A už zase na letiště... Odjíždíme v půl
deváté ráno s vědomím, že to dneska bude na celý den, navíc
časový skok 3 hodiny dopředu. Vím, že dneska nemám šanci
něco udělat na zpravodajství.
Na letišti potvrzujeme jako obvykle v systému naše
rezervace a vybíráme možná místa v letadle. Jak to všichni
dělají, že ještě není ani 2 hodiny do odletu a většina
rezervací je potvrzena? Žádáme příjemnou černošku u
odbavení, jestli by nešlo sedět pohromadě. Hledá v systému
rezervací, ale moc míst už na výběr opravdu není. Říká mi,
že budu sedět přes uličku od Jarka a Kuby, ale podle jména
vedle nějaké Judy. To bude asi nějaká kočka, mrká na mě
spiklenecky přes přepážku. No, uvidíme...
Ten měsíc létání už je znát - už i já procházím
kontrolou bez nervozity a žoviálně odpovídám na otázky
úředníka. Kdeže je propocené tričko z Toronta!
Po odbavení nastává ten hluchý čas čekání. Trochu se
zabavit sendvičem nebo
|
|
kávou. Prohlédnout si potenciální spolucestující a tipovat
si, kdo je asi Judy.
Paní za přepážkou se bohužel mýlila. Judy vedle mě
spíše připomíná manželku včerejšího taxikáře... Dávám si
tedy na uši sluchátka a poslouchám, co jsem si natáhl do
přehrávače u Áji v Denveru: poněkolikáte soundtrack Mamma
Mia!, indiánského Roberta Mirabala nebo od Jarka Verdiho
Traviatu. Vleče se to. Bezkalorická cola. Led už se pomalu
rozpustil, ale máme za sebou zatím teprve 2 hodinky letu. Na
obrazovkách běží nějaká komedie s Kevinem |Costnerem -
aktuální předvolební téma. Tak si raději pustím třeba
čteného Saturnina. Když chce teta Kateřina pronést další ze
svých přísloví, někdo mi klepe na rameno. Jarek. "Víš že je
tu wi-fi?" To by mě ani nenapadlo. A Jarek mi už ukazuje
rozehranou partičku scrabblu.
Bylo to jednoduché - stačilo nastartovat notebook, přes
kreditní kartu zaplatit 12 dolarů a už jste na síti. Je
jedno,
|
|
že jsme více než 10 km nad zemí. Jarek hraje on-line hru
scrabblu na serveru.. Jako protihráčku má Marquett z Prahy.
A žádné zpoždění, jak si stěžují hráči, když hrají doma. Jak
vidno, nebude to serverem.
Přemítáme, že to asi bude hra na největší dálku a
hlavně on-line v největší výšce. Už vidím novinové titulky:
Jarek Nohavica, předseda České asociace Scrabble posunul
hranice českého scrabblu!
Po pěti a půl hodinách letu se nám už ze tmy vynoří
rozsvícený New York - scéna jak ze znělky filmové
společnosti Miramax. Slyšíme, jak se vysunuje a zasunuje
podvozek a New York nám zase mizí. Děláme kolečko a
přemýšlíme v duchu, co se pod námi děje. Znovu zvuk
podvozku, ale to už jdeme na přistání. Některé věci raději
nevědět...
Na new yorském letišti JFK myjí zřízenci velkou plastiku
obrovského jablka - Big Apple.
Tomáš Linhart
|
