Ještě před snídaní s Jarkem zjišťujeme, jak
to vypadá s Michalem. Vrátil se v noci taxíkem ve tři hodiny
a líčí nám své zážitky z noční pohotovosti. Slíbil, že své
zkušenosti zpracuje, jak jen to bude možné.
Podle itineráře se dnes Michal má vrátit na Moravu a
zajistit nezbytné pracovní věci a připojit se k nám zase v
sobotu večer na denverském koncertě. I když má ruku
zavázanou v dlaze, nic nebude bránit tomu, aby dnes letěl
přes Vídeň do Zlína.
Snídáme v nedaleké "snídaňárně", jak jsme si nazvali
rozsáhlé bistro, kde nacházíme takřka vše, na co máme k
snídani chuť. Čeká nás zase balení a přejezd na letiště.
Vilma Anýžová, která vede na našem velvyslanectví
kulturní a školskou sekci je přesná jak hodinky a v půl
dvanácté s ní odjíždíme na další z washingtonských letišť.
Děkujeme za péči a neopomeneme vzkázat pozdrav a poděkování
panu velvyslanci Kolářovi a jeho paní. Zejména
|
|
pondělní
večer strávený v jejich rezidenci byl velmi příjemný a plný
zajímavého povídání.
Před odbavením se loučíme s Michalem, který asi 2
hodiny po nás míří zpět do Evropy. Čekání na letištích jsou
vždycky zdlouhavá. Protože víme své, tak sledujeme, kolik
pasažérů ještě nepotvrdilo svou rezervaci - možnost změnit
si svá místa v letadle. Nakonec je letadlo plné až do
posledního místečka a naše zkušenost nás opět nezklamala -
sedíme takřka vzadu a každý zvlášť - uprostřed trojsedadla.
Let trvá takřka 4 hodiny a připadá nám hodně dlouhý.
Pokud máte z jedné strany cestujícího vzezřením a rozměry
připomínajícího dřevorubce, který má problém se vejít na své
sedadlo a z druhé strany intelektuála, který přečte asi
patery noviny a do rytmu přehrávače se pohupuje, že si
nejste někdy jisti, zda je to on, či malé turbulence, na
příjemném cestování to nepřidá... |
|
Oddechneme si, když přistaneme v Denveru. Čas se posunuje o
další dvě hodiny zpět. Za okny je slunečný podvečer a je o
deset stupňů příjemněji než v rozpáleném Washingtonu.
Na letišti nás srdečně vítá promotérka denverského
koncertu Ája Růžičková. V downtownu vystupuje Jarek u svého
hotelu a my s Kubou míříme na předměstí do příjemného
domečku Růžičkových, kde budeme až do nedělního rána.
Je to balzám na duši - cítíme se jako doma, pomáháme
dokonce Áje s vařením večeře, povídáme si do noci o všem co
se přihodilo i o všem, co nás do soboty čeká.
Jen pro zajímavost: centrum Denveru před radnicí je
vysoko nad mořem jako naše Sněžka. Jak by ne - za oknem jsou
Rocky Mountain coby kamenem dohodil.
Tomáš Linhart
|
