno mi řekl.
 
ZUZANA: Tak ukažte se mi. To bude bezvadné. Máme postavu stejnou. Svlečte kabát !
 
HRABĚNKA: Co děláš ?
 
ZUZANA: Jen žádné strachy.
 
HRABĚNKA: A co když někdo přijde ?
 
ZUZANA: Jen ať. Co na tom špatné? Tak jo, zavřem tu.
Zamkne hlavní dveře.
Jak ho tak prohlížím.. Co ovšem s vlasy?
 
HRABĚNKA: Zajdi do mého pokoje. Mám tam čepec. Dělej. Co to za papír?
 
CHERUBIN: To je dekret.
 
HRABĚNKA: Teda vzali to hopem.
 
CHERUBIN: Dal mi ho teď Basilio.
 
HRABĚNKA: Chybí pečeť. V spěchu zapomněli na ni.
 
ZUZANA: Co má s pečetí být ?
 
HRABĚNKA: Patří na dekret.
 
ZUZANA: I hrome , to byl šrumec. Zde je ten čepec.
 
HRABĚNKA: Pospěš si, Zuzanko. Kdyby hrabě se tu zjevil, bude zle.
 
   
Č. 12 Arie
 
ZUZANA: Jen blíže sem si stoupněte
Jen sem si stoupněte
A stůjte a stůjte
Ani se nehněte

Jen chvilku jenom chviličku
Bravo
za krátký čas
a uděláme holčičku
my uděláme z vás

nevýrejte nezírejte
sem se mi chlape dívejte
jí si nevšímejte

My uděláme holčičku
Na místě přímo zde
Pomaličku pomaličku
Jo Krásně nám to jde

Hlavičku vpravo
Trochu ji zaklonit
A naklonit
Bravo

A tu to zapošijem
Tu zvednem a tu skryjem
A tady zúžíme to
A jak se zdá tak jde to

Ať chlapy trefí šlak
Udělejte pár kroků
Ať víme co a jak

No sekne mu to sekne
Ty nohy má fakt pěkné
A zadeček jak pepřík
A v pase žádný vepřík

No div se potom ženským
Že ho tolik milují
 

Recitativ
 
 
HRABĚNKA: Jste samý smích a žerty
 
ZUZANA: Já na něj pomalu už sama žárlím. Hej hádě mladé, tak nepřeháněj to s tou svojí krásou.
 
HRABĚNKA: Už zanechejme hrátek. Vyhrň mu rukávy, až sem nad lokty dej je. Ať na něm vypadají ty šaty trochu lépe.
 
ZUZANA: Až tak ?
 
HRABĚNKA: A ještě víc… sem…Co tu ta stužka ?
 
ZUZANA: Tak právě tu mi sebral.
 
HRABĚNKA: A ta krev tady ?
 
CHERUBIN: Tu ranku ? Opravdu nevím…Před chvílí uklouzl jsem na kameni a asi jsem se škrábnul. A tak jsem si ránu obvázal stužkou
 
ZUZANA: To není tolik zlé. A hleďme, on ručičku bělejší má nežli leckterá dívka.
 
HRABĚNKA: Už zase tady blouzníš. Z mého pokoje přines anglickou náplast a vezmi jich hned víc.Jsou na mém stole. A co se týče stužky. Jen kvůli barvě o ni jsem přijít nechtěla.
 
ZUZANA: Zde máte, čím mu to ovážeme.
 
HRABĚNKA: Vem jinou stužku a též ještě jedny šaty.
 
CHERUBIN: Ach, tahleta by mě léčila lépe.
 
HRABĚNKA: A proč ? Tahle je lepší.
 
CHERUBIN: Ta první stužka vázala kadeř, dotýkala se pleti. A věcí…
 
HRABĚNKA: Talisman, který léčí cizí rány ? Ale, ale. Že má takovou moc, jsem nevěděla.
 
CHERUBIN: Vy samé žerty a já se chystám odjet.
 
HRABĚNKA: Chudáčku, to je hrůza.
 
CHERUBIN: Já jsem tak smutný.
 
HRABĚNKA: On pláče.
 
CHERUBIN: Co s tím? Já raději chci zemřít. Snad kdybych byl teď na pokraji smrti, vaše ústa by řekla…
 
HRABĚNKA: Neblázněte ! Rozumný přeci buďte !
 

 
 
SCÉNA IV.  
Hraběnka a Cherubin, hrabě za scénou. Zaklepání na dveře.
 
