JAROMÍR NOHAVICA - oficiální web - Libreta - W.A.Mozart: Figarova svatba

JAROMÍR NOHAVICA

TVORBA - LIBRETA

SCÉNA I:
Hrabě sám.
Recitativ
HRABĚ:	Co tu říct k tomu všemu ? Dopis bez podpisu , komornou někdo zamkne v kabinetu, hraběnka celá nesvá, z balkónu skáče jeden chlap do zahrady a potom druhý, co tvrdí, že to byl on. V hlavě už zmatek mám. Že by snad někdo z mých poddaných si troufl ? Odvahu mají. To zas ne že ne. Co ale paní? Že ji urážím jako ? Jak se zdá, příliš si cení cení… A co čest moje ? Co říci ? Člověk je od přírody chybující.

SCÉNA II.
Hrabě, v pozadí hraběnka a Zuzana, nepozorovány.
HRABĚNKA:	Prostě mu řekni ať tě večer v zahradě čeká.
HRABĚ:	Ahá. A já se dozvím, zda cherubín odjel. Basilio chytrý je. Ten už to zjistí.
ZUZANA:	No teda ! A Figaro ?
HRABĚNKA:	Nic nemusíš mu říkat. Protože místo tebe tam půjdu já sama.
HRABĚ:	Basilio ten už jistě zjistí vše.
ZUZANA:	Já nevím, já nevím.
HRABĚNKA:	Víš, že moje štěstí je v tvých rukách.
Hraběnka odejde.
HRABĚ:	Co Zuzana ? Kdo ví, zdalipak nevyzradila moje tajemství ? A když ano, pak já mu dám tu starou.
ZUZANA:	Pane !
HRABĚ:	Máte snad přání ?
ZUZANA:	Mně zdá se, že jste rozloben.
HRABĚ:	Co vy tu ? Chcete něco ?
ZUZANA:	Pane, manželka vaše má potíže své ženské. Žádá vás proto o lahvičku vůní.
HRABĚ:	Zde máte.
ZUZANA:	Hned vám ji vrátím.
HRABĚ:	Ne, ne, to nemusíte. Nechte si ji.
ZUZANA:	Co s ní ? Tohle nejsou bolesti, co mají služky.
HRABĚ:	Mají jiné ! Co když přijdou o ženicha, když už je před svatbou ?
ZUZANA:	Já Marcellině zaplatím svým věnem. Tím, které jste mi slíbil.
HRABĚ:	Já že jsem slíbil ? A kdy ?
ZUZANA:	Já to tak pochopila.
HRABĚ:	Si. Pokud ovšem stejně pochopíte vy mě.
ZUZANA:	Toť moje práce. Neb vaše ctěná přání jsou i mým přáním.

Č. 16	Duetino
HRABĚ:	Jsi zlá a nepřejícná Touha mi láme vaz A zas A zas
ZUZANA:	Bych víc k vám byla vstřícná Já potřebuji čas
HRABĚ:	Mám jedno vroucí přání
ZUZANA:	Jen mějte máte–li
HRABĚ:	Přijď dneska na setkání
ZUZANA:	Snad přijdu příteli
HRABĚ:	Tak přijdeš ?
ZUZANA:	Snad
HRABĚ:	A žádná zrada ? A přijdeš ráda ?
ZUZANA:	To byste rád To byste rád
HRABĚ:	Když říká žena možná Je napůl vyhráno Když říká žena možná Chce vlastně říct ano
ZUZANA:	Když zalže dívka zbožná Je v bibli napsáno Že dá se to odčinit Zuzano Snad Já nemůžu víc vám říct Já nechci víc vám říct Odčinit se to dá Je na to metoda Zuzano Zuzano

*Recitativ*
HRABĚ:	Proč jsi, má milá, byla ráno tak nepřístupná ?
ZUZANA:	Vždyť Cherubín tam byl též
HRABĚ:	A k Basiliovi, který nesl můj vzkaz ?
ZUZANA:	Co mi nějaký ten Váš Basilio !
HRABĚ:	Máš pravdu, máš pravdu. Co sliby ? Stále platí ? Splníš všechno, co žádám ? Hraběnka čeká. Ber lahvičku a běž už !
ZUZANA:	Já přišla jen tak, abych si s vámi promluvila tajně.
HRABĚ:	Jsi miláček.
ZUZANA:	Jde někdo.
HRABĚ:	Ty moje zlatá.
ZUZANA:	( na odchodu ) Však přijdeš brzy zkrátka, kohoutku sladký.

SCÉNA III.
Zuzana a Figaro, hrabě v úkrytu.
Recitativ
FIGARO:	Hej, Zuzano, kam běžíš ?
ZUZANA:	Tiše. Bez advokáta a vyhrán celý tvůj případ.
FIGARO:	To je zpráva !

