Jaromir NOHAVICA  c ON THE ROAD 2005
Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Dublinu 9.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Torontu 13.10.2005 Podrobnosti o koncertu v New Yorku 15.10.2005 Podrobnosti o koncertu ve Washingtonu 18.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Denveru 21.10.2005 Podrobnosti o koncertu v Chicagu 23.10.2005

komentář

Kilroy was here 

Po dalším, už šestém letu našeho turné, přistáváme v hlavním městě USA, a vše opět funguje podle plánu. Ubytováváme se naší ambasádě, skryté v lesích a pahorcích směrem na Bethesdu, a přijímáme pozvání na večeři od Jany Kalimonové, kulturní atašé našeho velvyslanectví. V jejím pronajatém domku se scházíme s dalším českým párem z Ostravy, který se v Americe stará o naše krajany. Příjemný večer u stolního grilu a debaty o všem možném.

Úterní dopoledne věnujeme procházce po Washingtonu. Nejprve jedeme po Rock Creek Road k řece Potomac a kolem ní do centra. Zastavujeme v uctivé vzdálenosti od Bílého domu a jdeme pěšky. Sledujeme velmi přísné bezpečnostní prohlídky každého auta, které míří k nejslavnější budově Ameriky. U závory je nápis „100 % CHECK“ a také to stoprocentně platí.

Pěší turisté, ověšení fotoaparáty a malými kamerami, dělají své záběry přes plot, oválná pracovna je přímo proti jejich hledáčkům nějakých sto metrů. Policista, dozírající na fotografování, nic nenamítá, ale i na turistech je vidět respekt ze síly, kterou tu Amerika dává najevo. Pořizujeme i své záběry a jdeme k památníkům amerických veteránů. Jsou přehledně rozděleny podle válek, které USA vedly ve 20. století, a mají velkorysý prostor.  Hlavou nám táhnou vzpomínky na filmy a knihy, jejichž reální hrdinové možná mají své jméno na nekonečných seznamech obětí bojů za svobodu. Freedom je totiž leitmotivem všech nápisů a citátů státníků, které památníky doplňují.

Nacházíme ale jeden nápis, který je možná slavnější, než ty ostatní dohromady. Trošku bokem je na šedé žule černý nápis „Kilroy was here“.  Legenda 2. světové války se zhmotňuje před našima nevěřícíma očima. Tento nápis totiž nacházeli američtí vojáci při postupu okupovanou Francií v létě 1944 v místech, kde před nimi zrovna utekli Němci, a když si mysleli, že jsou první, objevili onen nápis. My se po Kilroyovi trochu opičíme, v Londýně jsme na tom domluvili a v každém místě našeho turné píšeme křídou naše „Jarek was here“, obyčejně v okolí sálu, v němž Jarek koncertuje.

Je druhá polovina října a slunce pálí jako v létě. Kupujeme si pití a jdeme k Lincolnově památníku, který se vypíná nad dlouhatánským jezírkem. Těžko říci, jak je nazvat, je to spíše mělký betonový kanál, kolem něhož – jak jinak – joggují Američané všeho věku. Fotíme a filmujeme, naše procházka Washingtonem je u konce.

Večerní koncert v sále našeho velvyslanectví začíná o půl osmé. Sál je to nevelký, asi pro dvě stovky posluchačů, a tak je samozřejmě nabito. Mladí sedí před pódiem na podlaze, výborně se baví a zpívají sebou. I  Jakub je spokojen, spolupráce s místním zvukařem a majitelem aparatury je výborná, a zvuk dokonale sedí. Jarek jako obyčejně musí třikrát přidávat a nakonec slibuje, že až příště zase pojede kolem, zastaví se.

Po vystoupení se setkáváme s Dušanem Neumannem, emigrantem z roku 1980. Dušan v Pennsylvanii pracuje jako novinář, i když se musel živit vším možným, a je rád, že se mohl poprvé v životě s Jarkem setkat. Radost je oboustranná, protože se oba setkávají při debatách na stránkách Neviditelného psa. Víc než jindy dnes platí, že svět je malý…

Dalibor Záruba
 

foto audio - video
² Jeruzalem (Washington)
 
www.nohavica.cz

¥µ²·ZH

webmaster