Jaromir NOHAVICA  c ON THE ROAD 2005
Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Dublinu 9.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Torontu 13.10.2005 Podrobnosti o koncertu v New Yorku 15.10.2005 Podrobnosti o koncertu ve Washingtonu 18.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Denveru 21.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005

komentář

Pryč z Toronta
 

Naše první, a nakonec i poslední dojmy z Toronta jsou rozpačité. Shrnujícím názorem je jakási nekoncepčnost, protože v městě se mísí nejrůznější architektonické vlivy a skutek jaksi utek´. Potvrzuje nám to nakonec i promotér koncertu Martin Rejzek, když nám vypráví historii Masaryk Townu, čtvrti, kde žije hodně Čechů a kde i on sám provozuje Prague Restaurant. Prý někdy po roce 1948 první čeští emigranti zakoupili kus za městem kus louky, aby měli kam jezdit na pikniky a aby se měli kde scházet. Z původní pustiny je dnes typická severoamerická zástavba, zůstalo jen to místo ke spolčování a tím je páně Rejzkova restaurace, a místo táboráku krb.

Není divu, že se nám chce z města ven do přírody, a tak nás pan Martin veze k Niagaře. V autě přicházíme na nápad nafotit pro naše webové stránky jakýsi fotoklip na motivy písničky, která se už po generace zpívá u táboráků. Když zastavujeme v městečku Niagara on the Lake, máme úvod : fotíme sochu G.B.Shawa, který kdysi v místě pobýval. Fotka starého tuláka je na světě, ale pak se nám jaksi přestává dařit, jeho první lásku  nemůžeme trefit. Raději jedeme dál, vlny snad budou.

Čeká nás těžké zklamání. Místo k řece v lesích, jak jsme si naivně představovali, vjíždíme do asfaltové a betonové pasti, kterou nad námi lemují přepychové hotely. Vydělává se tu na všem, parkovištěm počínaje a prodejem kýčovitých suvenýrů konče. Jdeme k vodopádům a s fotografováním je utrum, od řeky se vznáší všudypřítomná tříšť, která znesnadňuje jakýkoliv záběr. Přesto se o pár fotek pokoušíme a jdeme k hraně vodopádu. Je to bezesporu impozantní pohled, ale bohužel je pod mrakem a vodní mžení cloní ve výhledu. Chtělo by to trochu sluníčka.

Kupujeme si za deset kanadských dolarů cestu k hladině. Dostáváme žluté pláštěnky z tenoučké umělé hmoty a za chviličku jsme výtahem o desítky metrů níže. Na terase těsně nad hladinou sledujeme mohutné vlny, které způsobují padající vodní masy, a pozorujeme turisty na parníčku, který manévruje na pulzujících boulích. Pak se rozhodujeme pro cestu tunelem za vodopád, a když kráčíme po vlhkém betonu, smějeme se sobě navzájem, protože ve světle výbojek jsme všichni sinale zelení. Jarek o tom ostatně hned složil rýmovačku, kterou poslal na své internetové stránky.

Na konci chodby je zábradlí  a za ním tunel pokračuje velmi omezeným výhledem na šedou vodu, padající dolů. Za ty peníze nic moc, a tak od řevu zdivočelé řeky jdeme zpátky k výtahu, který nás sice vyváží nahoru, ale musíme projít obchodem se suvenýry. Motiv vodopádu je na všem, co si dovedete představit, na tričkách, kávových hrncích i plyšových losech v téměř životní velikosti. Samozřejmě nic nekupujeme a z byznyscentra jménem Niagara rychle mizíme. Zastavujeme ještě u místa, zvaného Whirlpool, kde prý vlny vyplavují skokany  sebevrahy. Martin ještě dodává, že pro ně je u vodopádů  telefonní budka s jedinou volbou – spojení na psychologa, který by je mohl od posledního skoku odradit. Bereme to s rezervou, raději už se ničemu nedivíme a ve skleslé náladě jedeme zpět do Toronta. Volný den na turné se blíží ke konci, čeká nás už jen báječné české jídlo v Martinově restauraci.

Dalibor Záruba
 

foto audio - video
   ² Dance Macabre
www.nohavica.cz

¥µ²·ZH

webmaster