SCÉNA IV.
Hrabě sám.
Č. 17	Recitativ a Arie
HRABĚ:	Vyhrán tvůj celý případ ? Co to slyším ? V jakou past jsem to spadl ? Zrádcové ! Do díla a exemplárně potrestám všecky ! A ortel bude, jak já rozhodnu sám. Co ovšem potom ? Když celou půjčku splatí ? Že splatí !? To není možné ! Navíc Antonio, který tvrdí, že tomu Figarovi za ženu svoji neteř nikdy nedá, je to prosťáček prostá. Jen píchnout bude stačit. Všechno půjde dle plánu. Útok je hotov ! To jsou dnes divné časy V nichž pán si trhá vlasy A slouha užívá si S tou po níž touží pán Kam nám to lidstvo spěje Když ta jež blízká mně je Se na jiného směje A já jsem odmítán Ne ne ne Ne ne to chlapče stačí Ty zaplatíš mi draze Já už to zaonačím Že slítneš z výšky na zem Až bude zrealizován Můj velký plán Můj velkolepý plán Představa jak se divíš Ta se mnou dělá divy Ač nejsem pomstychtivý Já velkou radost mám Stačí jen pomyšlení Že se to všechno změní A už tak smutně není Já velkou radost mám


SCÉNA V.
Hrabě, Marcellina, don Cursio, Figaro, Bartolo, později Zuzana.
*Recitativ*
DON CURSIO:	Spor byl rozhodnut takto: Buďto plať nebo žeň se ! Punktum a basta.
MARCELLINA:	Opět dýchám.
FIGARO:	Já se dusím.
MARCELLINA:	Již dočkám se a mým on bude mužem.
FIGARO:	Excelence já žádám …
HRABĚ:	Toť spravedlivý výrok : Buďto žeň se či plať .Bravo, Don Cursio.
DON CURSIO:	Jen drobnost, excelence.
BARTOLO:	Chválím úroveň soudu.
FIGARO:	O čem to mluvíš ?
BARTOLO:	My pomstěni jsme všichni.
FIGARO:	A já si ji nevezmu !!
BARTOLO:	Ty si ji vezmeš !
DON CURSIO:	Buďto plať nebo žeň se!
MARCELLINA:	Já půjčila jsem ti dva tisíce piastrů.
FIGARO:	Jsem ale šlechtic a bez souhlasu obou rodičů mi to nelze.
HRABĚ:	Kdo to je a kde teď jsou ?
FIGARO:	Snad brzy už je najdu . Už dvacet let marně hledám je, kde můžu.
BARTOLO:	Ztracené dítě jste snad ?
FIGARO:	Spíš nežli ztracený, jsem unesený.
HRABĚ:	Jakže ?
MARCELLINA:	Cože ?
BARBARINATOLO:	A důkaz ?
DON CURSIO:	A svědka máte ?
FIGARO:	Zlato a skvosty, vyšívané plenky, to vše, co nalezli u mě už v raném dětství, nechť je důkaz mého původu vznešeného. Nejzjevnější však tady znamínko, které je velikosti kakaového bobu.
MARCELLINA:	Velikosti kakaového bobu ?
FIGARO:	Kakového.
MARCELLINA:	Ach bože .Toť on je.
FIGARO:	Ano. To já jsem.
DON CURSIO:	Kdo ?
HRABĚ:	Kdo ?
BARTOLO:	Kdo ?
MARCELLINA:	Náš Rafael.
BARTOLO:	A unesl tě kdo ?
FIGARO:	Zloději v zámku.
BARTOLO:	Zde je tvá matka.
FIGARO:	Snad kojná.
BARTOLO:	Ne tvá matka.
DON CURSIO/HRABĚ	Maminka.
FIGARO:	Moje máma.
MARCELLINA:	A zde tvůj otec.


*Č. 18*	*Sexteto*
MARCELLINA:	Vejdi synku v náruč moji Tady tvoje máma stojí
FIGARO:	Šťasten jsem rodiče moji Že jsem opět s vámi zde
BARTOLO:	Co bůh rozdělil to spojil Co víc k tomu říci lze
DON CURSIO:	Jeho otec a jeho máti Svatba žádná nebude
HRABĚ:	To jsou zvraty To jsou zvraty Až mi z toho špatně je
MARCELLINA:	Drahý synku
BARTOLO:	Drahý synku
FIGARO:	Rodiče drazí
ZUZANA:	Pane hrabě u všech svatých Mám těch dva tisíce zlatých Figarův dluh tím je zaplacen A já můžu vdávat se Už si našel nevěstinku Hleďme ho jak má se k ní Pusť mě k němu Já mu seknu
FIGARO:	Počkej přeci všechno ti řeknu
ZUZANA:	Ty tvé kecy Jestli ve mně bouchnou saze Rozkatím se jako saň
FIGARO:	Má mě ráda je mi blaze Láska vedla její dlaň
MARCELLINA/BARTOLO	Má ho ráda víme rázem Láska vedla její dlaň '
HRABĚ/DON CURSIO	Kde se kouknu samý blázen Před nimi mě bože chraň
MARCELLINA:	Jen ztiš zlost a hněv On můj syn moje krev Chci tě vzít na svou hruď Navždy mou dcerou buď
ZUZANA:	Maminka
BARTOLO:	Maminka
ZUZANA:	Maminka
HRABĚ:	Maminka
DON CURSIO:	Maminka
MARCELLINA:	Maminka
FIGARO:	Je zde otec můj otec právoplatný Jenž vše potvrdí
ZUZANA:	Tatínek
BARTOLO:	Tatínek
ZUZANA:	Tatínek
HRABĚ:	Tatínek
MARCELLINA:	Tatínek
FIGARO:	Je zde matka má matka právoplatná Jež vše potvrdí
FIGARO/ZUZANA/ MARCELLINA/BARTOLO	Jsou chvíle jak tato Kdy žít stojí za to Kdy jásat a zpívat se člověku chce
HRABĚ/DON CURSIO	Jsou chvíle jak tato Kdy chtěl by ses na to Neb všechno co lze Proti člověku je
Don Cursio a hrabě odejdou.


