|
Je krásné
slunečné sobotní ráno. Bundu a svetr jsem
definitivně zabalil do kufru. V lázeňském parku
všechno kvete a nechce se vůbec věřit, že už je
říjen. Stejně tak, že tento park byl při válečném
konfliktu před dvaceti lety takřka zničen. Právě
před dvaceti lety, kdy se Daruvar ocitl ve válečné
zóně, bylo v pěti transportech přepraveno 1500 dětí
do Československa, kde strávili v bezpečí několik
týdnů. Tušíme, že se s mnohými z nich potkáme na
dnešním koncertu nebo odpolední besedě.
První Češi
se začali do Daruvaru stěhovat po ukončení turecké
nadvlády v 18. století aby pomohli zřizovat první
manufaktury. Později v 19. století začínají
přicházet první české rodiny a v jeho druhé polovině
zažívá Daruvar největší přistěhovaleckou vlnu z
Čech. Ostatně cena půdy zde tehdy byla až desetkrát
levnější, než v Čechách.
Od té doby
zní ve "městě jeřábů", jak je možné přeložit
maďarský název města, čeština. Ve městě je nejen
Český dům, kde sídlí Svaz Čechů v republice
Chorvatsko, ale i česká mateřská škola, základní
škola, knihovna. Česky se bez problémů domluvíte i v
obchodech. Jana mi líčila zážitek z obchodu, kde se
jí dokonce paní prodavačka ptala, jak se řeknou
některá další slova česky.
Na české škole učí česky i pan učitel
Jiří Krejčí. A právě on přišel s nápadem pozvat
Jarka Nohavicu do Daruvaru. Zpívá s dětmi Jarkovy
písničky, které mají úspěch a dětem se líbí, tak
proč se nepokusit přivést Jarka osobně? Jak už jsem
psal včera - paní Lenka Laličová pouští v českém
vysílání daruvarského rádia Jarkovy písničky, pan
Mato Pejić má do chorvatštiny přeloženo již asi 20
Jarkových písní. |
Je skvělé, jak si hudba najde
svoje cesty nezávislé na politických nebo
geografických hranicích.
Procházíme se dopoledním Daruvarem. Na náměstí s
řadou vodotrysků je živo. Jarek neomylně míří ke
stánku s knihami a za chvilku již spokojeně
odchází s novými zpěvníky do sbírky.
Ještě před
koncertem je odpoledne na programu beseda v domě
Svazu Čechů. Vstupní halu zaplnili nejen
dospělí, ale zejména dětí, které na večerní
koncert nemohou. Jarkovy písničky znají ze školy
a teď je zajímá, jak vlastně vznikají, na kolik
nástrojů Jarek hraje. Nerozpakují se nejen
zeptat, ale hlavně i zpívat. S Jarkem je na
besedě i Robert s akordeonem, takže není problém
si zazpívat společně živě. Úvodní písničku Kozel
zpívají snad všichni včetně rodičů. Rozhlížím se
a přemýšlím, kolik z nich bylo před dvaceti lety
právě u nás v Čechách.
Milým překvapením bylo živé
provedení písně Mařenka v chovatštině v podání
Marka Štromajera. Když se zaposloucháte
do textu, najednou si uvědomujete, kolik
podobných slov naše jazyky mají. Více než hodina
určená na besedu uteče jako voda. Děti si ještě
na konec vynutí přídavek v podobě Tří čuníků.
Večerní
koncert je v místním kinosále. Kuba s Pavlem
použijí místní techniku, jen ovládací prvky mají
vlastní. Nejen kostky, ale i zvučit koncert se
dá na iPadu. Kuba si to dnes zkouší poprvé a jak
si říkáme po koncertě, všechno fungovalo víc než
dobře. Inu - pokrok nezastavíš.
Před vlastním koncertem
vedu do šatny za Jarkem milou návštěvu - Milana
Kaplana. Pamětníci si určitě vzpomenou, že Milan
Kaplan pořádal za dob hluboké totality folkové
přehlídky a festivaly |
a pomohl velkou měrou celému
folkovému hnutí. Mimochodem - byl to právě on,
kdo oslovil Jarka v roce 1982, ať si vezme na
Folkovém kolotoči v porubském kulturáku na
starost tištěný zpravodaj. Že Jarek nakonec na
přehlídce mimo plán vystoupil poprvé i na pódiu
je již další kapitola, která započala dnes již
takřka třicetiletou Jarkovu uměleckou dráhu.
Stojím
před koncertem chvíli v předsálí u Jany a
pozoruji, jak si daruvarští kupují CD, DVD a
zpěvníky. Je zajímavé slyšet, jak mnozí z nich
většinu desek doma již mají, kupují pouze
poslední novinky. Hodně je zajímají zpěvníky -
tam si mohou krásné české texty i přečíst a
nakonec i zazpívat.
Nápis na
pokladně je výmluvný- je vyprodáno. Přivítání je
srdečné - při rychlých písních se sál otřásá v
základech, při pomalých by byl slyšet i ten
pomyslný padající špendlík. Od prosincových
velkých koncertů v Sareze je to po více než tři
čtvrtě roce první Jarkův a Robertův koncert. Po
delší době si tedy opět připomenu většinu písní
živě. Ale jak se všichni po koncertě shodneme -
některé z nich tady dostávaly další rozměr, až
běhal mráz po zádech.
Po
koncertě se rozhodujeme, že ještě v noci
vyrazíme v bydlíku zase dál. Lákavá je myšlenka
rovnou zpět a být ráno v Ostravě nebo Praze.
Můžeme ale na západ do Zahřebu, můžeme ale i na
jih. Čtyři světové strany a šest názorů, šest
přání. A protože se za tu dobu už dobře známe,
nemáme nakonec problém se domluvit. Bez toho by
totiž všechno, co máme za sebou nefungovalo.
Máváme nočnímu
Daruvaru i tomuto krátkému zpravodajství a
míříme k nedělnímu moři na jih. Poslední stránky
už budou off line.
Tomáš Linhart |
