JAROMÍR NOHAVICA

o něm |novinky |koncerty |diskografie |další tvorba |kontakt


TVORBA - LIBRETA
 

W.A. MOZART: FIGAROVA SVATBA

 

TŘETÍ JEDNÁNÍ

                              

SCÉNA I:

 

Hrabě sám.

 

 

Recitativ
 

 
HRABĚ: Co tu říct k tomu všemu ? Dopis bez podpisu , komornou někdo zamkne v kabinetu, hraběnka celá nesvá, z balkónu skáče jeden chlap do zahrady a potom druhý, co tvrdí, že to byl on. V hlavě už zmatek mám. Že by snad někdo z mých poddaných si troufl ? Odvahu mají. To zas ne že ne. Co ale paní? Že ji urážím jako ? Jak se zdá, příliš si cení cení… A co čest moje ? Co říci ? Člověk je od přírody chybující.
   
SCÉNA II.  
Hrabě, v pozadí hraběnka a Zuzana, nepozorovány.
 
HRABĚNKA: Prostě mu řekni ať tě večer v zahradě čeká.
 
HRABĚ: Ahá. A já se dozvím, zda cherubín odjel. Basilio chytrý je. Ten už to zjistí.
 
ZUZANA: No teda ! A Figaro ?
 
HRABĚNKA: Nic nemusíš mu říkat. Protože místo tebe tam půjdu já sama.
 
HRABĚ: Basilio ten už jistě zjistí vše.
 
ZUZANA: Já nevím, já nevím.
 
HRABĚNKA: Víš, že moje štěstí je v tvých rukách.
Hraběnka odejde.
 
HRABĚ: Co Zuzana ? Kdo ví, zdalipak nevyzradila moje tajemství ? A když ano, pak já mu dám tu starou.
 
ZUZANA: Pane !
 
HRABĚ: Máte snad přání ?
 
ZUZANA: Mně zdá se, že jste rozloben.
 
HRABĚ: Co vy tu ? Chcete něco ?
 
ZUZANA: Pane, manželka vaše má potíže své ženské. Žádá vás proto o lahvičku vůní.
 
HRABĚ: Zde máte.
 
ZUZANA: Hned vám ji vrátím.
 
HRABĚ: Ne, ne, to nemusíte. Nechte si ji.
 
ZUZANA: Co s ní ? Tohle nejsou bolesti, co mají služky.
 
HRABĚ: Mají jiné ! Co když přijdou o ženicha, když už je před svatbou ?
 
ZUZANA: Já Marcellině zaplatím svým věnem. Tím, které jste mi slíbil.
 
HRABĚ: Já že jsem slíbil ? A kdy ?
 
ZUZANA: Já to tak pochopila.
 
HRABĚ: Si. Pokud ovšem stejně pochopíte vy mě.
 
ZUZANA: Toť moje práce. Neb vaše ctěná přání jsou i mým přáním.
 
   
Č. 16 Duetino
 
HRABĚ: Jsi zlá a nepřejícná
Touha mi láme vaz
A zas A zas
 
ZUZANA: Bych víc k vám byla vstřícná
Já potřebuji čas
 
HRABĚ: Mám jedno vroucí přání
 
ZUZANA: Jen mějte máte–li
 
HRABĚ: Přijď dneska na setkání
 
ZUZANA: Snad přijdu příteli
 
HRABĚ: Tak přijdeš ?
 
ZUZANA: Snad
 
HRABĚ: A žádná zrada ?
A přijdeš ráda ?
 
ZUZANA: To byste rád To byste rád
 
HRABĚ: Když říká žena možná
Je napůl vyhráno
Když říká žena možná
Chce vlastně říct ano
 
ZUZANA: Když zalže dívka zbožná
Je v bibli napsáno
Že dá se to odčinit
Zuzano

Snad
Já nemůžu víc vám říct
Já nechci víc vám říct

Odčinit se to dá
Je na to metoda
Zuzano Zuzano
   
Recitativ
 
 
HRABĚ: Proč jsi, má milá, byla ráno tak nepřístupná ?
 
ZUZANA: Vždyť Cherubín tam byl též
 
HRABĚ: A k Basiliovi, který nesl můj vzkaz ?
 
ZUZANA: Co mi nějaký ten Váš Basilio !
 
HRABĚ: Máš pravdu, máš pravdu. Co sliby ? Stále platí ? Splníš všechno, co žádám ? Hraběnka čeká. Ber lahvičku a běž už !
 
ZUZANA: Já přišla jen tak, abych si s vámi promluvila tajně.
 
HRABĚ: Jsi miláček.
 
ZUZANA: Jde někdo.
 
HRABĚ: Ty moje zlatá.
 
ZUZANA: ( na odchodu ) Však přijdeš brzy zkrátka, kohoutku sladký.
 
   
SCÉNA III.  
Zuzana a Figaro, hrabě v úkrytu.
 
Recitativ
 
 
FIGARO: Hej, Zuzano, kam běžíš ?
 
ZUZANA: Tiše. Bez advokáta a vyhrán celý tvůj případ.
 
FIGARO: To je zpráva !
 

 

 
SCÉNA IV.  
Hrabě sám.
 
 
Č. 17 Recitativ a Arie
 
HRABĚ: Vyhrán tvůj celý případ ? Co to slyším ? V jakou past jsem to spadl ? Zrádcové ! Do díla a exemplárně potrestám všecky ! A ortel bude, jak já rozhodnu sám. Co ovšem potom ? Když celou půjčku splatí ? Že splatí !? To není možné ! Navíc Antonio, který tvrdí, že tomu Figarovi za ženu svoji neteř nikdy nedá, je to prosťáček prostá. Jen píchnout bude stačit. Všechno půjde dle plánu. Útok je hotov !

