Časné ranní vstávání bezprostředně po
koncertě je takřka smrtelné. Ale není vyhnutí - nevíme jak
bude vypadat dálnice na letiště. V Americe totiž platí
magické slůvko - trafic. Není to prodejna novin, ale
zkrácená verze výrazu trafic jam - dopravní zácpa. I
přes to, že se v angličtině neskloňuje, používají ho ve
všech pádech. Pokud přijdete pozdě, většinou za to může trafic.
Jedeme na letiště v jednom ze čtyř pruhů a protože je
nás v autě více než dva, můžeme použít prázdný pruh nejvíce
vlevo nazvaný car pool . To je vynález. Doprava ale
plyne i na přeplněné dálnici plynule, ale těžko si to
představíte v našich dvou pruzích na pražské Jižní spojce.
Kontrol na los angelském letišti je tentokrát více než
na dosavadních letech. Několikerá kontrola dokladů - Míša
dokonce malou osobní prohlídku. Pravda - v bezpečnostním
rámu několikrát pískal díky kovové dlaze v zavázaném prstu.
Děláme se legraci, když už ho několikrát zrentgenovali, že
mu mohli aspoň říct, jak se mu hojí prst a nemusel by zítra
v San Fran- |
|
ciscu na převaz... Let do San Francisca byl krátký ve
společnosti žvatlavých japonských studentek vedle nás. A
hádejte, kde jsme (zase) seděli. Řada 32 - poslední - s
výhledem na motor. Tradice se musí ctít...
Na letišti na nás čekal Libor, náš dnešní průvodce a
řidič - ve skutečnosti programátor, který už pět let
programuje v Silicon Valley. Jedno z chybných odbočení na
dálnici nás přivedlo na výhlídku na záliv s pohledem na
downtown a ostrovní vězení Alcatraz. Měníme původní plán a
místo do hotelu začínáme s Liborem pouť po San Franciscu.
Projíždíme oba velké mosty přes zátoku. Nejdříve Bay Bridge,
, který je dvoupatrový a každé patro vede jedním směrem.
Druhý - proslulý červený Golden Gate nás zavedl až na
vyhlídku na kopec nad San Franciscem. To jsou ty pohledy,
které se Vám vryjí do paměti.
Střed města kolem přístavu je sympatická část města.
Kuba s Michalem neodolali a prolezli celou ponorku USS
Panpanito - muzeum z druhé světové války. |
|
S Jarkem mezitím objevujeme pekařství Boudin. Přes výkladní
skříň vidíme pekaře přímo při práci. Zručně hnětou, pletou,
tvarují těsto a přitom pro nás na ulici tak trochu hrají
divadlo. Vždycky je radost pozorovat někoho, komu jde práce
od ruky. Vynikající marketingový tah zabral - jdeme dovnitř
ochutnat něco z toho, co se mezitím upeklo. A protože se
jedná o francouzský - tzn. evropský chleba, po třech týdnech
chutná výjimečně.
Na nábřeží jen tak mimoděk vejdeme do volně přístupného
městského muzea mechanických strojků. Jsme uchvácení
obrovským množstvím funkčních mechanických strojků a
automatů, jakoby svezených ze všech poutí minulého století.
A co víc - za čtvrťák si můžete každý z nich vyzkoušet.
Jarek, který je velký obdivovatel a znalec podobných
záležitostí přiznává, že vůbec neměl tušení, že něco
podobného existuje.
A protože musíme už odjet na hotel, plánujeme, že se
sem zítra ještě vrátíme.Tomáš Linhart
|
