|
Dnes přelétáme do čtvrté a poslední země našeho turné - USA,
kde však budeme nejdéle.
Den přesunu je vždy poznamenaný ztrátovými mezičasy
čekání na letištích a moc se toho už nestihne. Ale protože
letíme až v půl šesté večer, vyjíždíme z hotelu dopoledne
ještě se projít v downtownu v Torontu.
Je slunečno a teplejší věci necháváme v kufru. Den jako
stvořený vyjít si někam mimo město do přírody. Zajímavé je,
že v Kanadě vůbec nejsou klíšťata. Můžete se lesem třeba
plazit a na žádné nenarazíte. A nedoporučoval bych vám to -
mohl by vás sežrat medvěd. Každá mince má dvě strany.
CN Tower, která byla se svými 553 m do |
|
loňského roku největší stavbou na světe je vidět už z dálky.
Je dominantou Toronta a je z ní nádherný pohled nejen na
jezero Ontario, ale když je opravdu dobrá viditelnost, tak
až do USA. Zkouším se projít po zasklené podlaze - 447 m pod
sebou. I když víte, že se nic nemůže stát, přesto vás při
pohledu dolů trochu mrazí.
Odbavujeme se na letišti v zóně pro cestující do USA.
Při vyplňování druhého dotazníku přemýšlíme, jestli se
nebude opakovat situace před dvěma dny. Všechno je ale
jinak. Korektní, příjemné jednání. Nikdo už nechce znát
adresu mého zaměstnavatele včetně telefonů,
nechce vidět moje vizitky. "Po kolikáté přijíždíte do
USA?" "Poprvé." "Vítejte ve |
|
Spojených státech!".
Čekáme na otevření gatu pro vstup do letadla a vidíme,
jak heligonka mizí v útrobách letadla. Když na ni Jarkův
děda hrával, určitě netušil, jak jednou bude cestovat po
světě a dělat radost krajanům. Ostatně do Chicaga, kam
míříme a kde byla kdysi velmi velká česká komunita, si
určitě heligonku brali na začátku minulého století mnozí s
sebou jako vzpomínku na domov spolu s písničkami, které
znali.
Když se vítáme v Chicagu na letišti s Georgem Vlčkem,
posunujeme hodinky o další hodinu zpět. Jsme od vás sedm
hodin daleko.Tomáš
Linhart |