HRABĚNKA: Kdo klepe to na dveře ?
 
HRABĚ: Proč jste zamkla ?
 
HRABĚNKA: To je manžel ! Ó bože ! Já umřu ! Vy zde a skoro nahý a v tomhle stavu. Jestli on dostal lístek ! Jeho žárlivost hrozná !
 
HRABĚ: Na co se čeká ?
 
HRABĚNKA: Jsem sama. Ano. Jsem sama
 
HRABĚ: S kým rozmlouváte ?
 
HRABĚNKA: Já s vámi přeci. Přímo s vámi.
 
CHERUBIN: Po tom všem, co se stalo, bude se hněvat. Co jiného mi zbývá.
Schová se v kabinetu hraběnčině.
 
HRABĚNKA: Nebesa ať mě před záhubou chrání !
Odemkne hlavní dveře.

 
 
SCÉNA V.  
Hraběnka a hrabě.
 
Recitativ
 
 
HRABĚ: Zavírat se, co je to za novinku ? Co se děje, má drahá ?
 
HRABĚNKA: Ó nic ! Já jenom, já dávala jsem tady…
 
HRABĚ: A co jako ?
 
HRABĚNKA: Jedny šaty, co jsem měla pro Zuzanu. Už je odnesla k sobě.
 
HRABĚ: Ale každopádně klidná zrovna nejste. Co řeknete na to?
 
HRABĚNKA: Bože. Má lístek, jež Figaro mu napsal.
Cherubin za scénou převrátí židli.
 
HRABĚ: Co je to vedle za rámus ? Nezdálo se vám, jak by tam něco spadlo ?
 
HRABĚNKA: Já jsem nic neslyšela.
 
HRABĚ: To máte v hlavě vážně velké věci.
 
HRABĚNKA: A proč ?
 
HRABĚ: Že neslyšíte
 
HRABĚNKA: Kdo by tam asi moh být ?
 
HRABĚ: To se ptám já vás. Já teprve teď přišel.
 
HRABĚNKA: Už vím. Zuzana si asi…
 
HRABĚ: Vždyť jste tvrdila, že šla pryč s těmi šaty.
 
HRABĚNKA: Jestli šla tam či… či tam, nevšimla jsem si.
 
HRABĚ: Jó takhle…A z čeho plyne ta nervozita vaše ?
 
HRABĚNKA: Že by kvůli mé služky?
 
HRABĚ: To vskutku nevím. Jen že jste jakás jiná.
 
HRABĚNKA: Ta služka spíš než mě znervózňuje vás . Jak se tak dívám.
 
HRABĚ: No dobrá dobrá, hned uvidíme, zjistíme.
 
 
 
SCÉNA VI.  
Předešlí a Zuzana nepozorována.
   
Č. 13 Terceto
 
HRABĚ: Zuzanko otevřete
A hezky pojďte k nám
 
ZUZANA: Co tady všichni řvete
A páže zmizlo kam
 
HRABĚNKA: Tam nesmíte Pryč jděte
Vám nelze jíti tam
 
HRABĚ: Můj rozkaz je mé přání
 
  Já bráním já bráním
Dívčí čest
Tam dívka zkouší šaty
A zamčena tam jest
 
HRABĚ: No! No tak to už je jisté
Tam s ní je cizí chlap
 
ZUZANA: Ach můj ty jezukriste (z panny čisté )
Náš pán do toho šláp
 
HRABĚNKA: Ta chvíle je jak byste
Šli z louže pod okap
 
HRABĚ: Zuzano
 
HRABĚNKA: To nesmíte
 
HRABĚ: Tak otevřete
 
HRABĚNKA: Pryč jděte
 
HRABĚ: Zuzano
 
HRABĚNKA: To nesmíte
 
HRABĚ: A pojďte k nám
 
HRABĚNKA: Vám nelze jíti tam
 
HRABĚ: Jen slůvko jenom náznak
Jen prstík ven vystrčte
 
HRABĚNKA: Neposlouchejte blázna
Prosím Zuzano mlčte
 
HRABĚ: Má manželko měj rozum
Jen žádný skandál proboha
Jen skandál bože ne
 
HRABĚNKA: Můj manželi měj rozum
Jen žádný skandál proboha
Jen skandál bože ne
 
ZUZANA: No ne tak to je mela
Že tady dojde k skandálu
Tak to je ložené
 
   
Recitativ  
HRABĚ: Takže neotevřete ?
 