SCÉNA VI.
Zuzana, Marcellina, Figaro a Bartolo.
MARCELLINA:	Nejdražší příteli můj, co zříte zde, je sladký plod naší lásky.
BARTOLO:	Nemluvme teď o tak dávno zašlých časech. On je mým synem, jakož vy jste mou ženou. Svatbu vystrojíme, kdy bude libo.
MARCELLINA:	Dneska a rovnou hned dvojí. Tu máš. Tohle je úpis. Na peníze, co mi dlužíš. To je tvé věno.
ZUZANA:	Tady tyhlety taky.
BARTOLO:	A tyhle rovněž.
FIGARO:	Skvěle ! Házejte, házejte, já chytám.
ZUZANA:	Tak pojďme honem. Povíme to strýci a taky mojí paní. Což může vůbec někdo být šťastnější, než já jsem ?
FIGARO:	Já jsem.
BARTOLO:	Já jsem.
MARCELLINA:	Já jsem.
VŠICHNI:	A slavný náš pan hrabě, ať praskne : bum bác.
Odejdou.

SCÉNA VII.
Barbarina a Cherubin
Recitativ
BARBARINA:	Pojď sem, pojď sem, mé páže. Nejhezší dívky z paláce budou u mě. A ty jak perla mezi drahokamy, ty budeš nejhezčí ze všech těch dívek.
CHERUBIN:	Ach. A co když pan hrabě mě objeví ? Vždyť víš, že si myslí, že jel jsem do Sevilly.
BARBARINA:	Té nádhery, co spatříš ! No a i kdyby tě snad nalezl, tak co ? Poslyš ! My obléknem tě do dívčích šatů ! Všechny společně jdeme dneska předat kytky naší paní. Důvěřuj, důvěřuj své Barbarině.


SCÉNA VIII
Hraběnka sama.
Č. 19	Recitativ a árie
HRABĚNKA:	Kde ta Zuzana je ? Snad řekne mi, zda se náš návrh líbil a jak se hrabě tvářil. No, nutno říci, odvážný ten plán je. Že hrabě žárlí, že je pruďas, je známá věc. A co má být ? Až Zuzana se vrátí, já vezmu její šaty a ona moje a pod pláštíkem noci…Můj bože. Proč mám snášet já tenhle osud ? Bezcitný manžel… nejdřív miluje mě, alespoň tak to celý čas tvrdil a pak jak roky jdou, všechno se mění. Je jiný. Jakby cizí. Uráží mě. A pak i zradí. Já abych pomoc hledala u služky. Kéž se vrátí Ty krásné chvíle Dávno zašlý kouzelný čas Kde se ztratil Amor jenž střílel Střílel šípy touhy v nás Čím to je Že přes bolesti I přes pláč a trápení Stále cítím v hrudi štěstí Které z lásky pramení Cítím štěstí a nad něj tu víc není Kéž můj pláč přelije moře Na němž náš se houpá prám Kéž mé nekonečné hoře Lásky žár zpět vrátí nám Ač si zoufám Já stále doufám Lásky žár se vrátí k nám
Odejde.

SCÉNA IX.
Hrabě a Antonio.
*Recitativ*
ANTONIO:	Říkám vám, že je páže stále tady. Zde jako důkaz klobouk. Patří jemu a nikomu jinému.
HRABĚ:	Jak je to ale možné ? V tuhle dobu už býti měl v Seville.
ANTONIO:	V tom případě je Sevilla v mém vlastním domě. Tam se za dívku převlík a tam své původní šaty zanechal.
HRABĚ:	To snad ne.
ANTONIO:	Jo, jo, pojďte a uvidíte.
Odejdou.


SCÉNA X.
Hraběnka a Zuzana
Recitativ
HRABĚNKA:	Co mi to říkáš ? A co pak na to hrabě ?
ZUZANA:	Měl jasně psáno v očích, jak ho to všechno mrzí.
HRABĚNKA:	Správně. Tím spíše chytneme ho do klece. Kam má jít na tu schůzku, co budete mít spolu ?
ZUZANA:	Do parčíku.
HRABĚNKA:	Ber papír a piš ! Piš to !
ZUZANA:	Psát mám já ?Ale paní …
HRABĚNKA:	Piš a už nemluv ! Všecičko beru to na sebe !
Diktuje.
Píseň pro dnešní večer :

Č.20	Duetino
ZUZANA:	Tak píšem
HRABĚNKA:	Tam kde vánek révu splétá
ZUZANA:	Révu splétá
HRABĚNKA:	Bílá růže má svou skrýš
ZUZANA:	Bílá růže má svou skrýš
HRABĚNKA:	Strádá žízní v žáru léta
ZUZANA:	Strádá žízní v žáru léta
HRABĚNKA:	Jméno mé si domyslíš
ZUZANA:	Jméno mé si domyslíš
HRABĚNKA:	Píseň pro dnešní večer
OBĚ:	Tam kde vánek révu splétá Bílá růže má svou skrýš Strádá žízní v žáru léta Jméno mé si domyslíš

Recitativ
ZUZANA:	Ještě ho složím. Co s pečetí, má paní ?
HRABĚNKA:	Tady vezmeme spendlík. Ať nám slouží jak pečeť. A počkej. Napiš na druhou stranu lístku : PEČEŤ NUTNO VRÁTIT ZPĚT
ZUZANA:	Úžasný nápad. To bude teda tóčo.
HRABĚNKA:	Honem to schovej, už slyším cizí hlasy.