To jsou dnes divné časy
V nichž pán si trhá vlasy
A slouha užívá si
S tou po níž touží pán

Kam nám to lidstvo spěje
Když ta jež blízká mně je
Se na jiného směje
A já jsem odmítán

Ne ne ne

Ne ne to chlapče stačí
Ty zaplatíš mi draze
Já už to zaonačím
Že slítneš z výšky na zem

Až bude zrealizován
Můj velký plán
Můj velkolepý plán

Představa jak se divíš
Ta se mnou dělá divy
Ač nejsem pomstychtivý
Já velkou radost mám

Stačí jen pomyšlení
Že se to všechno změní
A už tak smutně není
Já velkou radost mám
   
   
SCÉNA V.  
Hrabě, Marcellina, don Cursio, Figaro, Bartolo, později Zuzana.
 
Recitativ
 
 
DON CURSIO: Spor byl rozhodnut takto: Buďto plať nebo žeň se ! Punktum a basta.
 
MARCELLINA: Opět dýchám.
 
FIGARO: Já se dusím.
 
MARCELLINA: Již dočkám se a mým on bude mužem.
 
FIGARO: Excelence já žádám …
 
HRABĚ: Toť spravedlivý výrok : Buďto žeň se či plať .Bravo, Don Cursio.
 
DON CURSIO: Jen drobnost, excelence.
 
BARTOLO: Chválím úroveň soudu.
 
FIGARO: O čem to mluvíš ?
 
BARTOLO: My pomstěni jsme všichni.
 
FIGARO: A já si ji nevezmu !!
 
BARTOLO: Ty si ji vezmeš !
 
DON CURSIO: Buďto plať nebo žeň se!
 
MARCELLINA: Já půjčila jsem ti dva tisíce piastrů.
 
FIGARO: Jsem ale šlechtic a bez souhlasu obou rodičů mi to nelze.
 
HRABĚ: Kdo to je a kde teď jsou ?
 
FIGARO: Snad brzy už je najdu . Už dvacet let marně hledám je, kde můžu.
 
BARTOLO: Ztracené dítě jste snad ?
 
FIGARO: Spíš nežli ztracený, jsem unesený.
 
HRABĚ: Jakže ?
 
MARCELLINA: Cože ?
 
BARBARINATOLO: A důkaz ?
 
DON CURSIO: A svědka máte ?
 
FIGARO: Zlato a skvosty, vyšívané plenky, to vše, co nalezli u mě už v raném dětství, nechť je důkaz mého původu vznešeného. Nejzjevnější však tady znamínko, které je velikosti kakaového bobu.
 
MARCELLINA: Velikosti kakaového bobu ?
 
FIGARO: Kakového.
 
MARCELLINA: Ach bože .Toť on je.
 
FIGARO: Ano. To já jsem.
 
DON CURSIO: Kdo ?
 
HRABĚ: Kdo ?
 
BARTOLO: Kdo ?
 
MARCELLINA: Náš Rafael.
 
BARTOLO: A unesl tě kdo ?
 
FIGARO: Zloději v zámku.
 
BARTOLO: Zde je tvá matka.
 
FIGARO: Snad kojná.
 
BARTOLO: Ne tvá matka.
 
DON CURSIO/HRABĚ Maminka.
 
FIGARO: Moje máma.
 
MARCELLINA: A zde tvůj otec.
   
   
Č. 18 Sexteto
 
MARCELLINA: Vejdi synku v náruč moji
Tady tvoje máma stojí
 
FIGARO: Šťasten jsem rodiče moji
Že jsem opět s vámi zde
 
BARTOLO: Co bůh rozdělil to spojil
Co víc k tomu říci lze
 
DON CURSIO: Jeho otec a jeho máti
Svatba žádná nebude
 
HRABĚ: To jsou zvraty To jsou zvraty
Až mi z toho špatně je
 
MARCELLINA: Drahý synku
 
BARTOLO: Drahý synku
 
FIGARO: Rodiče drazí
 
ZUZANA: Pane hrabě u všech svatých
Mám těch dva tisíce zlatých
Figarův dluh tím je zaplacen
A já můžu vdávat se

Už si našel nevěstinku
Hleďme ho jak má se k ní

Pusť mě k němu Já mu seknu
 
FIGARO: Počkej přeci všechno ti řeknu
 
ZUZANA: Ty tvé kecy

Jestli ve mně bouchnou saze
Rozkatím se jako saň
 
FIGARO: Má mě ráda je mi blaze
Láska vedla její dlaň
 
MARCELLINA/BARTOLO Má ho ráda víme rázem
Láska vedla její dlaň
'
HRABĚ/DON CURSIO Kde se kouknu samý blázen
Před nimi mě bože chraň
 
MARCELLINA: Jen ztiš zlost a hněv
On můj syn moje krev
Chci tě vzít na svou hruď
Navždy mou dcerou buď
 
ZUZANA: Maminka
 
BARTOLO: Maminka
 
ZUZANA: Maminka
 
HRABĚ: Maminka
 
DON CURSIO: Maminka
 
MARCELLINA: Maminka
 
FIGARO: Je zde otec můj otec právoplatný
Jenž vše potvrdí
 
ZUZANA: Tatínek
 
BARTOLO: Tatínek
 
ZUZANA: Tatínek
 
HRABĚ: Tatínek
 
MARCELLINA: Tatínek
 
FIGARO: Je zde matka má matka právoplatná
Jež vše potvrdí
 
FIGARO/ZUZANA/
MARCELLINA/BARTOLO
Jsou chvíle jak tato
Kdy žít stojí za to
Kdy jásat a zpívat
se člověku chce
 
HRABĚ/DON CURSIO Jsou chvíle jak tato
Kdy chtěl by ses na to
Neb všechno co lze
Proti člověku je
Don Cursio a hrabě odejdou.
   