HRABĚNKA: A proč bych měla ? Jsou to pokoje mé.
 
HRABĚ: No dobře, dobře. Když to po dobrém nejde.. Nač klíče ?
HRABĚNKA: Hrabě, vy bez rozpaků schopen jste dát v sázku čest dámy?
 
HRABĚ: Toť pravda…Má chyba…K čemu rámus a skandál ? Proč hned do toho tahat celý zámek ? Sám vyřeším to. A co chci, to si vezmu. Stůjte tu, ani krok. Ještě se zbavím poslední pochybnosti. A zamknu tady ty dveře na zámek.
 
HRABĚNKA: Jak nerozvážné.
 
HRABĚ: A vy teď, moje drahá, laskavě půjdete se mnou, Zde nabízím svoje rámě. Nuž pojďme !
 
HRABĚNKA: Nuž pojďme!
 
HRABĚ: A milá Zuzana tu na nás počká.
Odejdou.  

 
 
SCÉNA VII.  
Zuzana vyjde z úkrytu a běží pro Cherubína.
 
Č. 14 Duetino
 
ZUZANA: Dělejte odmykejte
A rychle utíkejte
To já tu Zuzana
Zuzana sama jsem tu
Už slyším je jak jdou
 
CHERUBIN: Můj bo bo bo bo bóže
Já se bo bo bo bojím
 
ZUZANA: Tak vezmeme to tudy
 
CHERUBIN: Že jestli mě tu načapou
 
ZUZANA: A tu či tu
A tam či tam
 
CHERUBIN: Na ma ma maděru
Mě ro ro rozšlapou
 
ZUZANA: A všechno zamčeno je
 
ZUZANA/CHERUBIN Ty dveře do pokoje
I támhle ty a tady tyto taky jsou
i ty i ty
A tady tyto taky jsou
O ou o ou
 
CHERUBIN: Be be be bez paniky
 
ZUZANA: Já zlomím snad ty kliky
 
CHERUBIN: Jak učil nás pan vikář
 
ZUZANA: Tak hlavně nepanikař
 
CHERUBIN: No hurá že by tady
Tím oknem do zahrady
 
ZUZANA: Co děláš cherubíne
Neskákej a vrať se ke mně sem
 
CHERUBIN: Teď není cesty jiné
Tak Cherubíne jdem !
 
ZUZANA: Je to z druhého patra
A dole tvrdá zem
 
CHERUBIN: Kdyby mě tady našli
Tak hodil bych si mašli
 
ZUZANA: Je to z druhého patra
 
CHERUBIN: Tak hodil bych si mašli
 
ZUZANA: Ty narazíš si játra
A budeš mrzákem
 
CHERUBIN: Nech mě jít nech mě jít
Nikdo nesmí tady trpět mojí vinou
To raději chci zhynout
Než paní své ublížit
Skočí z okna do parku.
 
ZUZANA: On zhyne on se zraní
On hrdinou chce být
Neskákej Neskákej !
 
   
Recitativ  
ZUZANA: Ó to je ale ďáblík ! A jak prchá. Kamsi za hory lesy. Netřeba panikařit. Teď zpátky do pokoje. Až tam přijde ten divous, počkám si na něj.
Zajde do kabinetu.
   
Recitativ  
HRABĚ: Všechno je, jak jsem nechal. Tak ptám se : Otevřete sama či já mám ?
 
HRABĚNKA: Zadržte prosím ! Přejte mi chvíli sluchu. Cožpak věříte ,že bych mohla já, žena ctná ?
 
HRABĚ: Co byste mohla, to uvidíme ještě. Kdo v tom pokoji je ?
 
HRABĚNKA: Gut. Uvidíme. Já chci vám něco říci…
 
HRABĚ: To, že služka tam není…
 
HRABĚNKA: Tak. Tam uvnitř je někdo, kdo ve vás nesmí vzbudit za mák podezření. On dneska večer chtěl se propůjčit k žertu. Jen nevinnému žertu. A já vám tady přísahám na svou čest…
 
HRABĚ: Kdo je to ? Tak kdo ? Zabiju ho !
 
HRABĚNKA: Tak poslouchejte mně přec.
 
HRABĚ: A mluvte.
 
HRABĚNKA: Je to chlapec.
 
HRABĚ: Cože kluk ?
 
HRABĚNKA: Kluk.Vaše páže.
 
