Martin, když nás
včera vezl v deštivém, mlhavém odpoledni říkal, že ráno bude
sluníčko. Moc jsme mu nevěřili - počasí ani nálada z
čerstvých zkušeností na letišti tomu neodpovídala.
Měl pravdu - ráno po mracích ani památky a opravdu jasno.
Kuba vyráží před polednem opět do centra Toronta připravit s
Martinem věci na koncert. Je třeba vypůjčit veškerou
aparaturu z půjčovny a ozvučit sál Ukrajinského kulturního
centra. Vypadá to asi tak, že jdete mezi regály nacpanými
technikou a jen ukazujete, co si chcete půjčit. Musíte na to
být ovšem předem připraveni, abyste neztráceli čas tápáním.
A to Kuba jako správný profík je. Je třeba si vždy poradit
za každou cenu.
Příkladem jsou i hodiny, které jsou třeba na pódiu.
Jarek se podle nich orientuje, kolik rámcově zbývá do konce
koncertu. Žádné jsme s sebou nevezli, a tak Kuba |
|
koupil hodiny v Londýně. Display je
přehledný, dobře viditelný. Má to však jeden háček - hodiny
nejsou na baterky. Ve fotogalerii najdete, jak to Kuba
vyřešil slepením příslušného počtu tužkových baterek. Pokud
vás překvapuje přelepená střední část displeje, tak to byla
rušící blikající vteřinovka...
Kolem třetí hodiny jedeme s Jarkem a Michalem na
zvukovou zkoušku taxíkem. Když taxikář vytáhl na červené
mapu, jen jsme všichni tři po sobě podívali a začali se
smát. :-).
Odpoledne je krásné a slunečné. Ale najednou, jako když
mávnete proutkem a ze stromů na ulicích začíná občas padat
žluté listí, po kterém včera nebylo ani památky. Začíná babí
léto, nebo spíše indiánské?
Večerní koncert se liší od anglických
a irských a je více podobný těm u nás doma.
|
|
Trochu je to tím, že je kompletně k sezení,
trochu i o něco starším publikem než třeba v Londýně. Nálada
je však stejná, stejně srdečná. Publikum nechce Jarka pustit
z pódia. Většina z nich tu byla před třemi lety - někteří
chtějí pozdravit, vyfotografovat se nebo autogram. Jsem
svědkem dvou kuriózních autogramů - jeden přímo na kytaru,
druhý na kalhoty, kde se již vyjímá autogram s datem 2005.
Vracíme se z koncertu po highway vedoucí downtownem.
Vysoké budovy svítí nejrůznějšími barvami, kterým dominuje
osvělená CN Tower. Všímám si, že semafory jsou tu až za
křižovatkou. Zpočátku mi to připadá zvláštní, ale nakonec
dávám za pravdu, že je to praktičtější - jsou vidět z dálky
a když vyhlížíte zelenou, nikdy vás nebolí za krkem.
Tomáš Linhart
|