   
SCÉNA VI.  
Zuzana, Marcellina, Figaro a Bartolo.
 
MARCELLINA: Nejdražší příteli můj, co zříte zde, je sladký plod naší lásky.
 
BARTOLO: Nemluvme teď o tak dávno zašlých časech. On je mým synem, jakož vy jste mou ženou. Svatbu vystrojíme, kdy bude libo.
 
MARCELLINA: Dneska a rovnou hned dvojí. Tu máš. Tohle je úpis. Na peníze, co mi dlužíš. To je tvé věno.
 
ZUZANA: Tady tyhlety taky.
 
BARTOLO: A tyhle rovněž.
 
FIGARO: Skvěle ! Házejte, házejte, já chytám.
 
ZUZANA: Tak pojďme honem. Povíme to strýci a taky mojí paní. Což může vůbec někdo být šťastnější, než já jsem ?
 
FIGARO: Já jsem.
 
BARTOLO: Já jsem.
 
MARCELLINA: Já jsem.
 
VŠICHNI: A slavný náš pan hrabě, ať praskne : bum bác.
Odejdou.  

 
 
SCÉNA VII.  
Barbarina a Cherubin
 
 
Recitativ  
BARBARINA: Pojď sem, pojď sem, mé páže. Nejhezší dívky z paláce budou u mě. A ty jak perla mezi drahokamy, ty budeš nejhezčí ze všech těch dívek.
 
CHERUBIN: Ach. A co když pan hrabě mě objeví ? Vždyť víš, že si myslí, že jel jsem do Sevilly.
 
BARBARINA: Té nádhery, co spatříš ! No a i kdyby tě snad nalezl, tak co ? Poslyš ! My obléknem tě do dívčích šatů ! Všechny společně jdeme dneska předat kytky naší paní. Důvěřuj, důvěřuj své Barbarině.
   
   
SCÉNA VIII  
Hraběnka sama.
 
 
Č. 19 Recitativ a árie
 
HRABĚNKA: Kde ta Zuzana je ? Snad řekne mi, zda se náš návrh líbil a jak se hrabě tvářil. No, nutno říci, odvážný ten plán je. Že hrabě žárlí, že je pruďas, je známá věc. A co má být ? Až Zuzana se vrátí, já vezmu její šaty a ona moje a pod pláštíkem noci…Můj bože. Proč mám snášet já tenhle osud ? Bezcitný manžel… nejdřív miluje mě, alespoň tak to celý čas tvrdil a pak jak roky jdou, všechno se mění. Je jiný. Jakby cizí. Uráží mě. A pak i zradí. Já abych pomoc hledala u služky.

Kéž se vrátí
Ty krásné chvíle
Dávno zašlý kouzelný čas
Kde se ztratil
Amor jenž střílel
Střílel šípy touhy v nás

Čím to je Že přes bolesti
I přes pláč a trápení
Stále cítím v hrudi štěstí
Které z lásky pramení
Cítím štěstí a nad něj tu víc není

Kéž můj pláč přelije moře
Na němž náš se houpá prám
Kéž mé nekonečné hoře
Lásky žár zpět vrátí nám

Ač si zoufám
Já stále doufám
Lásky žár se vrátí k nám
Odejde.  

 
 
SCÉNA IX.  
Hrabě a Antonio.
 
 
Recitativ
 
 
ANTONIO: Říkám vám, že je páže stále tady. Zde jako důkaz klobouk. Patří jemu a nikomu jinému.
 
HRABĚ: Jak je to ale možné ? V tuhle dobu už býti měl v Seville.
 
ANTONIO: V tom případě je Sevilla v mém vlastním domě. Tam se za dívku převlík a tam své původní šaty zanechal.
 
HRABĚ: To snad ne.
 
ANTONIO: Jo, jo, pojďte a uvidíte.
Odejdou.  
   
   
SCÉNA X.  
Hraběnka a Zuzana
 
 
Recitativ
 
 
HRABĚNKA: Co mi to říkáš ? A co pak na to hrabě ?
 
ZUZANA: Měl jasně psáno v očích, jak ho to všechno mrzí.
 
HRABĚNKA: Správně. Tím spíše chytneme ho do klece. Kam má jít na tu schůzku, co budete mít spolu ?
 
ZUZANA: Do parčíku.
 
HRABĚNKA: Ber papír a piš ! Piš to !
 
ZUZANA: Psát mám já ?Ale paní …
 
HRABĚNKA: Piš a už nemluv ! Všecičko beru to na sebe !
Diktuje.  
Píseň pro dnešní večer :  
   
Č.20 Duetino
 
ZUZANA: Tak píšem
 
HRABĚNKA: Tam kde vánek révu splétá
 
ZUZANA: Révu splétá
 
HRABĚNKA: Bílá růže má svou skrýš
 
ZUZANA: Bílá růže má svou skrýš
 
HRABĚNKA: Strádá žízní v žáru léta
 
ZUZANA: Strádá žízní v žáru léta
 
HRABĚNKA: Jméno mé si domyslíš
 
ZUZANA: Jméno mé si domyslíš
 
HRABĚNKA: Píseň pro dnešní večer
 
OBĚ: Tam kde vánek révu splétá
Bílá růže má svou skrýš
Strádá žízní v žáru léta
Jméno mé si domyslíš
   
Recitativ
 
 
ZUZANA: Ještě ho složím. Co s pečetí, má paní ?
 
HRABĚNKA: Tady vezmeme spendlík. Ať nám slouží jak pečeť. A počkej. Napiš na druhou stranu lístku : PEČEŤ NUTNO VRÁTIT ZPĚT
 
ZUZANA: Úžasný nápad. To bude teda tóčo.
 
HRABĚNKA: Honem to schovej, už slyším cizí hlasy.
 
   
   
SCÉNA XI.  
Předešlí, Cherubin v dívčích šatech, Barbarina a děvčata ze vsi.
 
