New York je legendární město. Reálie z něj se
objevují v každém druhém americkém filmu. Některé jeho
symboly se staly symboly celých USA. Proto máme o něm tak
trochu zkreslené představy. Realita je nakonec přívětivější.
New York více než dosavadní města, kterými jsme za
měsíc projeli připomíná město doopravdy. Není to jen malé
území downtownu. Pokud jste na Manhattanu, cítíte se díky
širokým chodníkům volněji. Pokud znáte adresu, nemůžete
zabloudit. Stačí si zapamatovat číslo ulice, které je i
jejím názvem. Žádná Palackého, Jungmannova, Na Pankráci -
zkrátka 32th - třicátá druhá. A pokud vás někdo vysadí z
auta, stačí se jen podívat na číslo ulice, kde jste a víte,
jak daleko to máte domů - každý z bloků oddělujících ulice
má přibližně 250 metrů. A všechny ulice jsou navíc
pravoúhlé. Pro orientaci ideální. Lehce podlehnete iluzi, že
to tu vlastně znáte.
Bydlíme těsně pod Empire State Buildingem - dlouho
nejvyšší budovou světa, která byla původně stavěná jako
kotviště pro vzducholodě. Použita k tomuto účelu byla
nakonec jen jednou. Je až neuvě-
|
|
řitelné, že tu stojí už od roku 1931 a posledních 10 pater
postavili dělníci za 2 týdny! Přemýšlím, jak asi bylo mé
pratetě, která sem přišla v té době za prací z malé vesničky
z Čech a už tu zůstala. Ten rozdíl musel být ohromný.
Naopak mě až překvapuje, kolik věcí už je podobných těm
u nás. Kdyby mi někdo řekl před 25 lety, kdy jsem s údivem
pozoroval Dustina Hoffmana, jak nalévá ve filmu
Kramerová vrs. Kramer mléko i džus z krabice (!), že jednou
si jen tak zaletíme do New Yorku, budeme bydlet na
Manhattanu a prolétneme se nad ním vrtulníkem, považoval
bych ho za blázna.
Ve městě je základním dopravním prostředkem taxi. Ano -
je žluté a když vyjdete na ulici, stačí mávnout - najednou
jich vidíte vždycky několik. Dnes na zvukovou zkoušku, ale
jedeme půjčeným autem s Jirkou Vlčkem (toho znáte už z
Chicaga a Los Angeles). Vycházíme s Jarkem z hotelu a
livrojovaní vrátní ihned reagují: "Mr. Nohavisa? There is
your car." Že by sledovali náš web? Ale ne - to jen
Jirka Vlček jim dobře Jarka popsal a čekal na nás v autě. |
|
Dnes Jarek hraje v sále, který je součástí kostela St. John
Nepomucene (název byl zkomolený už při zakládání a už tak
zůstal). Venku se dává odpoledne do deště. Začátek koncertu
se tradičně posunuje, ale tentokrát ani ne tak díky traficu,
ale protože na místo přicházejí další a další diváci.
Jarek ví, že je dnes poslední koncert, v závěru hraje i
na přání a jak vidno, užívá si to. Na řadu přijde dokonce i
lidová, Když jsem šel z Hradišťa. Vyvolá to nejen bouřlivý
potlesk, ale sem tam i nějakou tu slzičku. Po více než 2
hodinách končí poslední koncert tohoto turné. Turné, za
které vlastně můžou diváci - bez jejich zájmu a koupených
vstupenek by uskutečnit nemohlo. Turné bez dotací a sponzorů
realizované vlastními silami. Turné plné nádherných zážitků
a písniček.
I když náš pobyt v New Yorku ještě nekončí v on-line
zpravodajství jsme na předposlední stránce. Zítra se s Vámi
naposledy rozloučíme.Tomáš Linhart
|