HRABĚ: (Tomu až nelze věřit, jak tu narážím na něj, kde se pohnu). Jakže ? Neodjel ještě ? Podvodníci ! Vše je jasné jak facka. Vše je to podvod ,léčka a úskok. Zde v tomhle lístku je to
 
   
Č. 15 Finále
 
HRABĚ: Vyjdi ven ty nezbedníku
Nezbedníku nezbedná
 
HRABĚNKA: Proč můj pane tolik křiku
Začínám se o něj bát
 
HRABĚ: Vy se mi snad vysmíváte
Jak se jej tak zastáváte
 
HRABĚNKA: Ani trošku
 
HRABĚ: Co s ním máte ?
 
HRABĚNKA: Proč se ptáte?
 
HRABĚ: Hajdy hošku ! ven hošku !
 
HRABĚNKA: Jen mě nepodezírejte
Dávám své slovo
Že to bylo vše pouze žertem
Tak to berte tak to berte
 
HRABĚ: Jaké žertem ? Jaké berte ? O co jde tu ?
 
HRABĚNKA: On jen zkoušel dámské šaty
 
HRABĚ: Jó tak zkoušel dámské šaty
Už to chápu už to vím
Tak jen vyjdi chlapče zlatý
S tebou si to vyřídím
 
HRABĚNKA: Vaše žárlivost mě sklátí
Urážíte mě tím vším
Vaše žárlivost mě sklátí
Já se zlobím
Urážíte mě tím vším
 
HRABĚ: Klíč mi dejte !
 
HRABĚNKA: On není vinen
 
HRABĚ: Klíč mi dejte
 
HRABĚNKA: On není vinen Vy to víte
 
HRABĚ: Neškemrejte

Táhni pryč má zrádná ženo
Jméno mé je popleněno
Já se hanbou propadám
 
HRABĚNKA: Dobrá…já…jdu
 
HRABĚ: Sedmilháři
 
HRABĚNKA: …však…
 
HRABĚ: sedmilháři
 
HRABĚNKA: …mýlíte se
 
HRABĚ: Čtu vám to v tváři
Já vás asi Já vás asi…
 
HRABĚNKA: Dobrotivé nebe
Žárlivost ho zabije
 
HRABĚ: …Zastřelím A pak i sebe
Mordyje
Krev ať hanbu přikryje
Já chci pistol
 
HRABĚNKA: Humanisto
 
HRABĚ: A konec strázním
 
HRABĚNKA: Vy jste zbláznil
 
HRABĚ: Ó mé dobrotivé nebe
Žárlivost ho zabije
 
  Já vás asi zastřelím a pak i sebe
Mordyjé Krev ať hanbu přikryje
 
   
SCÉNA IX.  
Předešlí a Zuzana.
 
HRABĚ: Zuzana
 
HRABĚNKA: Zuzana
 
ZUZANA: Můj pane
Co má stát se stane

Svůj meč pane taste
A v hruď mou ho vrazte
Ať meč ve mne vražen
Je patřičný trest
Pro nezbedné páže
Jež Zuzankou jest
 
HRABĚ: Já zírám jak lama
Co tohleto je
 
HRABĚNKA: A já zírám taky
Zuzana no ne
A uvnitř a sama
Zuzano co je ?
 
ZUZANA: A z velkého dráma
Je komédyje
 
HRABĚ: Jsi sama ?
 
ZUZANA: No prosím jen vejděte dál
Co když se tu někdo schoval
Jen vstupte
 
HRABĚ: Je třeba bych zkontroloval
Zda se tu někdo neschoval
Vejde do kabinetu.
 
HRABĚNKA: Zuzano
Jsem z toho
Teď vedle
Jak jedle
 
ZUZANA: Náš klouček je v bezpečí zachráněný
Hrabě se vrací.
 
HRABĚ: Tam fakt nikdo není
To náhle vše mění
Já jsem zaskočený

Já zmýlil se vím to
Omlouvám se tímto
Však tyhlety žertíky bych nedovolil !
 
ZUZANA: To co jste tu předvedl všem v okolí
Byl Film s Charlie Chaplinem v hlavní roli
 
HRABĚ: Má lásko ach drahá
 
HRABĚNKA: A jděte
To lžete
Vždyť sám jste teď říkal
Jak zrádná jsem žena
 
HRABĚ: Zuzanko co dělat já jsem z toho trop ?
 