SCÉNA XI.
Předešlí, Cherubin v dívčích šatech, Barbarina a děvčata ze vsi.
Č. 21	SBOR
SBOR:	Přijměte zde vzácná paní Z našich dlaní kvítků pár Jako důkaz lásky naší Tento nejvzácnější dar Jsme jen venkovanky prosté Ale věřte drazí hosté Že to málo co teď nesem Přinášíme z úcty vám

Recitativ
BARBARINA:	Paní hraběnko to jsou místní děvčata ze vsi. Přináší vám to málo jen, co mají, přičemž omlouvají se za svou smělost.
HRABĚNKA:	Ó bravo,velké díky.
ZUZANA:	Jak jsou půvabné všechny.
HRABĚNKA:	Zejména ta dívka tam. Je tak drobná a křehká. A jak se skromně tváří.
BARBARINA:	To je má sestřenice. Přijela ke mně dneska na svatbu zdejší.
HRABĚNKA:	Ráda poctím tu krásnou cizí dívku. Přistupte blíž. Dejte mi svoje květy. Červená se, Zuzano. Nemáš ten pocit jako já že ji známe.
ZUZANA:	Taky bych řekla.


SCÉNA XII.
Předešlí, hrabě a Antonio.
ANTONIO:	To jsou nám šoky. Vítejte kapitáne.
HRABĚNKA:	Co vidím ?
ZUZANA:	Uličníku.
HRABĚ:	Tak dobře, paní.
HRABĚNKA:	Jsem překvapena stejně, stejně jako vy, pane. A rozčilená.
HRABĚ:	I dnes ráno ?
HRABĚNKA:	Dnes ráno jsme ho chtěly obléci na tu dnešní slavnost přesně takto, jak oblékly ho ony.
HRABĚ:	Proč jsi neodjel, chlapče ?
CHERUBIN :	Pane…
HRABĚ:	Teď budu muset tvou nespolušnost ztrestat.
BARBARINA:	Excelence, excelence ! Vzpomínáte si, jak jste mě objímal a líbal ? A přitom říkal, Barbarino má drahá, dám ti vše, po čem toužíš.
HRABĚ:	To, že jsem řekl ?
BARBARINA:	Řekl. Dejte mi Cherubína za manžela mého. A budu vás mít ráda, jak jen umím.
HRABĚNKA:	No hrabě, je to teď na Vás.
ANTONIO:	Výborně, dcerko, jak vidím, mělas tady dobrou školu.
HRABĚ:	Co to za pech. Už fakt nevím. Ať dělám, co dělám, všechno se mi obrátí vniveč.


SCÉNA XIII.
Předešlí a Figaro.
Recitativ
FIGARO:	Seňor, prosím Vás, zdržte tyhle nádherné dívky. Jde se tančit. Jde se zpívat.
HRABĚ:	Ajaj, ty chceš ? Tančit s vyvrtnutou nohou ?
FIGARO:	Přestalo mě to bolet ! Tak vzhůru, krásné děvy
HRABĚNKA:	Já trnu hrůzou, jak se ta hra skončí.
ZUZANA:	On chtěla tak ať se stará.
HRABĚ:	Veliké štěstí ,že hlína tam byla měkká.
FIGARO:	Velmi měkká . A teď již vzhůru. A pojďme !
ANTONIO:	A mezitím páže si horempádem jelo do Sevilly.
FIGARO:	Ať už tryskem nebo krokem, šťastnou cestu a my se dáme do tance.
HRABĚ:	Ten jeho dekret zůstal ti náhodou v kapse.
FIGARO:	Samozřejmě, co jsou to za otázky ?
ANTONIO:	( k Zuzance ) Nedělej na něj oči. Nerozumí ti. A podívej se, jak drze dělá z mého synovečka lháře.
FIGARO:	Cherubínek.
ANTONIO:	Teďs to káp.
FIGARO:	O čem to žvaníš ?
HRABĚ:	Ne ne ne ne. On nežvaní, ale říká, kdo to skočil z balkónu.
FIGARO:	Ať si plácá. Nu což, nejdřív já jsem skočil a pak on. Jasná zpráva. Prostě udělal totéž.
HRABĚ:	On taky ?
FIGARO:	A proč ne ? Na tomhle zámku stát se může vše.

Č. 22	Finále
FIGARO:	Už hrají pochod. Jdem na to. Na svoje místa. Na místa, moje krásky. Zuzanko, zde mé rámě !
ZUZANA:	A zde mé.
HRABĚ:	Ten si troufá.
HRABĚNKA:	Mé srdce sténá.
HRABĚ:	Hraběnko.
HRABĚNKA:	Teď o tom mlčme. Dvě svatby tady máme, tak zachovejme tvář. Navíc se vdává vaše chráněnka, pane. Chci křeslo !
HRABĚ:	Mně taky. Kdy konečně se pomstím ?
DRŮŽIČKY:	Vy milenky věrné jež dbáte na čest Teď velebte pána neb moudrý on jest Bez bázně a hany Jak čisťounké panny Teď smíte si ženichy k oltáři vést
SBOR:	On svým lidem navěky je milován Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán
HRABĚ:	Ach, co dělá tu ten špendlík ?To jsou mi divné zvyky. Člověk se píchne. Ach tak, rozumím tomu.
FIGARO:	Nějaká dáma předala mu lísteček asi s tajným vzkazem a nahoře byl špendlík jako pečeť. Oú - ten se ale píchl ! Teď ho náš Narcis hledá. Koukni se na něj.
HRABĚ:	Nuž jděte drazí a celý dnešní večer nechť věnován je svatební slávě. Slávě s největší pompou. Chci vidět tance a velkolepé ohně. A hudby ať hrají. Ať se stoly prohýbají ! Nechť všichni vidí, jaký pán jsem vám všem, kdož jste mi milí.
SBOR:	On svým lidem navěky je milován Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán Tak zpívejme písně a házejmě růže Neb nejlepší z pánů je náš hrabě pán


ČTVRTÉ JEDNÁNÍ
Zámecký park v noci.

