aneb Jak vzniká deska  -  zpravodajství z osmi lednových ostravských koncertů Jarka Nohavici

Aktuální foto


Folkové pódium v Národním divadle moravskoslezském
Foto © Tomáš Linhart


Janina magická bedna opět vydala svá tajemství... :-)
Foto © Tomáš Linhart


Diváci ve foyeru.
Foto © Tomáš Linhart


Je přesně 19 hodin - první diváci vcházejí do hlediště.
Foto © Tomáš Linhart

 

Video

Píseň o příteli
Ostravian pie

Před začátkem koncertu
 

Pod perutí Ikara
Zajímá Vás, kdo je kdo kolem Jarka Nohavici, kdo se podílí na vzniku nové desky Ikarus? Postupně si můžete přečíst jejich krátké medailonky.
Dnes:   Pavel  K o n e č n ý

 
Objednat CD

Vítejte na speciální části webu www.nohavica.cz, která je věnovaná natáčení nového alba Jarka Nohavici Ikarus. Ikarus On Line bude průběžně doplňován od prvního ostravského koncertu, přes realizaci natáčení, až po uvedení nového CD do distribuce. Obsah a skladba jednotlivých rubrik se bude přizpůsobovat momentální situaci a šíří nabídky realizovatelné na webu.  Pojďme se tedy podívat na vznik alba z ikarovské perspektivy.

Ostravský deník . . .    19. 1. 2008  Divadlo Antonína Dvořáka

Já vás bránil zuby nehty

Jsi li Čech ty

Tak žen si važ

Říkal jsem všem kolem sebe

Jsou to andělové z nebe

Je to český poklad náš...

 

Dnes začínáme několika verši z opery Wolfganga Amadea Mozarta Cosi fan tute. Jarek, jak známo, libreto přeložil a přebásnil a opera se často hraje v divadle, v němž dnes básník koncertuje. Jarek se, řečeno detektivním slangem, vrací na místo činu, do vznešeného, noblesního a působivého prostoru, a nejen to, má tady premiéru.

„Je to tak, já jsem tady nikdy nehrál, a mám dojem, že tady moc koncertů mého typu  ani nebylo, a je to tak správné. Je to prostor pro operu, je to první scéna Ostravy a já si moc vážím toho, že tady mohu zahrát a zazpívat, že jsem dostal jakousi výjimku. Je to pro mě fakt velká čest, a moc se na koncert těším,“ říká chvíli před začátkem Jarek. A těší se i na to, jak svému tatínkovi, který je v hledišti, zahraje jednu z nových písniček, Přivozsku puť, kterou napsali spolu a tatínek ji ještě pořádně neslyšel.

Dnes má koncert trošku jiný jízdní řád. V šatnách zní hlas inspicientky, která jak na mysu Canaveral odpočítává minuty do startu, a v 19,30 říká : „Na jevišti začíná koncert.“

Ale ještě dávno před začátkem se Jarek v útrobách divadla s dávným přítelem Janem Benkem, divadelním mistrem. Pan Benek vzpomíná : „Začínal jsem v Českém Těšíně, kdysi jsme tam i bydleli, a od roku 1972 jsem v Ostravě, a měl jsem to štěstí, že po práci divadelního mistra jsem vždy toužil a tady jsem ji mohl dělat. Málokomu se poštěstí, že jeho práce je mu zároveň koníčkem. Já to štěstí mám. Jarka znám ještě z Těšína, ale hlavně ze společného ježdění po koncertech. Já jsem totiž taky hrál, a tehdy se muselo přes agenturu, Krajské kulturní středisko. A oni mě jednou požádali, jestli bych nechtěl jezdit s Jarkem, či spíše zda bych ho nevozil. Jarek byl tehdy po uši v problémech, na vystoupení jezdil vlakem, občas si dal dvě deci vína a nemohl pak řídit. Já jsem tu nabídku agentury přijal a náš vztah se začal upevňovat, protože když s někým jezdíte dlouhé trasy, tak se v autě hodně povídá a vztah pak může být hodně blízký.
Pak nás bydliště rozdělila, Jarek bydlel v Českém Těšíně a já v Ostravě, a už jsem pomalu inventář divadla, protože jsem tady už 35 let. Zajímavé je to, že když jsem začínal, tak jsem byl nejmladší divadelní mistr v republice. Ti ostatní byli většinou staří ostřílení pardi, a vidíte, dnes s hrůzou zjišťuju, že jsem já nejstarší. Jaksi to uteklo…

Stále jsme se s Jarkem stýkali, ale už to nebylo tak časté a intenzívní. A pak se naše přátelství znovu utužilo, když Jarek začal dělat operu. Nejprve něco dělal s Wampyrem,, potom přišla lehčí a frivolnější Cosi fan tute, která byla skoro rok vyprodaná, a nakonec Don Giovanni a o tom jsme diskutovali dlouze a vášnivě, protože já operu mám strašně rád, je to moje hobby. Fenomén, kterému jsem podlehl. Říkám, že od big beatu jsem přešel k opeře. Jarek za mnou chodil a přeli jsme se, a já jsem ho upozorňoval, že Don Giovanni je úplně něco jiného, než Cosi fan tute. Je to složitější problém, bude se ti hůř dělat, protože to už není taková lehká věc. Nakonec mi dal za pravdu.
Teď Jarek chystá další operu a já už se na další pracovní i mimopracovní setkání moc těším.”
Pan Benek dovzpomínal a šel sledovat koncert svého kamaráda….

/dz/