ZUZANA: Chlap žárlivý sám sobě kope si hrob
 
HRABĚNKA: Za všechnu tu lásku kterou jsem vám dala
Jste manželi můj překonal vlastní strop
 
HRABĚ: Zuzanko co dělat ? Já jsem z toho trop
 
ZUZANA: Chlap žárlivý sám sobě kope si hrob
Má paní
 
HRABĚ: Rosino
 
HRABĚNKA: Jste krutý
Váš přístup mě ranil

Pro vás nejsem ničím
Než loutkou na hraní
Ve vás netvor vzklíčil
Však já stále táž

Jste krutý jste krutý
Já soužím se soužím
To vás přijde dráž
 
HRABĚ: Já soužím se soužím
Zlou louží se ploužím
Já v pláč svůj se hroužím
Však (dál) toužím být váš
 
ZUZANA: On souží se souží
Zlou louží se plouží
On v pláč svůj se hrouží
Dál touží být váš
 
HRABĚ: Co zamčené páže ?
 
HRABĚNKA: To zkouška jen malá
 
HRABĚ: Ten strach a to chvění
 
ZUZANA: Já všechno to hrála
 
HRABĚ: Co kus toho papíru ?
 
ZUZANA: To Figaro poslal sám po Basiliovi
 
HRABĚ: Ty dva ty dva zavřít a basta
 
ZUZANA/HRABĚNKA Ten kdo myslí si že nad něho není
Ten sám nezaslouží si odpuštění
 
HRABĚ: Dobrá tedy dobrá
Už jsem si to probral
A ztrestejte zlobra
A pak odpusťte mi
 
HRABĚNKA: Má mírnost mě leká
Že k vám jsem tu měkká
Teď doufám že čeká
Mě ráj na zemi
 
ZUZANA: Co týká se chlapů
Jak já chlapy chápu
Tak trošku jak bambula
Chlap zdá se mi
 
HRABĚ: Omluvte už
 
HRABĚNKA: Vy proste
 
HRABĚ: Já váš jsem muž
 
HRABĚNKA: No to jste
 
HRABĚ: O odpuštění žádám
Já se zmýlil
 
ZUZANA/HRABĚ/HRABĚNKA Ať mír dál nám vládne
Ať trápení žádné
Nám nenese čas
To zlé lépe zvládnem
Když láska je v nás

Líp to zvládnem
když láska je v nás
 
   

SCÉNA X.
 
Předešlí a Figaro.
 
FIGARO: Hej hola
Do kola
Už muzika volá
Už začíná sláva
Zuzana se vdává
A Figaro mává
A chasa už jásá
A hraje jim basa
A trumpeta též
Kdo máš zdravé nohy
tak za náma běž
 
HRABĚ: Jen bez kvaltování
 
FIGARO: Jste na svatbu zváni
 
HRABĚ: Je tu jistá věc
A v ní jasno chci mít
Ať mám v duši klid
 
FIGARO/HRABĚNKA/ZUZANA Ten má teda přání
Co může v tom být
 
HRABĚ: Teď (já) karty
Té party
Zkusím poodkrýt
 
HRABĚ: Zdali víte milý popleto
Kdopak napsal tohleto ?
 
FIGARO: Ne to nevím
Já to nevím
 
ZUZANA: Ty to nevíš
 
FIGARO: Ne
 
HRABĚNKA: Ty to nevíš
 
FIGARO: Ne
 
HRABĚ: On to neví
 
FIGARO: Ne
 
HRABĚ/HRABĚNKA/ZUZANA On to neví
 
FIGARO: Ne ne ne
 
ZUZANA: Tys jej Basiliovi nedal?
 
HRABĚNKA: ..ať jej předá…
 
HRABĚ: Už to chápeš?
 
FIGARO: Ne ne to ne
 
ZUZANA: Nevíš co se dělo tady ?
 
HRABĚNKA: …jak si páže do zahrady
 
HRABĚ: Je to jasné
 
FIGARO: Nechápu nic
 
HRABĚ: Špatný byl by z tebe herec
Neuděláš z kruhu čtverec
Už jsi lháři odhalen
 
FIGARO: Já jsem lhářem nikdy nebyl
Teď se cítím jako debil
 
ZUZANA/HRABĚNKA Ale no tak pochlapí se
Copak něco stalo by se
Kdybys vyšel s pravdou ven ?
 