SCÉNA I.
Barbarina sama.
*Č. 23*	*Cavatina*
BARBARINA:	Smutno je mi Ztratil se mi Ztratil se mi bůhví kde Všechno jsem tu prohledala Křížem krážem jsem to vzala Až po pelargónie Sérce bolí a duše sténá Najít jehlu v kupce sena Tak se cítím tak mi je Až se pán dozví pravdu zlou Ámen se mnou

SCÉNA II.
Barbarina, Figaro a Marcellina.
Recitativ
FIGARO:	Barbarino co je ti ?
BARBARINA:	Já jsem ztratila špendlík.
FIGARO:	Cože?
MARCELLINA:	Cože?
BARBARINA:	No špendlík, který dal mi pan hrabě, ať ho Zuzaně vrátím.
FIGARO:	Jó tak špendlík ! Zuzaně ?! Podívejme se na ni. Mlaďounká, jak se vyzná, jak se tváří ten symbol nevinnosti.
BARBARINA:	Co je ? Proč se mi vysmíváš ?
FIGARO:	Ne, to nic dělám srandu. Kuk semhle. To je ten špendlík, viď? Který ti dal pan hrabě, ať ho předáš Zuzce, Sloužit měl jako pečeť na tom lístku. Vidíš, že vím ,oč kráčí.
BARBARINA:	Proč ses ptal, stejně víš úplně všecko.
FIGARO:	Chtěl jsem jen slyšet, jak ti to pán řekl. Co jako pravil přesně.
BARBARINA:	Bylo to divné. Řekl mi: milá dívko, tento špendlík paní Zuzance odnes a sděl jí, že je to k piniím pečeť.
FIGARO:	Háj piniový.
BARBARINA:	A nakonec pak dodal : Nikdo tě nesmí vidět. - Ty budeš doufám mlčet.
FIGARO:	To si buď jistá.
BARBARINA:	Vždyť tobě je to jedno.
FIGARO:	No jasně. Zcela.
BARBARINA:	Tak sbohem, už jdu. Zuzana na mne čeká. A Cherubínek taky.
Odejde.

SCÉNA III.
Marcellina a Figaro.
*Recitativ*
FIGARO:	Matko !
MARCELLINA:	Synu !
FIGARO:	Já zhynu !
MARCELLINA:	Uklidni se, mé zlato
FIGARO:	Já fakt snad umřu.
MARCELLINA:	Je to vážné, ne však strašné. Rozvahu, hochu. Hlavně si uvědom, že stále netušíš ani to, kdo v tomhle vlastně jede.
FIGARO:	Ten špendlík, matko, tn špendlík. Je právě tím, po kterém se sháněl hrabě.
MARCELLINA:	Ach tak. Pak tedy pamatuj si dobře, nevěřit nikdy a nikomu a v ničem. Ani vlastní matce ne !
FIGARO:	Budu se snažit. Alespoň to že víme, kde se ta schůzka koná.
MARCELLINA:	Kampak jdeš, milý synku ?
FIGARO:	Manžele všecky já jdu pomstít ! Buď sbohem !
Odejde.


SCÉNA IV.
Marcellina sama.
Recitativ
MARCELLINA:	Zuzanko, já už běžím. Radši jí všechno řeknu. Je tak milá. A vypadá moc slušně. To není možné, abych se spletla. A co si budem říkat. Když už má ženská šanci a když v tom nemá žádný vlastní zájem, ráda své síly napne,aby hájila ženy trápené muži.


SCÉNA V.
Barbarina.
*Recitativ*
BARBARINA:	Řek´ v pavilónu vlevo a to je tady či tady ? Ne tady. Snad přijde tak, jak slíbil. Och, to jsou dneska lidi. Jen pomeranč jsem si vzala, jednu hrušku a k tomu preclík a prý :pro koho je to ? Co já jim budu říkat ! To je má věc a basta !Hrabě ho týrá. A já ho mám tak ráda. Jen pusu mě to stálo. Snad mi ji vrátí, snad mi ji vrátí on, ach jo. Já trpím.
Uteče.

SCÉNA VI.
Figaro, Basilio, don Cursio, Bartolo a Antonio.
FIGARO:	Á Barbarina, kdo je tam ?
BASILIO:	Sám jsi nás pozval, no tak jsme tu.
FIGARO:	Všichni schovejte se zde na tomto místě. Na zámku ještě něco vyřídím, jsem tady za momentík. A hned, jak přijdu a písknu, všichni ke mně !
*Recitativ*
BASILIO:	Má ale čerta v těle !
BARTOLO:	Co tím vším získá ?
BASILIO:	Ganc nic ! Zuzana míří na schůzku s panem hrabětem, kterýžto fakt je Figarovi proti srsti.
BARTOLO:	A měl by to snad bohorovně strpět ?
BASILIO:	To, co snášejí druzí, on snad nemůže snésti ? Je něco extra ? Ať si to pozná sám na vlastní kůži, neboť tak to vždy končí. V zimě jdeš s pány na led, oni sklouznou a ty pak si zlomíš nohu.
Odejdou všichni s výjimkou Figara.


SCÉNA VIII. * ( scéna VII. A č. 24 a č. 25 byly škrtnuty )
Figaro sám.

