Jaromir NOHAVICA  c ON THE ROAD 2005
Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Dublinu 9.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Torontu 13.10.2005 Podrobnosti o koncertu v New Yorku 15.10.2005 Podrobnosti o koncertu ve Washingtonu 18.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Denveru 21.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005

komentář

Sobota v Central Parku 

Ráno se probouzíme v apartmánu české mise v New Yorku, a Jarek vylepšuje sváteční dopoledne heligonkou a připravovanou písničkou Remorkér. Domlouváme se, že vyrazíme na pěší procházku do New Yorku, protože bydlíme na rohu Madison Avenue a 83.ulice a do centra by to mělo být kousek. Stačí jeden blok a jsme u Central Parku, který evokuje vzpomínky na knihy a filmy, v nichž tento lán přírody uprostřed obrovského města hraje nějakou roli. Půlnoční kovboj, Maratónec, Kdo chytá v žitě, Medojedky…

V parku jsou stovky joggujících všeho věku, a přeme se o to, zda běhání po asfaltu prospívá šlachám a kloubům, a nakonec smířlivě usuzujeme, že asi lepší něco, než nic. Lidé kolem nás běhají, chodí tzv. nordickou chůzí, jezdí na kole i kolečkových bruslích, ti lenivější zvolili projížďku kočárem. Někdo jen sedí nebo leží na sluníčku, americké indiánské léto je v plném proudu.
Uprostřed parku je krytý kolotoč z roku 1951 a kolem něj stánky s občerstvením. Jarek, milovník krásných starých věcí, obdivuje figury koní, na nichž se na kolotoči jezdí, a hned veršuje o koních a jabloních. Třeba z toho někdy bude rým v nové písničce.
Nad skalisky a stromy parku se začínají zvedat mrakodrapy Manhattanu. Zvukař Jakub míní, že to vypadá jako útesy na pevnině při pohledu z mořské hladiny. Jarek přidává svůj názor, že mu obrovské štíhlé budovy spíše připomínají les, v  jehož mlází to pulsuje životem.

Ihned si všímáme, že v New Yorku se běžně přechází na červenou, jakmile projede poslední auto. Přizpůsobujeme se a míříme do hlubokých příkopů ulic. Město na nás působí velkou vyrovnaností, dýchá pohodou i bezpečím, starosta Rudy Giuliani odvedl v minulosti dobrou práci.

Na 43. ulici sedáme do prosluněné venkovní kavárničky a dáváme si pozdní snídani. Každý podle svého gusta, někdo dortík s borůvkami a jogurt, někdo sendvič s krocaním masem a k tomu horkou čokoládu, a pozorujeme hemžení lidí všech ras kolem nás. Shodujeme se, že tady by se dalo žít…

Kolem poledne míříme zpátky a máme to rovných 40 bloků. Dohadujeme se, kolik metrů měří jeden blok, a vychází nám, že to máme přes tři kilometry po asfaltu velkoměsta. Raději si bereme taxi, večer je před námi koncert a chceme být čerství. Taxi stojí překvapivě jen pět dolarů.  

Brzy odpoledne jedeme s panem Parýzkem z Českého centra do Bohemian Hall. Cesta trvá asi 40 minut a vítá nás solidní budova s naší a americkou vlajkou nad vchodem a český nápis Nový domov. Sál se nejvíce používá jako tělocvična a v místnosti, kterou máme jako šatnu, je plno sokolských trofejí.

Jedny z dveří vedou do obrovské zahradní restaurace, v níž už je plno rodáků. Všichni si tykají, popíjejí pivo a jedí jídla naší kuchyně. Někteří přijeli zdaleka, Vojta z Valašska vyjížděl vlakem z Pennsylvanie už v šest ráno. Sebou má trochu slivovice a nasmažené řízky, protože americké strava mu nechutná a raději si vaří sám. Je předvojem své rodiny, pro kterou má sehnat lístky na koncert, je sice vyprodáno, ale před začátkem se vždy ještě pár vstupenek prodává.

Zvuková zkouška se protahuje, Jakub proklíná místní aparaturu, ale nakonec se mu zvuk daří vyladit. Před sedmou se začíná pouštět do sálu, lidé se zvedají z lavic zahradní restaurace a proudí dovnitř. Koncert v New Yorku pro 500 rodáků za chvíli začne….

Dalibor Záruba
 

foto audio - video
· Jarek vybírá novou kytaru
² Dialog u televize
 
www.nohavica.cz

¥µ²·ZH

webmaster