HRABĚ: Co ty na to
 
FIGARO: Je mi nanic
 
HRABĚ: Přiznáváš se ?
 
FIGARO: Ani za nic
 
ZUZANA/HRABĚNKA: Byl to žertík chápeme to
Řekni pravdu no a je to
Hrabě bude spokojen
 
FIGARO: Jak je na divadle zvykem
Dělám tečku za žertíkem
S vykřičníkem s vykřičníkem

Bude svatba vážení
Pane hrabě slitujte se
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Pane hrabě slitujte se
Dejte nám (jim) k ní svolení
 
HRABĚ: Proč už nejdeš Marcellino ?
On se s ní snad ožení
 
   
SCÉNA XI.  
Předešlí a Antonio.
 
ANTONIO: Já už jsem snad cvok
 
HRABĚ: Co se děje ?
 
ANTONIO: To je šok to je šok to je šok
 
VŠICHNI: Co to říkáš copak někde hoří ?
 
ANTONIO: Poslouchejte
 
VŠICHNI: Tak mluv člověče
 
ANTONIO: Viděl jsem za život teda hodně
Ale tohle je i na mě příliš
Před chvílí z balkónu do zahrady
Vyskočil nějaký cizí muž
 
HRABĚ: Z mého okna ?
 
ANTONIO: A polámal mi kytky
 
HRABĚ: Říkáš cizí ?
 
ANTONIO: Tak
 
ZUZANA/HRABĚNKA Figaro zle je
 
ANTONIO: Hop a skočil
 
FIGARO/ZUZANA/HRABĚNKA To k průšvihu spěje
Co to plácá ten alkoholik ?
 
HRABĚ: Poznal bys kdo to byl
Kdo to skočil ?
 
ANTONIO: Bohužel zmizel mi rychle z očí
Dříve než jsem ho moh´polapit
 
ZUZANA: Je to páže
 
FIGARO: Já vím já ho viděl
Cha cha cha cha
 
HRABĚ: Žádám klid
 
FIGARO: Cha cha cha cha
 
ANTONIO: Proč se směješ ?
Co se děje ?
 
FIGARO: Cha cha cha cha
 
HRABĚ: Říkám klid
 
FIGARO: Příliš moc si těch piv
Dneska dal
Žádný div že se tak namazal
 
HRABĚ: Takže ještě jednou pomalu
Muž z balkónu skočil
 
ANTONIO: Rovnou dolů
 
HRABĚ: Mezi kytky
 
ANTONIO: Do záhonu
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Alkohol z něho čpí na sto honů
 
HRABĚ: Byl spíš starý nebo mladý ?
A tvář jsi mu viděl ?
 
ANTONIO: Ne Byl zády
 
ZUZANA/HRABĚNKA Ó je Figaro běda
 
HRABĚ: Ne ?
 
ANTONIO: Ne pane
 
FIGARO: Zmlkni už stará násosko bledá
Pro pár kytek a taková vřava
Když se to tedy už tajit nedá
Z toho balkónu skákal jsem já
Teď mě zabte vždyť byl jsem to já
 
HRABĚ: Kdo ? vy přímo
 
ZUZANA/HRABĚNKA To je ale hlava
 
FIGARO: Já to byl
 
ANTONIO: Jsem teď mimo
 
FIGARO: Hup a šup vyskočil
 
HRABĚ: Jen výmysl pustý
 
ANTONIO: Jaktože najednou jsi tak tlustý
Štíhlejší zdál ses mi v okně tam
 
FIGARO: Říká se tomu optický klam
 
ANTONIO: Optický co ?
 
ZUZANA/HRABĚNKA Proč se v tom pořád nimrá
 
HRABĚ: Říkals něco ?
 
ANTONIO: Mně se zdál jako dítě
 
HRABĚ: Cherubín
 
ZUZANA/HRABĚNKA Blázen jeden blázen jeden
 
FIGARO: Tys to trefil chlape zlatý
Ze Sevilly se na koni vrátil
Ze Sevilly kam dnes ráno jel
 
ANTONIO: Ne to ne Koně ne koně neměl
Byl tam sám skočil on a ne kůň
 
HRABĚ: Blázna ze mě nezkoušejte dělat
 
ZUZANA/HRABĚNKA Já mám strach
Ruku svou v moji vsuň
 
HRABĚ: Takže ty ?
 
FIGARO: Ááno já
 
HRABĚ: Proč jsi plách´?
 
