Poslední ráno v Londýně. Je sice sobota ráno,
ale nevíme, jak bude vypadat doprava. Letiště Gatwick, ze
kterého odlétáme do Dublinu, je daleko. Rozhodujeme se pro
taxi, která nás zavezou na jedno z vlakových nádraží a odtud
na letiště pojedeme vlakem. Bude to zajímavější a hlavně
jistější.
U klasického londýnského taxi si vedle řidiče nesednete -
není na co - místo je pro zavazadlo. A ta, která se nevejdou
si berete s sebou do kabiny.
Kde jsou ty doby, kdy všichni taxikáři v Londýně, než
dostali licenci, museli dokázat při zkouš- ce, že znají
všechny ulice. Nevím, nevím - včerejší taxikář, který nás
vezl na koncert´by asi licenci nedostal. Zjevně byl
zaskočený už při vyslovení adresy. Každou
červenou na křižovatce využíval ke studiu mapy a někdy to
pro-táhl i do zelené. Nakonec svou stavovskou čest vzdal a
zapnul na mobilu navigaci. Dojeli jsme včas.
|
|
Asi to ale není nic proti historce, kterou zažil Jarek v
Londýně před několika lety. Bylo to v noci a taxikář byl
také mírně nervózní z názvu hotelu a ulice. Nejdříve také do
mapy jen pokukoval, pak vytáhl mapu - knihu a nasadil brýle.
Když po hodině jízdy nebyl stále v cíli, odhodil bezradně
brýle a zanadával si: "I hate London !".
Samozřejmě, že většina taxi-kářů v Londýně zná své město
dokonale a doveze vás, tam kam chcete. Tak hoši, díky za
svezení.
Vlak nikam neuhne. Stačí jen nasednout do toho správného. To
se nám podařilo. Přesto u
těch příměstských malinko pochybujete. Není moc času na
rozmyšlenou, vlak zastaví ve stanici na dobu asi jako naše
metro. Rychle tedy přesunout všechny kufry dovnitř a
nasednout. Když nestihnete, další jeden nejdříve za půl
hodinky. Kam se to hrabe na Těšín!
Michal nás ujišťuje, že máme dobrý směr - z okénka vidíme
letadla, jak jdou na přistání.
Let do Dublinu trvá necelou hodinku.
|
|
Nedivím se,
proč mají Irové národní barvu zelenou. Z výšky opravdu
vypadá ostrov nádherně svěže. Malebný je pohled na na malá
políčka. Kuba lakonicky poznamenává, že tako-vá malebná
políčka jsme mohli mít
taky...
V Dublinu vystupujeme poprvé přímo na plochu letiště a
napjatě zase čekáme, zda dojela heligonka, která se
odbavovala jinde než my. Když se stříbrný kufr vynořil na
pás, víme, že koncert zítra v Dublinu bude.
Na letišti nás čeká naše irská promotérka Radka Buchtová s
manželem. Cestou rozebíráme život v Irsku. Je tady přibližně
tak 14 tisíc Čechů. Vedle Slováků asi nejvíce Poláků -
takřka půl milionu. Uvidíme, v jakém poměru bude publikum
zítra namícháno.
Jestli budete někdy v Dublinu déle a zasteskne se vám po
české kuchyni, zajděte do restaurace Czech In. Určitě vás
nezklame, jako nás.
Tomáš Linhart |