Č. 26	Recitativ a árie
FIGARO:	Můžeme začít. Všechno je připraveno, jak má. Co to za kroky ? Snad ona ? Žeby už ? Noc je tak temná ! To jsou mi paradoxy, že roli pošetilého manžílka jsem dostal. To ona nevděčnice ! On ji závojem zdobil, přitom lístek čet´její. Já na to koukal a jak smál jsem se netuše, že sobě. Ó Zuzano,Zuzano,ty mne utrápíš jistě ! Ta neviňoučká líčka. A ta andělská očka ! Ono uvěřit ženským to může jenom blázen a trouba. Blázen a trouba ! Hej pánové zde v sále Než dojdem do finále Já v rámci této opery Bych rád vám řek pár vět Co muž i interpret Pár velice důležitých vět Ženským se věřit nedá Jsou falešné až běda A kdo jim na lep sedá Je trouba na pohled Ať už je doktor věd Či chlapík s IQ pět Jak andílci tváří se Když lákají nás Těch slov lásky v dopisech a mámivý hlas A jak to a jak ono tak vážně to myslí A průhledné kimono A v něm sladký příslib Můj míšanku hebký Tu máš svoje trepky Jsou teplé a zimní Když chceš tak si zdřímni A to je past na chlapy Jen co nás polapí Do další etapy Jsme pro ně vzduch Nic než vzduch Nic než vzduch Pouhý vzduch My muži jsme ohrožený druh Já žádám na nejvyšších místech By stížnosti mé dán byl sluch Hej všichni muži tady Dejme se dohromady A postavme se do šiku A vedle druha druh Ony budou švitořit My stát budem tvrdě Budou sladce hovořit My stát budem hrdě Ženské zbraně vytáhnou My stát budem pevně A svého nedosáhnou Ať tajně či zjevně Nechť síla nás pojí V tom záslužném boji At vlá prapor v čele My zpívejme směle Že nechceme déle v tom chomoutu potupném žíti My nechceme býti Jen vzduch nic než vzduch pouhý vzduch My muži jsme ohrožený druh Já žádám na nejvyšších místech By stížností mé dán byl sluch Toť všecko tě bůh
Odejde.

SCÉNA IX.
Hraběnka a Zuzana, obě v přestrojení, a Marcellina.
Recitativ
ZUZANA:	Siňoro, říkala jste, že sem Figaro už přijde.
MARCELLINA:	On už je tady. A poslouchá nás zřejmě.
ZUZANA:	No to je skvělé. Tak jeden šmíruje, druhý hledá. To nemá kaz.
MARCELLINA:	Já se tu někde schovám.
Zajde do besídky.

SCÉNA X.
Předešlé a Figaro v pozadí.
ZUZANA:	Proč se chvějete paní ? Je vám snad zima ?
HRABĚNKA:	Noc není právě teplá. Raději bych šla.
FIGARO:	Odborník už ví, že se blíží krize.
ZUZANA:	Když dovolíte, já bych ráda usedla tady. V chládku pinií spočinout jen drobet.
FIGARO:	Tak v chládku, tak v chládku.
HRABĚNKA:	Zůstaň, klidně zůstaň.

ZUZANA:	Kde on ten šibal hlídá ? A proč ne ? Jen si hlídej ! Odměněn budeš za svou nedůvěru.
Ukryje se nablízku.
*Č. 27*	*Recitativ a árie*
ZUZANA:	Už se blíží ta chvíle, kdy mě sevře můj milý a vezme si mne celou. Bláhové strachy, proč obcházíte kolem ? Prosím vás, nerušte mi moji radost. Krásně je tu. To místo stvořené je pro to, co se tu děje. A dříve, než bude ráno, dnes stane se, co v osudu mé je psáno. Leť lásko má na křídlech vroucí touhy Okamžik bez tebe jak rok je dlouhý Kde bílá lůny zář se v houští vkrádá Vše co tvé srdce žádá dám ti ráda V té tmě kde Velký vůz jen shůry září Pátrej poslepu rukou po mé tváři Ty najdeš ústa má i v té tmě tmoucí Můj ty viděný můj ty nevidoucí Chvátej jak můžeš Stud svůj já svléknu z kůže Chvátej chvátej dech se mi úží Věneček dám ti z růží Svůj vínek dám ti z růží


SCÉNA X.
Předešlé a Figaro v pozadí.
ZUZANA:	Proč se chvějete paní ? Je vám snad zima ?
HRABĚNKA:	Noc není právě teplá. Raději bych šla.
FIGARO:	Odborník už ví, že se blíží krize.
ZUZANA:	Když dovolíte, já bych ráda usedla tady. V chládku pinií spočinout jen drobet.
FIGARO:	Tak v chládku, tak v chládku.
HRABĚNKA:	Zůstaň, klidně zůstaň.
Ukryje se nablízku.
ZUZANA:	Kde on ten šibal hlídá ? A proč ne ? Jen si hlídej ! Odměněn budeš za svou nedůvěru.