Č. 21 SBOR
 
SBOR: Přijměte zde vzácná paní
Z našich dlaní kvítků pár
Jako důkaz lásky naší
Tento nejvzácnější dar

Jsme jen venkovanky prosté
Ale věřte drazí hosté
Že to málo co teď nesem
Přinášíme z úcty vám
   
Recitativ
 
 
BARBARINA: Paní hraběnko to jsou místní děvčata ze vsi. Přináší vám to málo jen, co mají, přičemž omlouvají se za svou smělost.
 
HRABĚNKA: Ó bravo,velké díky.
 
ZUZANA: Jak jsou půvabné všechny.
 
HRABĚNKA: Zejména ta dívka tam. Je tak drobná a křehká. A jak se skromně tváří.
 
BARBARINA: To je má sestřenice. Přijela ke mně dneska na svatbu zdejší.
 
HRABĚNKA: Ráda poctím tu krásnou cizí dívku. Přistupte blíž. Dejte mi svoje květy. Červená se, Zuzano. Nemáš ten pocit jako já že ji známe.
 
ZUZANA: Taky bych řekla.
   
   
SCÉNA XII.  
Předešlí, hrabě a Antonio.
 
ANTONIO: To jsou nám šoky. Vítejte kapitáne.
 
HRABĚNKA: Co vidím ?
 
ZUZANA: Uličníku.
 
HRABĚ: Tak dobře, paní.
 
HRABĚNKA: Jsem překvapena stejně, stejně jako vy, pane. A rozčilená.
 
HRABĚ: I dnes ráno ?
 
HRABĚNKA: Dnes ráno jsme ho chtěly obléci na tu dnešní slavnost přesně takto, jak oblékly ho ony.
 
HRABĚ: Proč jsi neodjel, chlapče ?
 
CHERUBIN : Pane…
 
HRABĚ: Teď budu muset tvou nespolušnost ztrestat.
 
BARBARINA: Excelence, excelence ! Vzpomínáte si, jak jste mě objímal a líbal ? A přitom říkal, Barbarino má drahá, dám ti vše, po čem toužíš.
 
HRABĚ: To, že jsem řekl ?
 
BARBARINA: Řekl. Dejte mi Cherubína za manžela mého. A budu vás mít ráda, jak jen umím.
 
HRABĚNKA: No hrabě, je to teď na Vás.
 
ANTONIO: Výborně, dcerko, jak vidím, mělas tady dobrou školu.
 
HRABĚ: Co to za pech. Už fakt nevím. Ať dělám, co dělám, všechno se mi obrátí vniveč.
   
   
SCÉNA XIII.  
Předešlí a Figaro.
 
Recitativ
 
 
FIGARO: Seňor, prosím Vás, zdržte tyhle nádherné dívky. Jde se tančit. Jde se zpívat.
 
HRABĚ: Ajaj, ty chceš ? Tančit s vyvrtnutou nohou ?
 
FIGARO: Přestalo mě to bolet ! Tak vzhůru, krásné děvy
 
HRABĚNKA: Já trnu hrůzou, jak se ta hra skončí.
 
ZUZANA: On chtěla tak ať se stará.
 
HRABĚ: Veliké štěstí ,že hlína tam byla měkká.
 
FIGARO: Velmi měkká . A teď již vzhůru. A pojďme !
 
ANTONIO: A mezitím páže si horempádem jelo do Sevilly.
 
FIGARO: Ať už tryskem nebo krokem, šťastnou cestu a my se dáme do tance.
 
HRABĚ: Ten jeho dekret zůstal ti náhodou v kapse.
 
FIGARO: Samozřejmě, co jsou to za otázky ?
 
ANTONIO: ( k Zuzance ) Nedělej na něj oči. Nerozumí ti. A podívej se, jak drze dělá z mého synovečka lháře.
 
FIGARO: Cherubínek.
 
ANTONIO: Teďs to káp.
 
FIGARO: O čem to žvaníš ?
 
HRABĚ: Ne ne ne ne. On nežvaní, ale říká, kdo to skočil z balkónu.
 
FIGARO: Ať si plácá. Nu což, nejdřív já jsem skočil a pak on. Jasná zpráva. Prostě udělal totéž.
 
HRABĚ: On taky ?
 
FIGARO: A proč ne ? Na tomhle zámku stát se může vše.
 

 
 
Č. 22 Finále
 
FIGARO: Už hrají pochod. Jdem na to. Na svoje místa. Na místa, moje krásky. Zuzanko, zde mé rámě !
 
ZUZANA: A zde mé.
 
HRABĚ: Ten si troufá.
 
HRABĚNKA: Mé srdce sténá.
 
HRABĚ: Hraběnko.
 
HRABĚNKA: Teď o tom mlčme. Dvě svatby tady máme, tak zachovejme tvář. Navíc se vdává vaše chráněnka, pane. Chci křeslo !
 
HRABĚ: Mně taky. Kdy konečně se pomstím ?
 
DRŮŽIČKY: Vy milenky věrné jež dbáte na čest
Teď velebte pána neb moudrý on jest
Bez bázně a hany
Jak čisťounké panny
Teď smíte si ženichy k oltáři vést
 
SBOR: On svým lidem navěky je milován
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
 
HRABĚ: Ach, co dělá tu ten špendlík ?To jsou mi divné zvyky. Člověk se píchne. Ach tak, rozumím tomu.
 
FIGARO: Nějaká dáma předala mu lísteček asi s tajným vzkazem a nahoře byl špendlík jako pečeť. Oú - ten se ale píchl ! Teď ho náš Narcis hledá. Koukni se na něj.
 
