Pod perutí Ikara,  abeb Kdo je kdo kolem Jarka Nohavici a vzniku nového alba Ikarus.


Jana za volantem svého Peugeota (17.1.2008 na trase Rokycany-Ostrava)
Foto © Tomáš Linhart

Jana Linková,  koncertní manažerka

Jana (nar. 1972) má za sebou vzdělání, které tak úplně se současnou rolí koncertní manažerky nesouvisí - střední zdravotní školu v oboru zubní laborant. Nutno však poznamenat, že v obou případech se vyžaduje značná dávka kreativity.

Po maturitě se jeden rok věnovala oboru a pak dva roky v soukromé firmě keramice. Vždycky ji ale lákalo být někde blízko u pořádání festivalů, koncertů. V Praze se potkává s lidmi kolem skupiny Nerez a začíná s kamarády pomáhat s organizací folkových koncertů, prodejem vstupenek apod. A tak nakonec zakotvuje na celých sedm let v agentuře Zdeňka Vřešťála a stává se z ní profesionální produkční. Agentura v té době zastupuje např. sourozence Ulrychovy, Marii Rottrovou, Vlastu Redla, Hradišťan.

Poprvé se Jana potkává s Jarkem Nohavicou ještě na střední škole, v dobách vydávání školního časopisu a později na nejrůznějších koncertech. V době spolupráce na koncertním turné Jarka Nohavici s Kapelou a vydání alba z tohoto společného turné se již znají dlouho a profesionální spolupráce přerostla v samostatné organizování Jarkových koncertů. Posléze několik let zastupuje Jana Linková i Karla Plíhala, organizačně zajišťuje i velké turné s Čechomorem u příležitosti natáčení filmu Rok ďábla. V současné době vedle Jarka Nohavici zastupuje i Lenku Filipovou.

Jana stále ráda poslouchá folk, i když dnes asi nejvíc vedle Jarka Nohavici Zuzanu Navarovou, Druhou trávu. Ze zahraniční hudby dává přednost Ericku Claptonovi a v současnosti v autě většinou zní David Gray.

Před třemi lety se jí narodila dcera Terezka a díky tomu, že má manžela Jardu, už dávno není Švejdová, ale Linková. Nutno přiznat, že i když jí byl Jarek Nohavica na svatbě za svědka, dodnes rád používá, aby ji trochu pozlobil, příjmení Švejdová.

Životní krédo?
Zhubnout, jíst a netrápit se tím.

/tl/
 


Kuba Lis v šatně porubského kulturáku: koncert se vydařil (18.1.2008)
Foto © Tomáš Linhart

Jakub Lis,  zvukař

Jakub (nar. 1972) od mládí směřoval ke strojařině (zděděno po otci). s kterou skončil po neúspěšném absolvování ČVÚT. Ke zvuku ho v devadesátých letech přivedl Michal Braxatoris ze skupiny BaF, slovy: "Tohle je Kuba - tohle je Myšpul - seznamte se!". Jako majitel obchodu s hudebními nástroji se postupně s mixážními pulty seznamoval až do té míry, že obchod opustil a od roku 2001 se plně věnuje zvukařské práci.

Na cestě k Jarkovi získal mnoho cenných zkušeností jak se postupně seznamoval s Víťou Sázavským, Marií Rottrovou, Karlem Plíhalem, Danem Bártou... a především s Janou Linkovou. Ostatně ona byla ta, která kdysi Jakubovi zavolala v době, kdy Jarek měnil techniku a nabídla mu spolupráci. Takováto nabídky přichází jen jednou. Rozhodnutí bylo jasné. A tak od roku 2003 se snaží poskytovat Jarkovi stoprocentní servis, co se týče zvuku i světel, která má na starosti jeho dlouhodobý kamarád Pavel Konečný.

V současné době se tedy plně věnuje především Jarkovi a zároveň trvale spolupracuje s Lenkou Filipovou. Dále se také ještě podílí na projektu The Action. Pro svou práci na Jarkových koncertech používá špičkovou techniku firmy Nexo.