FIGARO: Měl jsem strach
 
HRABĚ: Ty a strach ?
 
FIGARO: Prázdný pokoj
Čekám v něm zavřený na milenku
Najednou buchy buch někdo venku
Vím to vy jste
Co více Ten lístek
Říkám si nežli škandál tak skákej
Skočil jsem Tvrdá zem Kotník
Jaúú
 
ANTONIO: Takže to co vám vypadlo z kapsy bylo vaše
Dává je Figarovi.
 
HRABĚ: Hej hej
Hned mi to dej
Vezme je od Antonia.
 
FIGARO: Jejda jemine
Kdy to pomine
 
ZUZANA/HRABĚNKA Proboha co to ten trouba našel ?
 
HRABĚ: Tak a mluv co je to za papír
 
FIGARO: Mám jich tolik že nevím co je který
 
ANTONIO: Třeba bude to seznam tvých dlužníků
 
FIGARO: Ne To spíš seznam hostí
 
HRABĚ: Tak mluvte
A ty kliď se už ( k Antoniovi )
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Kliď se už a jedem
 
ANTONIO: Tedy jdu ale ještě se vrátím
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Kliď se už a jedem
 
FIGARO: Mazej už mazej už mazej už
Antonio odejde.
 
HRABĚ: Takže
 
HRABĚNKA: Už vím to je pážete dekret
 
ZUZANA: ( tiše k Figarovi )
Páže ztratilo dekret
 
HRABĚ: Proč mlčíš ?
 
FIGARO: Ale já jsem hloupá hlava
To je přeci dekret
Který cherubín dneska mi dal
 
HRABĚ: Proč by dával
 
FIGARO: Tam chybí
 
HRABĚ: Co chybí ?
 
HRABĚNKA: ( šeptem ) Chybí pečeť
 
ZUZANA: ( šeptem ) Chybí pečeť
 
HRABĚ: Chci vědět
 
FIGARO: Bývá zvykem…
 
HRABĚ: Co stále tu pleteš
 
FIGARO: …dekret má správně mít ještě pečeť
 
HRABĚ: Pravdu má krucinál marná sláva
Hlava mi z toho jde dokola
 
ZUZANA/HRABĚNKA Jestli tohleto přežiju zdráva
Už mě víc nikdy nic nezdolá
 
FIGARO: Marně soptí ta hraběcí hlava
Plete se kdo mě má za vola
 
   
SCÉNA XII.  
Předešlí, Marcellina, Basilio a Bartolo.
 
MARCELLINA/BASILIO/
BARTOLO
Vy jste zákon Vy jste právo
Slyšte hrabě co chcem říct
 
HRABĚ: V pravou chvíli
Holoubci milí
Jste přikvačili
Co přát si víc
 
ZUZANA/HRABĚNKA Jak se tady objevili
Najednou zničehonic ?
 
FIGARO: Ti nám teda zavařili
Zavařili no tě pic

Podívejte na debily
Jak tu křičí z plných plic
 
HRABĚ: Průchod právu dejme chvíli
Ať mi můžou to své říct
 
MARCELLINA: Zde je předmanželská smlouva
V níž mi přislíben byl sňatek
Zde přítomným jehož žádám
Aby svůj slib dodržel
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Bože
Cože?
 
HRABĚ: Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Já jsem zákon Já jsem soud
 
BARTOLO: Jako advokát mám úkol
Abych bránil právní nárok slečny Marcelliny
Kdyby někdo ošidit ji chtěl
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Starý lháři
Bafuňáři
 
HRABĚ: Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Všechny chtěl bych vyslechnout
 
BASILIO: Jako svědek musím ztvrdit
To že v rámci oné smlouvy
Šlo i o peníze které
Figaro dostati měl
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO To jsou blázni
 
HRABĚ: Jen žádné hádky jen klid žádné hádky
Po přestávce přijdem zpátky
Rozsudek můj vyslechnout
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO To je boží nadělení
To co bylo náhle není
Ďábel sám nám v přestrojení
Sebral všechno co se dá (Ďábel sám nám sebral všechno co se dá)
 
MARCELLINA/BASILIO/
BARTOLO/HRABĚ
Situace už se mění
Půjdou k šípku velectění
Vlídný osud v okamžení
(nám) vrátil všechno co se dá (Vlídný osud vrátil všechno co se dá )

 

 

Pokračování - 3. dějství... 

[cz/menu/tvorba/menu_tv_libreta.htm]