Amerika , jako každá země, má svoje
zvláštnosti. Každé ráno jsou snídaně vesměs sladké. Pokud
hledáte šunku, plátkový sýr, vajíčka - zkrátka kontinentální
snídani nic podobného nenajdete. Můžete si však vybrat mezi
mnoha druhy donuts, koblížků, buchet. Občas se objeví i
vajíčková omeletka. Mám sladké opravdu rád, ale slibuji, že
po návratu domů nebudu nějaký čas Dittu přemlouvat, aby zase
něco upekla...
Bez zajímavosti není, že si servírujete vše na
jednorázovém plastovém nádobí včetně hrníčků, příborů,
kalíšků, na kterých vás nápis upozorňuje, že pijete horký
nápoj. Takže po každém z nás každý den zůstává po snídaní
pěkná hromádka plastu. Zejména Kuba to velmi těžce nese.
V Americe takřka všichni mají své auto a všichni s ním
jezdí. Všude. Pokud se chceme vypravit z hotelu na
procházku, |
|
nebo na jídlo jinam, i na krátkou vzdálenost přejít pěšky je
trochu problém - nejsou tu chodníky. V této okrajové části
města se prostě pěšky nechodí. A tak pracně hledáme kdysi
dávno vyšlapané cestičky a kolemjedoucí nabývají dojmu, že
jsme osádka auta, které pravděpodobně došel benzin....
Když si chcete koupit pivo, má to dva háčky - jednak
nikdo mimo obchod nesmí vidět, že jste si ho koupili (i když
podle neprůhledných sáčků, do kterých vám alkohol zabalí již
zdáli identifikujete takový nákup) a jednak musíte
dokladovat svou plnoletost. Kuba si zapomněl na hotelu
cestovní pas a pivo mu bohužel odmítla prodavačka prodat.
Neměl zkrátka své ID (identifikační průkaz). Jarek se
nabídl, že mu ho tedy koupí. Jaké bylo naše překvapení, že
po něm nikdo ID nechtěl. Šel jsem tedy do třetice já a i
když opravdu už nevypadám mladší 21 let, prodavačka
|
|
zkoumala v mém pasu datum narození. Jarek nám to ochotně
vysvětlil: "To máte jednoduché - zkrátka už z dálky poznala
vyléčeného alkoholika, kterému to pivo může bez obav
prodat."
Když jsme se vraceli na hotel, potkali jsme šňůru
blikajících aut s cedulkami Funeral (pohřeb) na každém z
nich. Projela přes křižovatku všechna za sebou, ostatní auta
jim dala přednost a vzdala tak pomyslnou poctu člověku na
poslední cestě. Zajímavý a vlastně hezký zvyk.
Dnešní koncert se konal v Besedním domě, který je
součástí kostela sv. Marie.
V kostele se slouží i české půlnoční vánoční mše, o Besední
dům se Češi střídají s Mexičany a hrají v něm i divadelní
hry (nebo basket). Před koncertem jste si mohli koupit
domácí český štrůdl, plzeňské pivo. Koncert byl velmi
uvolněný k oboustranné spoko-jenosti.
Tomáš Linhart
|