V mládí poslouchal především folkovou muziku a tvrdošíjně odmítal (snad právě pro své tehdejší mládí a nezkušenost) bratrem podsouvané undergroundové kapely, kterým přišel na chuť až po asi druhém rozchodu s dívkou. Takže vedle Jarka, Nerezu, Spirituál kvintetu, Brontosaurů a dalších v jeho diskotéce najdete DG307, Dormozvon, samozřejmě Plastic People, Pražský výběr..., ke kterým v poslední době přibyla především moderní jazzová hudba.

Dlouhá léta se Jakub věnoval rychlostní kanoistice. I když ze své skromnosti  o tom nechce hovořit, byl ve své kategorii mistrem republiky.

Jakub je ženatý s Hankou a mají tři syny. V Hance má stoprocentní oporu a pochopení, bez které by tuto práci nemohl dělat. Před pěti lety se odstěhovali z Prahy do malé vesničky na českomoravskou vrchovinu, kde mu většinu volného času (a není ho mnoho) zabírá rekonstrukce staré kovárny. 

Životním krédem je: Chtěj víc!
 


Poslední kontrola scény před koncertem (v hledišti porubského kulturáku, 18.1.2008)
Foto © Tomáš Linhart

Pavel Konečný,  osvětlovač

Ještě za středoškolských let na elektro průmyslovce přivedla jednou Pavla (1979) spolužačka do pražského klubu na Proseku, kde se seznámil se z zvukařem Kubou Lisem. Slovo dalo slovo a tak po čase dostal Pavel nabídku pomáhat jako zvukař na folkových přehlídkách. Ale jak to na velkých akcích tohoto typu bývá: zvukařů hodně, osvětlovačů málo, a tak si Pavel sedl za světla.

Po přechodné době v profesionální firmě si řekl, že člověk by měl být závislý hlavně sám na sobě. Práce na více projektech s sebou přináší různé zkušenosti - každá akce vyžaduje specifické svícení a jde o to vystihnout nejen obsah, ale i momentální atmosféru okamžiku v sále. A tak se vlastně každý večer učit nové věci, brát si z každého to dobré, co se povedlo. Řemeslo se zkrátka musí dělat s pokorou.

S Jarkem začal spolupracovat současně s kamarádem zvukařem Jakubem Lisem v roce 2003. Jsou už sehraný tým a i když Pavel spolupracuje na více projektech (The Action, spolupráce na jedné nejmenované televizní soutěži...), práci pro Jarka Pavel považuje za zásadní věc. I když za ta léta má již písně takřka pod kůží, vždy se snaží vcítit do momentální Jarkovy nálady a podpořit tu jedinečnost chvíle. Za osvětlovačskou prací toho moc nezůstává, snad jen okamžitý pocit každého diváka, jedinečný úsudek. Je to ale radost podílet se na té nádherné iluzi, kterou světla dokáží vyčarovat.

Pavel říká, že folkovou muziku poslouchal snad vždycky, utvrdilo se to ještě více po setkání s Jakubem - ostatně kam člověk chodí a s kým se stýká, má na něj vždy určitý vliv. Ale není to jen folk - chytrou hudbu jakou dělá Sting nebo Phil Collins nelze přece neposlouchat. Jeden ze žánrů, který "nemusí" je disco, i když připouští, že každá hudba má své posluchače.

Kdysi se, i když jen na půl roku, ale velmi intenzivně věnoval Pavel boxu a rekreačně i basketu.

Životní krédo nejen pro svícení je: Méně je někdy více...

 


Tomáš v šatně DK města Ostravy - on-line zpravodajství z Ostravy pokračuje...
Foto © Dalibor Záruba

Tomáš Linhart,  webmaster

Tomáše (1960) váže k Ostravě nostalgická vzpomínka na čtyři roky, které tady strávil na Vysoké škole báňské. To byly doby, kdy se na kolejích v Porubě pořádaly folkové přehlídky, které také pomáhal organizovat. Tam se potkal poprvé na podzim v roce 1982 s Jarkem.

