V době původně
plánovaného příletu do Corku - v 11 hodin dopoledne nasedáme
v Dublinu před hotelem do auta Radky a Ro-mana Buchtových.
Z okna auta toho bude vidět určitě více než z několika
kilometrové výšky. Proplétáme se Dublinem a tak nám nějakou
dobu trvá, než najedeme na silni-ci mířící na jihozápad.
Dálnice vede zelenými poli, na kterých je plno černobílých
krav. Je to zajímavé - projíždíte krajinou a marně hledáte
zásadnější průmyslový důkaz civilizace.
Pokouším se na mapě najít zajímavé lokality, které
budeme míjet a bylo by škoda je minout. Bohužel zbytek
osádky nesdílí stejný názor, a častuje mě a Janu, kteří
sedíme před nimi posměšnou přezdívkou charakterizující
předmět našeho zájmu: Kameny a Mikiny. V Michalovi vyvolává
jméno asociaci na jeho muzikantskou minulost a snaží se
upozornit na skupinu Mikroténové sáčky.
|
|
Razantně je také odkázán do patřičných mezí.
Muzikanti na cestách a zábava pro zkrácení chvíle by vydala
na samostatný příspěvek. Bude určitě příležitost se k tématu
ještě vrátit. Jarek prosazuje vypustit pauzu na oběd a
zrychlit - v televizi je dnes fotbal Sparta - Slávie.
Původně plánované dvě hodinky cesty se natahují. Přesto
stavíme v malé vesničce Piercetown v hospůdce na oběd.
Prostředí je venkovsky příjemné, ale dlouho vybíráme, jaké
jídlo si dáme.
Po přinesení jídel se rozvine debata nad irskou
kuchyní. Není vlastně typická, vše je tak trochu odněkud
převzaté. Jídla jsou obecně málo kořeněná a solená, což může
být zdravé, ale na chuti to nepřidá. Roman, který v Irsku
nějakou dobu kuchařil líčí historky, jak by Irové nepozřeli
polévku s mastnými oky na hladině a jak si dávali ke guláši
bramborovou kaši a guláš dochucovali lžícemi smetany.
|
|
Nakonec jsme relativně spokojeni jen já s
Janou - dali jsme si Fish and Chips a stačilo jen přisolit.
Chystali jsme se na něj už v Londýně a tak jsme využili
příležitost. Tuším, že to ale také nebude původem irské...
I přes Romanovo zkušené říze-ní auta se cesta natáhla z
původně plánovaných 2 hodin na 6. Pravda je, že jsme trochu
odbočili k pobřeží ve snaze kouknout se na moře a postupně
se měnila k horšímu i kvalita silnic.
Když jsme Jarkovi potvrdili, že fotbal díky hodinovému
posunu začal již před hodinou a za okny začalo pršet dosáhla
skepse v autě vrcholu. Zachraňovalo to aspoň částečně
smskové zpravodajství z domova, jak si Slávie vede.
I tentokrát všechno dobře dopadlo - po závěrečném
jednosměrkovém kolotoči v Corku jsme zaparkovali u hotelu a
Slávie porazila Spartu 4:1. Konec dobrý - všechno dobré.
Tomáš Linhart |
