aneb Jak vzniká deska  -  zpravodajství z osmi lednových ostravských koncertů Jarka Nohavici

Aktuální foto

Jaromír Nohavica na besedě na ostravské konzervatoři Foto © Tomáš Linhart


Pravidelný poslech "denních prací" v přenosovém voze.
Foto © Tomáš Linhart


Zvuková zkouška v kině Hvězda ve Vratimově.
Foto © Tomáš Linhart


Diváci v předsálí vratimovského kina
Foto © Tomáš Linhart

 

Video

On se oběsil

Prošel jsem hlubokým lesem

 

Pod perutí Ikara
Zajímá Vás, kdo je kdo kolem Jarka Nohavici, kdo se podílí na vzniku nové desky Ikarus? Postupně si můžete přečíst jejich krátké medailonky.
 
Objednat CD

Vítejte na speciální části webu www.nohavica.cz, která je věnovaná natáčení nového alba Jarka Nohavici Ikarus. Ikarus On Line bude průběžně doplňován od prvního ostravského koncertu, přes realizaci natáčení, až po uvedení nového CD do distribuce. Obsah a skladba jednotlivých rubrik se bude přizpůsobovat momentální situaci a šíří nabídky realizovatelné na webu.  Pojďme se tedy podívat na vznik alba z ikarovské perspektivy.

 

Ostravský deník . . .    22. 1. 2008  Janáčkova konzervatoř v Ostravě

Uprostřed koncertní šňůry ve středu se nechal Jaromír Nohavica přesvědčit k akci, kterou normálně nedělá - k besedě - na ostravské konzervatoři. Od 11 hodin dopoledne v zaplněné aule odpovídal na dotazy budoucích kolegů kumštýřů a žádné téma nebylo tabu. I když s sebou neměl kytaru, došlo nakonec i na ukázky tvorby: árii Vzácné dámy z Mozartovy opery Cosi fan tutte a na závěr po dotazu na Jarkův vztah k rapu neplánovaně i  k improvozovanému á capella-rapovskému provedení titulní písně z připravovaného alba Ikarus. Bezprostřednost okamžiku a světýlka v očích všech zúčastněných byly dokladem toho, že ani hudební žánry, ani věk nejsou rozhodující. A o to přece v hudbě jde - přinášet radost a vzájemné souznění mezi jevištěm a hledištěm.

 

Ostravský deník . . .    22. 1. 2008  Kino Hvězda ve Vratimově

Jak vlastně vypadá jeden den na této koncertní šňůře ? Možná jsem s tímto tématem mohl přijít dřív, ale chtěl jsem mít jistotu, že vše se děje podle určitého řádu. Nyní tu jistotu mám, a tak se pokusím popsat, jak to funguje v čase a prostoru.

Ze všeho nejdřív se Jarek dohodne s Janou Linkovou na termínech a místech koncertů, a Jana pak všude zavolá, všude napíše a všude zajede, aby dohodla s pořadateli vše potřebné, jako je předprodej vstupenek a jejich počet na osobu. Jana potom nechá vytisknout plakáty a rozešle je pořadatelům. Tím je první fáze příprav u konce.

Když přijde den D, nejdříve na místo vystoupení přijede zvukař Jakub Lis a osvětlovač Pavel Konečný. Všude je zatím ticho a tma. Z auta s vlekem vytahují jednu bednu za druhou a začínají instalovat svůj profesionální systém Linearry, řízený počítačem. Několik tun kabelů, zesilovačů, mikrofonních stojanů, reproduktorů a světel odvezou ve svých speciálních pojízdných bednách do zákulisí, a všechno se vším propojí. Do hlediště umístí ovládací pulty, vyzkoušejí, zda vše funguje, a čekají na zvukovou zkoušku.

Společně s nimi na místo přijíždí přenosový vůz s Pavlem Vojtou a Daliborem Cidlinským. Od Jakuba si vezmou rozbočený signál a připraví se na natáčení. Zaznamenávají celý průběh koncertu.

Kolem šestnácté hodiny přijíždí Jarek s Janou Linkovou. Jarek vybalí kytaru a heligonku a jde na pódium. Vyzkouší oba nástroje a zvuková zkouška může začít. Trvá obyčejně půl hodiny, a když jsou všichni spokojeni, jde se do šaten. Zkouška bývá trošku delší v případě, že si Jarek pozve k vystoupení nějakého kolegu.

Pokud je to v místních poměrech možné, má Jarek samostatnou šatnu, aby se mohl dokonale koncentrovat na vystoupení. Zbytek štábu má k dispozici místnost, kde je občerstvení, skládající se ze studených mís, ovoce a nealkoholických nápojů. Tomáš Linhart vytáhne svůj notebook a pracuje. Píše profily členů štábu, stříhá videozáznamy, které natočil, nebo upravuje své fotografie.

Jarek ve své šatně píše seznam písniček v pořadí, v jakém je chce večer přednést. Každý koncert má jinou sestavu písniček a proto je každý jedinečný. Seznam na velkém papíře si bere sebou na jeviště, ale někdy se stane, že zareaguje na nějaký podnět z hlediště a nečekaně zařadí do programu písničku, inspirovanou publikem.

Všichni čekají na začátek koncertu, ale dnes se stalo, že Dalibor Cidlinský objevil na jevišti klavír a začal si brnkat. Jarek se přidal s kytarou a po pár písničkách Jarek zkusil písničku „Mám jizvu na rtu,“ kterou se mu jaksi nedařilo dokončit. Chvilku hráli, zkoušeli různé postupy a najednou písnička ztratila své prokletí a vyloupla se na svět. Díky vratimovskému klavíru…

Jak známo, vratimovský koncert byl vyprodán nejrychleji ze všech, za pouhých 34 minut, a Jarek vybízí všechny ve štábu, aby mu pomohli vymyslet, jak málo se za ten čas dá stihnout. Nakonec si zapisuje: Pendolino nedojede ani do Hranic na Moravě,

nevyděláte ani na jedny Marlbora, za 34 minut uvidíte tři reklamní bloky na Nově, a 34 minut je průměrný pobyt Tomáše Řepky na trávníku...

Všechny koncerty této ostravské šňůry začínají o půl osmé večer. Dveře sálů se otevírají v 19 hodin a publikum hledá svá místa. Čtvrť hodiny před koncertem jsou všichni členové štábu na svých místech, u svých ovládacích pultů a přístrojů. Jarek se rozcvičuje, aby rozhýbal namožené rameno. Předklání se a rukama vykonává kraulová tempa. Rameno si namohl při banální hře na housle…

O půl osmé vchází na jeviště a spouští první písničku. Koncert začíná. Jeho délka je zpravidla jedna hodina a čtyřicet pět minut, ale včera v ostravském domě kultury byl Jarek na jevišti dvě hodiny a sedm minut.

Po nezbytných přídavcích vystoupení končí. Jarek balí kytaru a heligonku a jede do jednoho z ostravských hotelů. Jakub s Pavlem likvidují scénu. Likvidace probíhá rychleji, než instalace, není třeba tolik rozmýšlet nad kabely a jejich zapojením. Kolem půlnoci už jsou také v hotelu. Někdy se ještě všichni sejdou na pokoji a probírají uplynulý koncert, ale obyčejně jdou spát. Turné pokračuje bez dne odpočinku, osm koncertů v jednom zátahu přestavuje velkou zátěž…

 

/dz/