aneb Jak vzniká deska  -  zpravodajství z osmi lednových ostravských koncertů Jarka Nohavici

Aktuální foto

Aula se pomalu plní studenty. Foto © Tomáš Linhart


Koncert začíná.
Foto © Tomáš Linhart


Po koncertě si Jarek vyzkoušel, jak se sedí v nové aule divákům: "To je nejlepší koncertní sál v Ostravě."
Foto © Tomáš Linhart


Po skončení koncertu byl Jarek požádán o podpis v šatně.
Foto © Tomáš Linhart

 

Video

Sloní hřbitovy
Do dne a do roka

 

Pod perutí Ikara
Zajímá Vás, kdo je kdo kolem Jarka Nohavici, kdo se podílí na vzniku nové desky Ikarus? Postupně si můžete přečíst jejich krátké medailonky.
 
Objednat CD

Vítejte na speciální části webu www.nohavica.cz, která je věnovaná natáčení nového alba Jarka Nohavici Ikarus. Ikarus On Line bude průběžně doplňován od prvního ostravského koncertu, přes realizaci natáčení, až po uvedení nového CD do distribuce. Obsah a skladba jednotlivých rubrik se bude přizpůsobovat momentální situaci a šíří nabídky realizovatelné na webu.  Pojďme se tedy podívat na vznik alba z ikarovské perspektivy.

Ostravský deník . . .    23. 1. 2008  Nová aula VŠB - TU Ostrava,

Jarkova šňůra se opět stočila k Porubě, jako by ho tato část města magicky přitahovala. Svou logiku to má, prožil tady velkou část života a na porubské dvory často a rád vzpomíná…A na báňské, jak se povšechně a nepřesně zdejší vysoké škole říká, dokonce jeden rok studoval systémové inženýrství...

Nakonec i já mám na „baňu“ své vzpomínky. Začátkem prosince 1989 jsem jako jeden ze tří moderátorů uváděl „Kontakt“, fungl nový pořad ostravské televize, a tehdy jsem měl možnost poprvé vidět Jarka mimo jeviště a mluvit s ním. Pozvali jsme tehdy pár písničkářů, Karla Kryla, Pavla Dobeše a Pepu Štreichla, a celý pořad byl věnován revolučním změnám u nás. Natáčelo se ve „Véčku“, populárním studentském klubu, a kromě písničkářů za námi přijeli i herci, kteří tehdy objížděli republiku a burcovali lidi. Do „Véčka“přišli Juraj Adamovič, Jan Potměšil a režísér Jan Kačer. Kontakt se vysílal naživo a když jsme po dvou a půl hodinách skončili, herci se rozloučili a jeli domů. Pro Jana Potměšila cesta skončila velmi nešťastně, někde na dálnici měli nehodu, a zatímco Jan Kačer vyvázl s pohmožděninami, Jan je dodnes na vozíku. Jeho slibná kariéra, odstartovaná Olmerovým filmem „Bony a klid“, se zadrhla na samém začátku. Proto mě těší, když ho dnes vidím i s jeho handicapem hrát…

Dnes je zaručené nejmladší publikum na ostravském turné. Petr Šimoník, asistent na katedře elektroniky, který koncert organizuje, vysvětluje : „Chtěli jsme Jarkův koncert zachovat pro studenty, a proto jsme zvolili přísný systém předprodeje. Kdo si chtěl koupit lístek, musel se prokázat IC kartou, jakýmsi mezinárodním studentským průkazem. Jeden student si mohl koupit 2 vstupenky, ale také musel mít 2 IC karty. Raritou je určitě jeden Portugalec, který využil své IC karty a lístek si koupil.“
Nová aula je moderní a krásná, slouží svému účelu necelé dva roky. Do takové posluchárny musí být radost chodit, říkám si, když porovnávám aulu se stísněnými a vysloužilými prostorami olomoucké univerzity, kam jsem před lety chodil já. Ale jak znám studenty, a jejich duše zůstává po věky stejná, i ta nejkrásnější aula je pro ně pořád místem nucených prací, lepší je zůstat na koleji nebo jít do hospody za plnokrevným životem.

Petr odchází za svými povinnostmi pořadatele, a já jdu za Tomášem Linhartem, který má na starosti Jarkovy internetové stránky, a chci vědět, co všechno práce webmastera obnáší.
„Především chci říci, že se starám o oficiální Jarkův web. Několik let totiž fungoval neoficiální, který dělal Ondřej Fiala, a když jsem začal zpracovávat zpravodajství z turné On the Road a později z Pražské pálené, dohodli jsme se, že zprovozníme opravdu oficiální web se vším, co k tomu patří. Navrhl jsem novou strukturu a začali jsme ji naplňovat, přičemž jsme se snažili, aby stránky byly interaktivní a aktuální, a troufám si říci, že dnes web zachycuje téměř každodenní dění kolem Jarka,“ říká Tomáš.
„Kolik času ti práce zabírá ?“ ptám se.
„To se nedá paušálně říci. Samozřejmě jsem na stránkách každý den, ale ne vždy tam něco přidám. Klíčové jsou neděle, to jsme oba na Skypu, odpoledne si upřesňujeme pomocí sms definitivní píseň, která v Archivu pod lupou bude a domlouváme se na večerní seanci. Pak, zhruba kolem deváté večer začínáme pracovat - posíláme si navzájem materiály, které se ke zpracovávané písně váží, a domlouváme se na definitivní verzi. Mnohdy končíme po půlnoci. Když si vzpomenu na zpravodajství z On the Road nebo z natáčení DVD Doma, tak tam jsem byl on-line vlastně pořád.“
„Jsi také správcem archívu. Co všechno obsahuje ?“
„Ztím méme zpracováno asi 30 DVD s videozáznamy. Jsou tam třeba pořady, které byly v televizi, starší záznamy koncertů z VHS. V poslední době přibývají nejvíce záznamy a dokumenty, které na koncertech, ale zejména o dění kolem nich, natáčím. Na koncertech se snažím točit na dvě kamery, v Liberci a na Hukvaldech jsme točili na tři kamery.“
„Kolik máš zvukových záznamů ?“
„Odhaduju, že zvukových nahrávek mám přes padesát hodin, a jsou mezi nimi unikátní věci, třeba ještě z magnetofonových kazet z prvních Jarkových koncertů. Myslím si, že mezi lidmi je ještě pár nahrávek z dob, kdy Jarek začínal. Bylo by prima, kdyby nám je chtěli poslat, byli bychom velmi rádi,“ uzavírá Tomáš naše povídání, a jde nainstalovat své dvě kamery do hlediště.

/dz/