HRABĚ: Nuž jděte drazí a celý dnešní večer nechť věnován je svatební slávě. Slávě s největší pompou. Chci vidět tance a velkolepé ohně. A hudby ať hrají. Ať se stoly prohýbají ! Nechť všichni vidí, jaký pán jsem vám všem, kdož jste mi milí.
 
SBOR: On svým lidem navěky je milován
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
Tak zpívejme písně a házejmě růže
Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
 
   
   
ČTVRTÉ JEDNÁNÍ  
Zámecký park v noci.  
   
SCÉNA I.  
Barbarina sama.
 
 
Č. 23 Cavatina
 
BARBARINA: Smutno je mi
Ztratil se mi
Ztratil se mi bůhví kde
Všechno jsem tu prohledala
Křížem krážem jsem to vzala
Až po pelargónie

Sérce bolí a duše sténá
Najít jehlu v kupce sena
Tak se cítím tak mi je

Až se pán dozví pravdu zlou
Ámen se mnou

 
 
SCÉNA II.  
Barbarina, Figaro a Marcellina.
 
Recitativ
 
 
FIGARO: Barbarino co je ti ?
 
BARBARINA: Já jsem ztratila špendlík.
 
FIGARO: Cože?
 
MARCELLINA: Cože?
 
BARBARINA: No špendlík, který dal mi pan hrabě, ať ho Zuzaně vrátím.
 
FIGARO: Jó tak špendlík ! Zuzaně ?! Podívejme se na ni. Mlaďounká, jak se vyzná, jak se tváří ten symbol nevinnosti.
 
BARBARINA: Co je ? Proč se mi vysmíváš ?
 
FIGARO: Ne, to nic dělám srandu. Kuk semhle. To je ten špendlík, viď? Který ti dal pan hrabě, ať ho předáš Zuzce, Sloužit měl jako pečeť na tom lístku. Vidíš, že vím ,oč kráčí.
 
BARBARINA: Proč ses ptal, stejně víš úplně všecko.
 
FIGARO: Chtěl jsem jen slyšet, jak ti to pán řekl. Co jako pravil přesně.
 
BARBARINA: Bylo to divné. Řekl mi: milá dívko, tento špendlík paní Zuzance odnes a sděl jí, že je to k piniím pečeť.
 
FIGARO: Háj piniový.
 
BARBARINA: A nakonec pak dodal : Nikdo tě nesmí vidět. - Ty budeš doufám mlčet.
 
FIGARO: To si buď jistá.
 
BARBARINA: Vždyť tobě je to jedno.
 
FIGARO: No jasně. Zcela.
 
BARBARINA: Tak sbohem, už jdu. Zuzana na mne čeká. A Cherubínek taky.
Odejde.  

 
 
SCÉNA III.  
Marcellina a Figaro.
 
Recitativ
 
 
FIGARO: Matko !
 
MARCELLINA: Synu !
 
FIGARO: Já zhynu !
 
MARCELLINA: Uklidni se, mé zlato
 
FIGARO: Já fakt snad umřu.
 
MARCELLINA: Je to vážné, ne však strašné. Rozvahu, hochu. Hlavně si uvědom, že stále netušíš ani to, kdo v tomhle vlastně jede.
 
FIGARO: Ten špendlík, matko, tn špendlík. Je právě tím, po kterém se sháněl hrabě.
 
MARCELLINA: Ach tak. Pak tedy pamatuj si dobře, nevěřit nikdy a nikomu a v ničem. Ani vlastní matce ne !
 
FIGARO: Budu se snažit. Alespoň to že víme, kde se ta schůzka koná.
 
MARCELLINA: Kampak jdeš, milý synku ?
 
FIGARO: Manžele všecky já jdu pomstít ! Buď sbohem !
Odejde.  
   
   
SCÉNA IV.  
Marcellina sama.
 
Recitativ  
MARCELLINA: Zuzanko, já už běžím. Radši jí všechno řeknu. Je tak milá. A vypadá moc slušně. To není možné, abych se spletla. A co si budem říkat. Když už má ženská šanci a když v tom nemá žádný vlastní zájem, ráda své síly napne,aby hájila ženy trápené muži.
   
   
SCÉNA V.  
Barbarina.
 
 
Recitativ  
BARBARINA: Řek´ v pavilónu vlevo a to je tady či tady ? Ne tady. Snad přijde tak, jak slíbil. Och, to jsou dneska lidi. Jen pomeranč jsem si vzala, jednu hrušku a k tomu preclík a prý :pro koho je to ? Co já jim budu říkat ! To je má věc a basta !Hrabě ho týrá. A já ho mám tak ráda. Jen pusu mě to stálo. Snad mi ji vrátí, snad mi ji vrátí on, ach jo. Já trpím.
Uteče.  

 
 
SCÉNA VI.  
Figaro, Basilio, don Cursio, Bartolo a Antonio.
 
FIGARO: Á Barbarina, kdo je tam ?
 
BASILIO: Sám jsi nás pozval, no tak jsme tu.
 
FIGARO: Všichni schovejte se zde na tomto místě. Na zámku ještě něco vyřídím, jsem tady za momentík. A hned, jak přijdu a písknu, všichni ke mně !
 
Recitativ
 
 
BASILIO: Má ale čerta v těle !
 
BARTOLO: Co tím vším získá ?
 
BASILIO: Ganc nic ! Zuzana míří na schůzku s panem hrabětem, kterýžto fakt je Figarovi proti srsti.
 
BARTOLO: A měl by to snad bohorovně strpět ?
 
BASILIO: To, co snášejí druzí, on snad nemůže snésti ? Je něco extra ? Ať si to pozná sám na vlastní kůži, neboť tak to vždy končí. V zimě jdeš s pány na led, oni sklouznou a ty pak si zlomíš nohu.
Odejdou všichni s výjimkou Figara.
   
   
SCÉNA VIII. * ( scéna VII. A č. 24 a č. 25 byly škrtnuty )
Figaro sám.  
   
