aneb Jak vzniká deska  -  zpravodajství z osmi lednových ostravských koncertů Jarka Nohavici

Aktuální foto


Na pódiu porubského kulturáku jako před 26 lety (zvuková zkouška) Foto © Tomáš Linhart


Zvukař Kuba Lis a Jarek Nohavica: Jak ještě vylepšit zvuk? Foto © Tomáš Linhart


Ticho, prosím - natáčí se!
Foto © Tomáš Linhart

 

Video

Ty ptáš se mě

Noe
 

Pod perutí Ikara
Zajímá Vás, kdo je kdo kolem Jarka Nohavici, kdo se podílí na vzniku nové desky Ikarus? Postupně si můžete přečíst jejich krátké medailonky.
Dnes:   Jakub  L i s

 
Objednat CD

Vítejte na speciální části webu www.nohavica.cz, která je věnovaná natáčení nového alba Jarka Nohavici Ikarus. Ikarus On Line bude průběžně doplňován od prvního ostravského koncertu, přes realizaci natáčení, až po uvedení nového CD do distribuce. Obsah a skladba jednotlivých rubrik se bude přizpůsobovat momentální situaci a šíří nabídky realizovatelné na webu.  Pojďme se tedy podívat na vznik alba z ikarovské perspektivy.

 

Ostravský deník . . .    18. 1. 2008  Kulturní dům Poklad

Porubský kulturní dům byl před takřka 26 lety místem veřejné premiéry tehdy 29 letého písničkáře Jarka Nohavici.

„Bylo to v roce 1982 na Malé scéně, která je tady v podzemí. Pozval mě tehdy Pepa Štreichl, který tam měl koncert, a nechal mě jako hosta zazpívat pár písniček. Pamatuju si, že určitě jednou z prvních písniček byla „A líto mi je“ od Bulata Okudžavy.
A druhý den jsem v nějakém pásmu zahrál čtyři pět písniček už ve velkém sále, kde hraju i dnes. Zdejší
prostředí dobře znám, protože jsem sem chodil tancovat na Čaje o páté a hrával nám k tomu Majestic. Vždycky, už jako kluk, jsem obdivoval portál tohoto domu s jeho sochami a členitou výzdobou. Je to socialistický realismus, co si budem povídat, ale mi se prostě líbí.
Zajímavé je, že jsem tady vystupoval s kapelou jako zpěvák. Byl jsem tehdy na vojně v Uherském Hradišti, dali jsme dohromady kapelu a jasně vyhráli útvarové kolo Armádní soutěže uměleckých talentů, postoupili do druhého kola a to se konalo právě zde.
Konaly se tu také Folkové kolotoče, o kterých si myslím, že byly hodně důležité ve vývoji naší písničkářské scény, byly předobrazem Porty, ta folková z nich vznikla.
Jak se tak dívám kolem sebe, vidím, že se tu nic za posledních pětadvacet let nezměnilo.
Tady v té šatně s číslem 140 seděl Jirka Černý a zpovídal mně, aby věděl, co má o mně říkat, protože uváděl koncert. Ten stůl, u kterého seděl tehdy, je tu i dnes,šatna je úplně stejná. Proč se ten kulturák jmenuje Poklad, je mi záhadou…“

Chvíli před koncertem napadá Jarka, zda někdo, kdo byl na jeho prvním koncertě, bude v Pokladu i dnes. A tak na začátku svého vystoupení dává výzvu divákům.

Po koncertě sedí u zvukařského pultu starší pán. Třiašedesátiletý pamětník Pavel Pravda. Na otázku, zda se ty koncerty dají porovnat, odpovídá : „Tehdy to bylo v rámci Folkových kolotočů, a to bylo o něčem jiném, dnes to byl sólový koncert. Já mám pana Nohavicu hodně rád celých těch pětadvacet let, pamatuju, jak se jeho písničky šířily na magnetofonových kazetách, když byl zakázaný.“
„Jak jste prožil těch 25 let ? Co se změnilo ?“
„No nebyl jsem takhle šedivý, zestárnul jsem jako všichni. Většinu toho času jsem prožil jako řidič z povolání, a teď posledních 14 let se snažím nesměle a drobně podnikat na vlastní triko. Zdraví jakž takž drží, nestěžuju si…“
A pak pan Pravda vytáhne objemnou knihu, v níž má vytištěny texty písniček folkových zpěváků, a u mnohých má i jejich podpisy.

Dnes získal také Jarkův.

/dz/