Jak jsem jedl citróny (1971)

U mě se projevila plíživá kontrarevoluce tak, že jsem se nechal obludit
různými hesly, taky hromadnými sdělovacími prostředky, ale hlavně Karlem, který přišel s tím nápadem, abychom jedli citróny.
Šli jsme na Most přátelství, protože tam byla jednak už půlka města a jednak jsem opravdu ještě v životě neviděl tolik tanků pohromadě.
Karel přinesl z domu citróny.
Paní Severýnová karafiáty a mávala vyjevenými vojákům.
Všichni ostatní hrozili pěstmi, ale to zase nevím tak jistě, ono to onehdy v televizi vypadalo úplně jinak.
Pan profesor Bláha vykřikoval něco o Američanech, že to tak nenechají, a taky o 7. armádě. Odvolával se na bibli a na nějakého Cicera a Halase.
Na mostě vyhrávala kapela ruským vojákům na uvítanou. Bylo to malé dechovkové kvarteto. Severýn starší, jeho syn, Venca opilý už od neděle a pan Obecný, který staví domek.
My s Pištou a Karlem jsme před nimi schválně cucali citróny, které přinesl z domů Karel. Pan Severýn,co hrál první trumpetu, nás chtěl zpohlavkovat, ale dav se nás v čele s panem profesorem vehementně zastal: když máme tu demokracii, křičeli všichni, můžou si jíst citróny, kde se jim zlíbí. A měli pravdu.
Vůbec se všichni dívali velmi zle na pana Severýna a jeho kumpány. Ale jenom my jsme jedli demonstrativně citróny.
Pak si přišel pro Pištu brácha, že má jít stát frontu na mouku, pak odešel s několika jinými kluky, kteří měli kameny, i Karel a já jsem zůstal na celou hudbu sám. V poledne už mne bolelo břicho, ale vítězil jsem. Tři už dotroubili. Jen Venca pořád odolával a hrál doomrzení Políčko, pole. A tanky furt a doblba, a jeden za druhým.
Pak se ale lidi začali pomalu rozcházet na oběd a mně už to taky moc nebavilo. Jen pan profesor, s tranďákem na uchu, zůstával. Když konečně Venca skončil sám tím, že si sedl na lavičku a usnul, šel jsem i já domů. Cestou jsem si všiml, že u Severýnů už někdo na plot křídou napsal KOLABORANT.
Odpoledne jsem nešel nikam, přestože Karel pískal pod okny. Velmi mne bolelo břicho. Večer musela máma volat pohotovost. Doktor mi poklepal po ramenou a mámě říkal, že má syna pašáka, ale štvalo mne, že jsem musel až do soboty ležet, protože byly prázdniny.
Severýnovi si zatím zabednili okna a dál už nebylo u nás žádných větších příhod. Akorát, že se nám zaběhl pes Azor. Vrátil se až za 14 dní s pokousaným uchem a kulhající.
Ale to už bylo září.

1971