Č. 26 Recitativ a árie
 
FIGARO: Můžeme začít. Všechno je připraveno, jak má. Co to za kroky ? Snad ona ? Žeby už ? Noc je tak temná ! To jsou mi paradoxy, že roli pošetilého manžílka jsem dostal. To ona nevděčnice ! On ji závojem zdobil, přitom lístek čet´její. Já na to koukal a jak smál jsem se netuše, že sobě. Ó Zuzano,Zuzano,ty mne utrápíš jistě ! Ta neviňoučká líčka. A ta andělská očka ! Ono uvěřit ženským to může jenom blázen a trouba. Blázen a trouba !

Hej pánové zde v sále
Než dojdem do finále
Já v rámci této opery
Bych rád vám řek pár vět
Co muž i interpret
Pár velice důležitých vět

Ženským se věřit nedá
Jsou falešné až běda
A kdo jim na lep sedá
Je trouba na pohled
Ať už je doktor věd
Či chlapík s IQ pět

Jak andílci tváří se
Když lákají nás
Těch slov lásky v dopisech
a mámivý hlas
A jak to a jak ono
tak vážně to myslí
A průhledné kimono
A v něm sladký příslib

Můj míšanku hebký
Tu máš svoje trepky
Jsou teplé a zimní
Když chceš tak si zdřímni
A to je past na chlapy
Jen co nás polapí
Do další etapy
Jsme pro ně vzduch
Nic než vzduch
Nic než vzduch
Pouhý vzduch
My muži jsme ohrožený druh
Já žádám na nejvyšších místech
By stížnosti mé dán byl sluch
Hej všichni muži tady
Dejme se dohromady
A postavme se do šiku
A vedle druha druh

Ony budou švitořit
My stát budem tvrdě
Budou sladce hovořit
My stát budem hrdě

Ženské zbraně vytáhnou
My stát budem pevně
A svého nedosáhnou
Ať tajně či zjevně

Nechť síla nás pojí
V tom záslužném boji
At vlá prapor v čele
My zpívejme směle
Že nechceme déle v tom chomoutu potupném žíti
My nechceme býti
Jen vzduch nic než vzduch pouhý vzduch
My muži jsme ohrožený druh
Já žádám na nejvyšších místech
By stížností mé dán byl sluch
Toť všecko tě bůh
Odejde.  

 
 
SCÉNA IX.  
Hraběnka a Zuzana, obě v přestrojení, a Marcellina.
 
Recitativ
 
 
ZUZANA: Siňoro, říkala jste, že sem Figaro už přijde.
 
MARCELLINA: On už je tady. A poslouchá nás zřejmě.
 
ZUZANA: No to je skvělé. Tak jeden šmíruje, druhý hledá. To nemá kaz.
 
MARCELLINA: Já se tu někde schovám.
Zajde do besídky.
 
 
   
SCÉNA X.  
Předešlé a Figaro v pozadí.
 
 
ZUZANA: Proč se chvějete paní ? Je vám snad zima ?
 
HRABĚNKA: Noc není právě teplá. Raději bych šla.
 
FIGARO: Odborník už ví, že se blíží krize.
 
ZUZANA: Když dovolíte, já bych ráda usedla tady. V chládku pinií spočinout jen drobet.
 
FIGARO: Tak v chládku, tak v chládku.
 
HRABĚNKA: Zůstaň, klidně zůstaň.
   
ZUZANA: Kde on ten šibal hlídá ? A proč ne ? Jen si hlídej ! Odměněn budeš za svou nedůvěru.
Ukryje se nablízku.

 

Č. 27 Recitativ a árie
 
ZUZANA: Už se blíží ta chvíle, kdy mě sevře můj milý a vezme si mne celou. Bláhové strachy, proč obcházíte kolem ? Prosím vás, nerušte mi moji radost. Krásně je tu. To místo stvořené je pro to, co se tu děje. A dříve, než bude ráno, dnes stane se, co v osudu mé je psáno.

Leť lásko má na křídlech vroucí touhy
Okamžik bez tebe jak rok je dlouhý
Kde bílá lůny zář se v houští vkrádá
Vše co tvé srdce žádá dám ti ráda

V té tmě kde Velký vůz jen shůry září
Pátrej poslepu rukou po mé tváři
Ty najdeš ústa má i v té tmě tmoucí
Můj ty viděný můj ty nevidoucí

Chvátej jak můžeš
Stud svůj já svléknu z kůže
Chvátej chvátej dech se mi úží
Věneček dám ti z růží
Svůj vínek dám ti z růží
   
   
SCÉNA X.  
Předešlé a Figaro v pozadí.
 
ZUZANA: Proč se chvějete paní ? Je vám snad zima ?
 
HRABĚNKA: Noc není právě teplá. Raději bych šla.
 
FIGARO: Odborník už ví, že se blíží krize.
 
ZUZANA: Když dovolíte, já bych ráda usedla tady. V chládku pinií spočinout jen drobet.
 
FIGARO: Tak v chládku, tak v chládku.
 
HRABĚNKA: Zůstaň, klidně zůstaň.
Ukryje se nablízku.
 
 
ZUZANA: Kde on ten šibal hlídá ? A proč ne ? Jen si hlídej ! Odměněn budeš za svou nedůvěru.
   
   
Č. 27 Recitativ a árie
 
ZUZANA: Už se blíží ta chvíle, kdy mě sevře můj milý a vezme si mne celou. Bláhové strachy, proč obcházíte kolem ? Prosím vás, nerušte mi moji radost. Krásně je tu. To místo stvořené je pro to, co se tu děje. A dříve, než bude ráno, dnes stane se, co v osudu mé je psáno.