Č. 27	Recitativ a árie
ZUZANA:	Už se blíží ta chvíle, kdy mě sevře můj milý a vezme si mne celou. Bláhové strachy, proč obcházíte kolem ? Prosím vás, nerušte mi moji radost. Krásně je tu. To místo stvořené je pro to, co se tu děje. A dříve, než bude ráno, dnes stane se, co v osudu mé je psáno. Leť lásko má na křídlech vroucí touhy Okamžik bez tebe jak rok je dlouhý Kde bílá lůny zář se v houští vkrádá Vše co tvé srdce žádá dám ti ráda V té tmě kde Velký vůz jen shůry září Pátrej poslepu rukou po mé tváři Ty najdeš ústa má i v té tmě tmoucí Můj ty viděný můj ty nevidoucí Chvátej jak můžeš Stud svůj já svléknu z kůže Chvátej chvátej dech se mi úží Věneček dám ti z růží Svůj vínek dám ti z růží


SCÉNA XI.
Předešlí, pak Cherubin
Recitativ
FIGARO:	Ta lhářka ! Ona mi lhala, ona mi lhala, do očí se mi smála !
CHERUBIN :	Lalalala…
HRABĚNKA:	Náš cherubínek !
CHERUBIN :	Já slyším kroky. No hlavně najít Barbarinku. Ó tady někdo stojí.
HRABĚNKA:	Co já tu dělám ?
CHERUBIN :	A hele ! Klobouček to má ! Kouknem líp - to by mohla být Zuzana.
HRABĚNKA:	Jestli teď přijde pán, já studem umřu.


Č. 28	Finále
CHERUBIN :	Pomalounku dýchat slabě Ruce držet při těle
HRABĚNKA:	Jestli zjeví se tu hrabě Něco se tu semele
CHERUBIN :	Zuzko jste tu jste tu Zuzko Je mi v té tmě trochu úzko Kde jste Zuzko Vidím v dálce slabou zář Proč si zakrýváte tvář ?
HRABĚNKA:	Pryč ty ruce Pryč ty ruce nebo ti je urazím Pryč ty ruce nebo ti je (okamžitě) urazím
CHERUBIN :	A jajda Nedávajda Se nám skryla do mlází


SCÉNA XII.
Předešlí a hrabě.
HRABĚ:	Tady počkám na Zuzanku
ZUZANA/FIGARO	Hleďme ho jak dělá vrkú
CHERUBIN :	Je tu vážně tma jak v tanku
ZUZANA/HRABĚ/FIGARO	Cítím srdce někde v krku
HRABĚNKA:	Ještě jeden krok a ječím
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ	Jakoby tu někdo byl
CHERUBIN :	Chci jen pusu Proč tolik řečí
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ	Podle hlasu je to páže
CHERUBIN :	Proč bych já nemohl dostat To co hrabě dostane Všechno jsem slyšel
Schovaný za divanem
HRABĚNKA:	Ten si troufá ten je v ráží
ZUZANA/FIGARO/HRABĚ:	Ten se troufá ten se snaží
ZUZANA/FIGARO/ HRABĚNKA/HRABĚ	Všechno pokazí ten moula Jestli s tím nepřestane
CHERUBIN :	Tu máš zatím
HRABĚNKA:	A jejda hrabě
CHERUBIN :	A jejda hrabě
FIGARO:	Tu se děje ledacos
HRABĚ:	Abys věděl kamaráde Kdo je tady šéf a bos
HRABĚ/HRABĚNKA	To má za to To má za to Že do všeho strká nos (jó)
FIGARO:	To mám za to to mám za to Že do všeho strkám nos (jó)
ZUZANA:	To máš za to moje zlato Že do všeho strkáš nos(jó)
HRABĚ:	Už chválabohu zmizel Tak pojď sem lásko ke mně
HRABĚNKA:	Proč pane hledáte mě Já přeci tady jsem
FIGARO:	Já ti dám někde v piniích Se tahat s kumpánem
HRABĚ:	Cítím jak zem je vlahá
HRABĚNKA:	Zde ruka má
HRABĚ:	Ach drahá
FIGARO:	Ha-ha-há
HRABĚ:	Ta kůže ach jak hladí Jak vánek v stromořadí A svádí svádí svádí mě Ber co máš nejraděj
ZUZANA/HRABĚNKA/FIGARO	Když chlap se rozdovádí A chytne druhé mládí Je rázem blázen z něj
HRABĚ:	Přijmi krom svého věna Jímž byla obdařena Též brilianty jimiž Chci vyjádřit svůj cit
HRABĚNKA:	Jen dávej dávej chlape No ta se bude mít
HRABĚ/FIGARO/ZUZANA	Jak nám to krásně šlape Ta opera je hit
HRABĚNKA:	Ach pane hrabě pozor Tam je podezřelý svit
HRABĚ:	Tak honem honem půjdeme se Radši někam skrýt
FIGARO/ZUZANA:	Vám manželům je třeba Se mnohým věcem ještě přiučit
HRABĚNKA:	A to jakože do tmy
HRABĚ:	A kam jinam než do tmy ? My nepůjdem číst knížky Ani vygruntovat byt
FIGARO:	Jak s ním ta ženská nevěrná Tak lehce může jít
ZUZANA/HRABĚNKA:	A dostali se do pasti Jsou tam kde měli být
HRABĚ:	Kdo je to ?
FIGARO:	Jdou sem lidé
HRABĚNKA:	A Figaro Jdu pryč!
Poodejde.
HRABĚ:	Jen běžte s klidem já přijdu pak
Vzdálí se.