V Ostravě se ocitl poté, co mu všichni po gymnázium rozmluvili studium na FAMU, a tak se kluk ze Slaného (původně z hájovny uprostřed lesů) ocitl více než 400 km od domova. Když se vrátil po čtyřech letech zpátky domů, začal pracovat jako  technolog v ČKD. Dneska ví, že tu FAMU měl tenkrát aspoň zkusit. Zkušenosti získané organizováním koncertů na škole ho po několika letech přivedly k podobné práci a organizování festivalů ve větším měřítku. Posléze pracuje jako produkční v pražském Domě slovenské kultury, kde se v roce 1991 potkává díky zde původně zamýšlené premiéře-derniéře pořadu poezie s Karlem Krylem. Pořad pod názvem Dvě půle lunety, aneb Rebelant o lásce má úspěch a tak začíná jezdit s Karlem Krylem a herečkou Danielou Bakerovou s tímto pořadem, produkuje a míchá stejnojmennou desku a s Karlem Krylem produkčně spolupracuje až do jeho smrti v roce 1994.

Po dvouleté zkušenosti v soukromém nakladatelství začal před 12 lety pracovat v jedné z pojišťoven, kde je dodnes jako projektový manažer v oblasti na pomezí personalistiky a informačních technologií.

Nepočítaje Jarkovy koncerty, na které chodil jako divák se znovu potkali po 19 letech od ostravských let v Bechyni, kam Tomáš Jarkovi přinesl historické nahrávky z VŠB. Od té doby byli v kontaktu prostřednictvím zvukového archivu, který začal Tomáš zpracovávat a na podzim 2005 připravoval z Čech zpravodajství o zahraničním turné On The Road,  později o natáčení Pražské pálené. Od ledna 2006 převzal Tomáš správu Jarkova webu od Ondřeje Fialy a začal spolupracovat jako webmaster již oficiálního Jarkova webu. Vedle administrátorské práce připravuje Tomáš (mimo občasných fotografií) zpravodajství z velkých koncertních šňůr a např. natáčení DVD, zejména videa nejen pro web. Vznikají i dokumenty ze všech turné a natáčení. A tak se vlastně vrátil obloukem k tomu, co vždycky chtěl dělat. Každonedělní večerní skypové porady s Jarkem nad novými příspěvky do Archivu pod lupou se staly již součástí života.

Tomáš od 14 let hraje na kytaru a zpívá, v poslední době společně i dcerou Veronikou, která hraje na housle. Složitější programátorské záležitosti spojené s webem pomáhá někdy zase řešit syn Ondra.

Pokud se týká hudby, tak vede také folk - jestliže spravujete zvukový a obrazový archiv, je těžké neznat takřka všechno od Jarka. Má rád art rock: Genesis, Petera Gabriela, Pink Floyd, Marillion, ale třeba i Čechomor nebo klasiku.

Životní krédo: jak říkává jeho táta: Když už něco děláš, dělej to pořádně.

 


Dalibor Záruba v šatně porubské-ho kulturáku s nezbytným notebookem - vzniká další část ostravského deníku.
Foto © Tomáš Linhart

Dalibor Záruba,  reportáže

Narodil se ve Vratimově. V roce 1970 ukončil studia na Universitě Palackého v Olomouci a krátce učil na Střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátě pod Radhoštěm. Od roku 1972 pracoval jako  redaktor Československé televize Ostrava a o šest let poději jako sportovní komentátor.

V roce 1991 odešel na volnou nohu a živí se jako nezávislý televizní producent a kameraman. Mimo jiné se stal i duchovním otcem a komentátorem české verze Eurosportu.

V roce 2003 přijal funkci tiskového mluvčího FC Baník Ostrava a stal se členem jeho představenstva.

Je ženatý, má dvě dospělé děti.

Na podzim 2005 byl členem týmu zahraničního turné On the Road 2005 Jaromíra Nohavici, kde zabezpečoval zpravodajství přímo ze zahraničních koncertů a o turné natáčel dokument.