|
Ráno na snídani domlouváme podrob-nosti kolem
odjezdu. Limitují ho tři podmín-ky: čas opuštění
hotelového pokoje, aktualizace zpravodajství na webu
ze včerejška a stihnout v Bruselu začátek
fotbalového utkání, které Jarek chce sledovat přes
internet.
Dokončuji na pokoji zpravodajství a zatím na
hotelovém molu začíná improvizované vokální jam
session. Stíhám natočit aspoň kousek, bohužel ty
nejlepší kousky v holandštině mi unikly...
Začínající drobný déšť nám naznačuje, že už je
opravdu čas vyrazit na cestu.
Navigace nám
ukazuje, že do Bruselu nás čeká trasa dlouhá 203 km.
Neměl by být tedy žádný problém. Nevím, jak často
používáte navigaci, ale jistě znáte ten pocit, kdy
je na
|
|
silnici něco jinak než na mapách
a navigace vás tvrdošíjně vede jinudy, než vám
velí selský rozum. U Utrechtu se nám to stává
poprvé, ale Kuba za volantem dokáže trasu v
hlavě přepočítat rychleji než zmatený přístroj.
Vjíždíme do Bruselu a podle plánku máme hotel takřka v
centru. Rychle nám dochází, že nás čekají úzké
uličky. Pak už jen stačí, aby v jednu chvíli
byla byla ulička uzavřena a vypadl signál ze
satelitu - to je potom adrenalin! Ani se
Kubovi nedivím, že vyhrožuje navigaci, jestli do
pěti vteřin nanaskočí, že poletí z okna. Nakonec
nás po všech peripetiích dovedla nedaleko Grand
Place přímo před hotel a já nemusel kupovat
novou... Tleskáme Kubovi, jako pilotovi po
zdařilém přistání.
|
|
Vzpomínáme s
Janou a Jarkem na
koncert, který tady měl Jarek před třemi
lety. Na koncertě tehdy vzniklo mp3 album
Od Jarka pod stromeček. Bylo před Vánoci,
přesně na Mikuláše, a živě si vzpomínám, že
čůrající chlapeček - jeden ze symbolů Bruselu -
byl bizardně oblečený do mikulášského oblečku.
Potkáváme tramvaj 92, kterou jsme před třemi
lety jezdili, moc se toho nezměnilo - ani ta
trochu komisní tvář, kterou Brusel má.
Večer kolem půl jedenácté přijíždí s vozem plným
aparatury Jarda Matucha.. Zítra se bude svítit a
zvučit z vlastních zdrojů.
Tomáš Linhart |