SCÉNA XIII.
Zuzana a Figaro.
FIGARO:	Mír na nebi nic neruší Jen v dálce měsíc vychází Jde Mars na schůzku s Venuší Má chvíle pomsty nadchází Já jim to překazím
ZUZANA:	Hej Figaro buď ticho
FIGARO:	Ahá hraběnka tu je Tak fajn to měli bychom Ve dvou teď vysledujem Jak hrabě tu někde stranou Má schůzku se Zuzanou A my je načapem
ZUZANA:	My dáme průchod zlosti A zlámeme jim kosti A oči vydrápem
FIGARO:	Zuzana ! Až tak zhurta ?
ZUZANA:	Tak
FIGARO:	Zírám Hraběnko kýho výra
ZUZANA:	No já mu dám no já mu dám Už vím co udělám
FIGARO:	Já už ty její fígle znám A už jich po krk mám Jak ctěné dámy přání
ZUZANA:	No já vám řeknu teda
FIGARO:	Jsem vám k mání
ZUZANA:	To poslouchat se nedá
FIGARO:	Já plně jsem vám k službám Bych vyhověl všem tužbám Prozkoumejme ten terén On bídný zrádce jest
ZUZANA:	Hned bych mu jedna vlepila
FIGARO:	Proč se tu takto ukryla ?
ZUZANA:	Až já tě dostanu Já vrahem se stanu
FIGARO:	Až já ji dostanu Pít snad přestanu
ZUZANA:	Co říká vaše srdce
FIGARO:	Že láskou svou jsem zdrcen Čas náš ten rychle cválá Kde vaše ručka malá? Kde vaše ruč…
ZUZANA:	Ta ručka ta je tu
Políčkuje ho.
FIGARO:	Ta sedla
ZUZANA:	A druhá A třetí Se nepovedla Však tato Ta bude přísná
FIGARO:	Jak by mě kopla klisna
ZUZANA:	A pátou moje zlato Máš za to Že málo vydržíš
FIGARO:	Jo jo jo jo ještě víc A jásám z plných plic
ZUZANA:	A příště hochu ať už víš Co můžeš a co smíš Ať víš Co smíš
FIGARO:	Jó no jó Jó to si lásko piš Slunko sluníčko za hory zašlo Co se ztratilo zase se našlo Pojďme pastýři svá stáda hnát Ráno raníčko musíme vstát
ZUZANA:	Ta je hezká
FIGARO:	Bodejť Staročeská


SCÉNA XIV.
Předešlí a hrabě.
HRABĚ:	Mně se ovečka ztratila v lese
ZUZANA/HRABĚNKA:	Hrabě tu neorientuje se
HRABĚ:	Hej Zuzanko jsi hluchá ? Tak kde jseš ?
ZUZANA:	On fakt neví kdo se převlík za ni
FIGARO:	Kdo ?
ZUZANA:	No paní
FIGARO:	Čí paní ?
ZUZANA:	Má paní
ZUZANA/FIGARO	Už mě nebaví tady to hraní Pojďme za vyučenou mu dát (řádně)
FIGARO:	Vzácná madam Já k nohám vám padám
HRABĚ:	Chci vás bránit Avšak jsem beze zbraní
FIGARO:	Srdce mé ztrápené zkonejšete
ZUZANA:	Klidně dělejte se mnou co chcete
HRABĚ:	Děs a hrůza Ta lůza
ZUZANA/FIGARO	Slunko sluníčko za hory zašlo Pojďme pastýři ovečky hnát Ráno rabníčko musíme vstát


SCÉNA XV.
Předešlí, Basilio, don Cursio, Bartolo, Antonio, sluhové s pochodněmi , pak Cherubin, Marcellina, Barbarina a později hraběnka.
HRABĚ:	Taste zbraně Hrr a na ně
FIGARO:	Já jsem ztracen
HRABĚ:	Jsou to saně Byl jsem zhaněn
FIGARO:	Herdek práce
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO	Co se stalo co se stalo ?
HRABĚ:	Zde tento darebák mě podvedl a radši ani neptejte se s kým !
BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO	Já jen žasnu já jen žasnu
FIGARO:	Jen ať žasnou jen ať žasnou Jen ať tomu nevěří
HRABĚ:	Otvírejte paní váš odpor je marný Zaslouženou odměnu vám vyměřím Co ? Páže
ANTONIO:	Moje dcera
FIGARO:	Moje matka
BASILIO/DON CURSIO/BARTOLO/FIGARO	Hraběnka
HRABĚ:	A máme ji tady Hříšná ženo pojď
ZUZANA:	Já před vámi klečím
HRABĚ:	Ne ne ! Dosti řečí
FIGARO:	A já kdybych klekl ?
HRABĚ:	Ne ne jak jsem řekl
ZUZANA/BARBARINA/ CHERUBIN /MARCELLINA/BASILIO/DON CURSIO/ANTONIO/BARTOLO/FIGARO	Prosím vás
HRABĚ:	Ne ne ne ne ne !
HRABĚNKA:	Snad já mohla bych vymoct váš pardon jim
BASILIO/DON CURSIO/HRABĚ/ANTONIO/BARTOLO	No toto Co tu to Tě péro Kornuto Já sním Či bdím
HRABĚ:	Měj má drahá paní Se mnou slitování
HRABĚNKA:	Ty víš jak jsem mírná Vždyť léta mě znáš Ty můj pardón máš
VŠICHNI:	Tak příběh se končí Buď brán jako vzor A s vámi se loučí Náš soubor a sbor Dej nám lásko křídla k letu V nejkrásnějším ze všech světů Díky tobě lásko jsme tu Zpívající lásky chór Zvoňte a trubte A fangle všem kupte Nad bránou do ráje napsáno je VSTUPTE! Pějme v písních lásce slávu Dál ať stoupá nad obzor

KONEC 4. JEDNÁNÍ A OPERY

Ostrava, 29. září 2008

[cz/menu/tvorba/menu_tv_libreta.htm]