Leť lásko má na křídlech vroucí touhy
Okamžik bez tebe jak rok je dlouhý
Kde bílá lůny zář se v houští vkrádá
Vše co tvé srdce žádá dám ti ráda

V té tmě kde Velký vůz jen shůry září
Pátrej poslepu rukou po mé tváři
Ty najdeš ústa má i v té tmě tmoucí
Můj ty viděný můj ty nevidoucí

Chvátej jak můžeš
Stud svůj já svléknu z kůže
Chvátej chvátej dech se mi úží
Věneček dám ti z růží
Svůj vínek dám ti z růží
   
   
SCÉNA XI.  
Předešlí, pak Cherubin
 
Recitativ
 
 
FIGARO: Ta lhářka ! Ona mi lhala, ona mi lhala, do očí se mi smála !
 
CHERUBIN : Lalalala…
 
HRABĚNKA: Náš cherubínek !
 
CHERUBIN : Já slyším kroky. No hlavně najít Barbarinku. Ó tady někdo stojí.
 
HRABĚNKA: Co já tu dělám ?
 
CHERUBIN : A hele ! Klobouček to má ! Kouknem líp - to by mohla být Zuzana.
 
HRABĚNKA: Jestli teď přijde pán, já studem umřu.
   
   
Č. 28 Finále
 
CHERUBIN : Pomalounku dýchat slabě
Ruce držet při těle
 
HRABĚNKA: Jestli zjeví se tu hrabě
Něco se tu semele
 
CHERUBIN : Zuzko jste tu jste tu Zuzko
Je mi v té tmě trochu úzko

Kde jste Zuzko
Vidím v dálce slabou zář
Proč si zakrýváte tvář ?
 
HRABĚNKA: Pryč ty ruce Pryč ty ruce nebo ti je urazím
Pryč ty ruce nebo ti je (okamžitě) urazím
 
CHERUBIN : A jajda
Nedávajda
Se nám skryla do mlází
   
   
SCÉNA XII.  
Předešlí a hrabě.
 
 
HRABĚ: Tady počkám na Zuzanku
 
ZUZANA/FIGARO Hleďme ho jak dělá vrkú
 
CHERUBIN : Je tu vážně tma jak v tanku
 
ZUZANA/HRABĚ/FIGARO Cítím srdce někde v krku
 
HRABĚNKA: Ještě jeden krok a ječím
 
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ Jakoby tu někdo byl
 
CHERUBIN : Chci jen pusu Proč tolik řečí
 
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ Podle hlasu je to páže
 
CHERUBIN : Proč bych já nemohl dostat
To co hrabě dostane
Všechno jsem slyšel
Schovaný za divanem
 
 
HRABĚNKA: Ten si troufá ten je v ráží
 
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ: Ten se troufá ten se snaží
 
ZUZANA/FIGARO/
HRABĚNKA/HRABĚ
Všechno pokazí ten moula
Jestli s tím nepřestane
 
CHERUBIN : Tu máš zatím
 
HRABĚNKA: A jejda hrabě
 
CHERUBIN : A jejda hrabě
 
FIGARO: Tu se děje ledacos
 
HRABĚ: Abys věděl kamaráde
Kdo je tady šéf a bos
 
HRABĚ/HRABĚNKA To má za to To má za to
Že do všeho strká nos (jó)
 
FIGARO: To mám za to to mám za to
Že do všeho strkám nos (jó)
 
ZUZANA: To máš za to moje zlato
Že do všeho strkáš nos(jó)
 
HRABĚ: Už chválabohu zmizel
Tak pojď sem lásko ke mně
 
HRABĚNKA: Proč pane hledáte mě
Já přeci tady jsem
 
FIGARO: Já ti dám někde v piniích
Se tahat s kumpánem
 
HRABĚ: Cítím jak zem je vlahá
 
HRABĚNKA: Zde ruka má
 
HRABĚ: Ach drahá
 
FIGARO: Ha-ha-há
 
HRABĚ: Ta kůže ach jak hladí
Jak vánek v stromořadí
A svádí svádí svádí mě
Ber co máš nejraděj
 
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO Když chlap se rozdovádí
A chytne druhé mládí
Je rázem blázen z něj
 
HRABĚ: Přijmi krom svého věna
Jímž byla obdařena
Též brilianty jimiž
Chci vyjádřit svůj cit
 
HRABĚNKA: Jen dávej dávej chlape
No ta se bude mít
 
HRABĚ/FIGARO/ZUZANA Jak nám to krásně šlape
Ta opera je hit
 
HRABĚNKA: Ach pane hrabě pozor
Tam je podezřelý svit
 
HRABĚ: Tak honem honem půjdeme se
Radši někam skrýt
 
FIGARO/ZUZANA: Vám manželům je třeba
Se mnohým věcem ještě přiučit
 
HRABĚNKA: A to jakože do tmy
 
HRABĚ: A kam jinam než do tmy ?
My nepůjdem číst knížky
Ani vygruntovat byt
 
FIGARO: Jak s ním ta ženská nevěrná
Tak lehce může jít
 
ZUZANA/HRABĚNKA: A dostali se do pasti
Jsou tam kde měli být
 
HRABĚ: Kdo je to ?
 
FIGARO: Jdou sem lidé
 
HRABĚNKA: A Figaro Jdu pryč!
Poodejde.
 
 
HRABĚ: Jen běžte s klidem já přijdu pak
Vzdálí se.  
   
   
SCÉNA XIII.  
Zuzana a Figaro.
 
 
FIGARO: Mír na nebi nic neruší
Jen v dálce měsíc vychází
Jde Mars na schůzku s Venuší
Má chvíle pomsty nadchází
Já jim to překazím
 
ZUZANA: Hej Figaro buď ticho
 
FIGARO: Ahá hraběnka tu je
Tak fajn to měli bychom
Ve dvou teď vysledujem
Jak hrabě tu někde stranou
Má schůzku se Zuzanou
A my je načapem
 
ZUZANA: My dáme průchod zlosti
A zlámeme jim kosti
A oči vydrápem
 
FIGARO: Zuzana !
Až tak zhurta ?
 
