|
Andy Warhol kdysi řekl, že každý člověk má právo na patnáct
minut slávy. Američané k tomu přistupují zodpovědně a jsou
přímo fascinováni známými osobnostmi a ještě více kamerou,
která aspoň trochu působí profesionálně.
Během turné sbíráme záběry nejen pro web, ale i do
archivu k dalšímu možnému zpracování. Natáčím tedy nejen
atmosféru koncertů, ale i žánrové záběry na ulicích.
Lidé jsou rádi svědky podobných situací - člověk nikdy neví,
kdy záběry uvidí například v televizi a může pak říkat, že
byl u toho.
Ale nemusí to být jen Amerika - v Londýně se nám stalo,
že Jarka fotil kolega profesionální fotograf a já jsem akci
ještě natáčel. Nebylo moc času, vše probíhalo rychle a situace působila dost dynamicky.
Kolemjdoucí skupina náctiletých londýn- |
|
ských dívek se zastavovala a bezradně na sebe pokřikovala:
Kdo to je? To je někdo slavný! Znáš ho? Marně pátrali v
paměti z kterého časopisu Jarka znají...
Dnes jsme přelétali z Chicaga do Washingtonu. Přelety
už mají trochu punc rutiny, zejména na vnitrostátních
linkách, kde samozřejmě projdete bezpečnostní kontrolou, ale
otázky se již netýkají důvodů vaší cesty. Dokonce dnes ráno
se mě pracovnice na chicagském letišti při pohledu na mé
tričko s názvy měst a logem Nike zeptala, zda jsem
také včera běžel v Chicagu maraton. Asi to myslela jako žert
- jinak si to totiž nedovedu vysvětlit :-).
Letecké společnosti už upřednostňují automatické
odbavení. Stačí do čtecího zařízení přiložit pas a protože
máme letenku společně rezervovanou, systém už sám |
|
nabídne zbývající jména, zeptá se na počet
zavazadel a po kontrole zbývajících pasů vytiskne palubní
vstupenky. Jediným lidským faktorem je pak už jen nalepení
čárových kódů na zavazadla. Zkrátka jste už v Matrixu.
Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že někdo ví, že to
jsme zase my, protože nám s pravidelností systém přiděluje
zadní místa v letadle. Cestou do Washingtonu jsme si už
připadali jako na školním výletě, kde jsme si vždycky
sedávali v autobuse na do poslední řady sedadel. Býval odtud
nejlepší výhled a je tomu i v letadle, ale bohužel díky motorům z okénka
nevidíte nic. Kuba nás mezi řečí dobrácky upozornil, že můžeme aspoň
sledovat, jak se trup při letu lehce vlní...Tomáš
Linhart |
