Dnes nás čeká více než 700 mil autem přes
poušt z Denveru do Las Vegas.
Vstáváme brzo - cesta bude dlouhá. Netušíme však, že
centrem Denveru (jako tomu bylo už v Chicagu) běží dnes
maraton. Jarek volá, že okruh několika bloků kolem jeho
hotelu je pro dopravu uzavřený. Nakonec se mu podaří sehnat
taxi, ale brzy pochopíme proč - i Petr Růžička má problém po
telefonu taxikáři vysvětlit, jak se dostane za námi do
Goldenu. Pochybujeme, že taxikář zná i značky - jinak by
neprojel několik uzavírkami až do centra...
S mírným zpožděním přesně v 10.16 hodin vyjíždíme z
Denveru půjčeným autem. Za volantem sedí Jirka Vlček, který
má na starosti zbylé koncerty. Tipujeme, že cesta by mohla
trvat tak 11 hodin.
Hned za Denverem začínáme šplhat mezi vrcholky Rocky
Mountain. Na těch nejvyšších je sníh a míjíme sjezdovku, kde
se na umělém sněhu už lyžuje.
Před jednou hodinou zastavujeme u řeky Colorado v Grizzly
Creek. Jsme překvapeni - představovali jsme si řeku větší.
Je ale nádherně čistá a Kuba lituje, že nemůžeme pokračovat
po ní třeba na kánoích.
|
|
Když vyjedeme z hor, horizont se postupně
narovná a před vámi je už jen dlouhá silnice se značkami, že
nejbližší pumpa bude tak za 200 mil. Je třeba na to myslet -
zapomenout by bylo dost nepříjemné - jsme v poušti. Ale
cesta ubíhá dobře, je to standardní highway. Všichni jedou
přibližně stejně rychle, míjíme velké tahače, ale obecně je
to nepoměr s počtem kamionů doma. Nedokážeme si představit
jet takovou vzdálenost po našich dálnících...
Jak se blížíme k západnímu pobřeží, nabývají skály a
kaňony na bizardnosti umocněné zapadajícím sluncem. U Black
Dragon Canyon na chvilku zastavujeme pořídit pár záběrů.
S blížícím se Las Vegas už přepočítáváme vzdálenost na naše
poměry: teď jsme asi jako v Hranicích a do Prahy je to
kousek - vzdálenosti jsou vždycky relativní.
Po více než 12 hodinách jízdy se nám najednou otevře
impozantní pohled na Las Vegas. Připomíná to tak trochu
Blízká setkání třetího druhu - po celém horizontu se rozlévá
žlutá záře. V Las Vegas není snad ani jedna zhasnutá
žárovka. Kuba,
|
|
který řídí poslední část naší "easy rider"
projíždí mezi nasvícenými budovami hotelů. Bydlíme v centru
dění blízko modelu Eifelovy věže.
Recepce obrovského hotelu je až desítky metrů daleko v
útrobách - nejdříve musíte projít kolem podstatnějšího -
hotelové herny. Nikde tu ale nenajdete hodiny, tady snad ani
Smrtka nechodí. Las Vegas je obrovská iluze a továrna na
zapomnění. Tisíce lidí se nechávají unášet pocitem
jedinečnosti umocněné barvami, show obrovských vodotrysků,
nablýskaných aut, přijíždějí zkusit štěstí, zapomenout nebo
se jen pobavit. Obrovská Matějská pouť pro dospělé.
A ráno se probudíte a všechno vypadá jinak. Ani ta
špína tu není špinavá, jak poznamenává Jarek. Je to stejné
jako s tou září - když se rozední, není po ní ani památky. A
už je jedno jestli byla rudá nebo žlutá...
Tomáš Linhart
|