ZUZANA: Tak
 
FIGARO: Zírám
Hraběnko kýho výra
 
ZUZANA: No já mu dám no já mu dám
Už vím co udělám
 
FIGARO: Já už ty její fígle znám
A už jich po krk mám

Jak ctěné dámy přání
 
ZUZANA: No já vám řeknu teda
 
FIGARO: Jsem vám k mání
 
ZUZANA: To poslouchat se nedá
 
FIGARO: Já plně jsem vám k službám
Bych vyhověl všem tužbám
Prozkoumejme ten terén
On bídný zrádce jest
 
ZUZANA: Hned bych mu jedna vlepila
 
FIGARO: Proč se tu takto ukryla ?
 
ZUZANA: Až já tě dostanu
Já vrahem se stanu
 
FIGARO: Až já ji dostanu
Pít snad přestanu
 
ZUZANA: Co říká vaše srdce
 
FIGARO: Že láskou svou jsem zdrcen
Čas náš ten rychle cválá
Kde vaše ručka malá?
Kde vaše ruč…
 
ZUZANA: Ta ručka ta je tu
Políčkuje ho.
 
 
FIGARO: Ta sedla
 
ZUZANA: A druhá
A třetí
Se nepovedla
Však tato
Ta bude přísná
 
FIGARO: Jak by mě kopla klisna
 
ZUZANA: A pátou moje zlato
Máš za to
Že málo vydržíš
 
FIGARO: Jo jo jo jo ještě víc
A jásám z plných plic
 
ZUZANA: A příště hochu ať už víš
Co můžeš a co smíš
Ať víš
Co smíš
 
FIGARO: Jó no jó
Jó to si lásko piš

Slunko sluníčko za hory zašlo
Co se ztratilo zase se našlo
Pojďme pastýři svá stáda hnát
Ráno raníčko musíme vstát
 
ZUZANA: Ta je hezká
 
FIGARO: Bodejť Staročeská
   
 
SCÉNA XIV.  
Předešlí a hrabě.
 
HRABĚ: Mně se ovečka ztratila v lese
 
ZUZANA/HRABĚNKA: Hrabě tu neorientuje se
 
HRABĚ: Hej Zuzanko jsi hluchá ? Tak kde jseš ?
 
ZUZANA: On fakt neví kdo se převlík za ni
 
FIGARO: Kdo ?
 
ZUZANA: No paní
 
FIGARO: Čí paní ?
 
ZUZANA: Má paní
 
ZUZANA/FIGARO Už mě nebaví tady to hraní
Pojďme za vyučenou mu dát
(řádně)
 
FIGARO: Vzácná madam
Já k nohám vám padám
 
HRABĚ: Chci vás bránit
Avšak jsem beze zbraní
 
FIGARO: Srdce mé ztrápené zkonejšete
 
ZUZANA: Klidně dělejte se mnou co chcete
 
HRABĚ: Děs a hrůza
Ta lůza
 
ZUZANA/FIGARO Slunko sluníčko za hory zašlo
Pojďme pastýři ovečky hnát
Ráno rabníčko musíme vstát
   
   
SCÉNA XV.  
Předešlí, Basilio, don Cursio, Bartolo, Antonio, sluhové s pochodněmi , pak Cherubin, Marcellina, Barbarina a později hraběnka.
 
HRABĚ: Taste zbraně
Hrr a na ně
 
FIGARO: Já jsem ztracen
 
HRABĚ: Jsou to saně
Byl jsem zhaněn
 
FIGARO: Herdek práce
 
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO Co se stalo co se stalo ?
HRABĚ: Zde tento darebák mě podvedl a radši ani neptejte se s kým !
 
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO Já jen žasnu já jen žasnu
FIGARO: Jen ať žasnou jen ať žasnou
Jen ať tomu nevěří
 
HRABĚ: Otvírejte paní váš odpor je marný
Zaslouženou odměnu vám vyměřím

Co ? Páže
ANTONIO: Moje dcera
 
FIGARO: Moje matka
 
BASILIO/DON CURSIO/BARTOLO/FIGARO Hraběnka
HRABĚ: A máme ji tady
Hříšná ženo pojď
 
ZUZANA: Já před vámi klečím
 
HRABĚ: Ne ne ! Dosti řečí
 
FIGARO: A já kdybych klekl ?
 
HRABĚ: Ne ne jak jsem řekl
 
ZUZANA/BARBARINA/ CHERUBIN /MARCELLINA/BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO/FIGARO
 
Prosím vás
HRABĚ: Ne ne ne ne ne !
 
HRABĚNKA: Snad já mohla bych vymoct váš pardon jim
 
BASILIO/DON CURSIO/HRABĚ/ANTONIO/BARTOLO No toto
Co tu to
Tě péro
Kornuto
Já sním
Či bdím
 
HRABĚ: Měj má drahá paní
Se mnou slitování
 
HRABĚNKA: Ty víš jak jsem mírná
Vždyť léta mě znáš
Ty můj pardón máš
 
VŠICHNI: Tak příběh se končí
Buď brán jako vzor
A s vámi se loučí
Náš soubor a sbor

Dej nám lásko křídla k letu
V nejkrásnějším ze všech světů
Díky tobě lásko jsme tu
Zpívající lásky chór

Zvoňte a trubte
A fangle všem kupte
Nad bránou do ráje
napsáno je VSTUPTE!

Pějme v písních lásce slávu
Dál ať stoupá nad obzor

 

KONEC 4. JEDNÁNÍ A OPERY

Ostrava, 29. září 2008

 

[cz/menu/tvorba/menu_tv_libreta.htm]